Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce zpravodaje Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele P. P., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, zastoupeného Mgr. Radkem Matoulkem, advokátem, sídlem Velké náměstí 147, Hradec Králové, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 10. 2024 č. j. 4 Tdo 787/2024-263, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 16. 4. 2024 č. j. 13 To 73/2024-223 a rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 30. 1. 2024 č. j. 2 T 173/2023-191, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, a Okresního soudu v Pardubicích, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, a Okresního státního zastupitelství v Pardubicích, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností podle § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Tvrdí, že jimi došlo k porušení jeho ústavních práv vyplývajících z čl. 8 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a její přílohy vyplývá, že Okresní soud v Pardubicích ("okresní soud") rozsudkem ze dne 30. 1. 2024 sp. zn. 2 T 173/2023 uznal stěžovatele vinným ze spáchání zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil spolu s obžalovaným L. K. Podle rozsudku se skutkový děj odehrál tak, že dne 11. 3. 2023 večer v centru Pardubic stěžovatel a spoluobžalovaný, jakožto fanoušci fotbalového klubu AC Sparta Praha, společně přistoupili k fanouškovi fotbalového klubu SK Slavia Praha, kterého L. K. bez jakéhokoli předchozího varování udeřil pěstí do levé tváře a současně mu strhl "slávistickou" šálu, kterou měl poškozený omotanou kolem levého zápěstí. Následně na něho oba začali křičet, aby si sundal a dal jim svou mikinu s nápisem "Smrt Spartě" s tím, že pokud tak neučiní, dostane "do držky", čehož se poškozený obával a ze strachu si tak mikinu svlékl a předal jim ji. Poté poškozeného vyzvali, aby si sundal slávistické tričko a dal jim ho s obdobnou pohrůžkou, což poškozený udělal. Tímto jednáním poškozenému způsobili škodu v celkové výši cca 2 000 Kč. Za uvedené jednání byl obviněný stěžovatel odsouzen podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku jej pro výkon trestu odnětí svobody zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla oběma obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit na náhradě škody poškozenému, k rukám jeho zákonného zástupce, částku 2 000 Kč. Tímto rozsudkem soud rozhodl i o vině a trestu obviněného L. K.
3. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, rozsudkem ze dne 16. 4. 2024 sp. zn. 13 To 72/2024 napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. mu uložil podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání dvou let, k jehož výkonu jej zařadil do věznice s ostrahou. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.
4. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud usnesením ze dne 2. 10. 2024 č. j. 4 Tdo 787/2024-263 odmítl jako zjevně neopodstatněné.
5. Stěžovatel namítá, že napadená rozhodnutí stojí na neúplných skutkových zjištěních a jejich odůvodnění je nepřezkoumatelné. Za porušení základních zásad trestního procesu považuje to, že soudy nepřipustily výslech svědka (poškozeného) v rámci hlavního líčení s odůvodněním, že je dítě. K tomu stěžovatel připomíná, že poškozenému bylo v inkriminovaný den téměř 18 let (nyní už je plnoletý), v době činu měřil cca 195 cm a vážil kolem 130 kg. Společně s tzv. Ultras příznivci fotbalového klubu Slavia Praha jezdí na zápasové výjezdy, kde bývají vyhrocené situace. Jeho angažovanosti odpovídalo i jeho oblečení s hanlivým nápisem. Dle stěžovatele nejde o submisivní osobu, která by účastí při hlavním líčení mohla být traumatizována. Je zcela nepochybné, že tímto byl obviněný zkrácen na svých ústavně zaručených právech (konkrétně na právu na spravedlivý proces a na řádnou obhajobu).
6. Stěžovatel má za to, že soudy hodnotily provedené důkazy jednostranně výlučně v jeho neprospěch, protože využil zákonné právo nevypovídat v přípravném řízení. V kontrastu s tím však obecné soudy shledaly věrohodným poškozeného, který několik minut po incidentu za přítomnosti policie uvedl, že mu stěžovatel nic neudělal, ale následně jej po více než 7 měsících poznal na rekognici. Otázku, jak je to možné, chtěl poškozenému po rekognici položit, ale nebylo mu to umožněno. Soudy totiž stěžovatelův návrh na výslech poškozeného odmítly. Chování stěžovatele na místě incidentu obviněný K. popsal tak, že se ničeho nedopustil. Stěžovatel má výhrady i k hodnocení výpovědí dalších svědků i jeho samotného i k závěrům z provedené rekognice. Namítl, že rozpory ve skutkových zjištěních měly soudy vyhodnotit s respektem k principu presumpce neviny, přimět je k využití zásady in dubio pro reo ("v pochybnostech ve prospěch pachatele") a stěžovatele obžaloby zprostit.
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen advokátem v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
8. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
9. Stejně jako v řízení před Nejvyšším soudem i nyní v ústavní stížnosti stěžovatel opětovně polemizuje s hodnocením důkazů a se skutkovými a právními závěry učiněnými soudy nižších stupňů. K tomu Ústavní soud uvádí, že podle čl. 90 Ústavy rozhoduje o otázce viny a trestu pouze soud, kterým není Ústavní soud stojící mimo soustavu obecných soudů, jehož úkolem je "pouze" ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Porušení práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny je tak možno namítat pouze v případě excesů při hodnocení důkazů, což ovšem není případ nyní posuzované věci.
10. Těžiště ústavní stížnosti je založeno na vlastním hodnocení důkazů stěžovatelem, které přehlíží kontext provedených důkazů v jejich celku. Skutkový děj spočívající v tom, že stěžovatel spolu se spoluobžalovaným úmyslně napadli poškozeného a násilím mu odňali oblečení, je provedeným dokazováním bezpečně podpořen. Dle zjištění obecných soudů kamerové záznamy a výpovědi svědků jasně potvrzují, že z restaurace v blízkosti místa činu, kde si poškozený koupil jídlo, směrem za ním odešel nejprve stěžovatel a za ním spoluobžalovaný. I podle jejich výpovědí se poblíž incidentu nikdo další nenacházel. Spoluobžalovaný se k činu doznal. Poškozený jednoznačně vypověděl, že jej napadli dva muži, které při rekognici označil.
11. Obecné soudy se zabývaly věrohodností usvědčující výpovědi poškozeného v kontextu dalšího provedeného dokazování a osobnosti poškozeného. Ten byl v době incidentu sám a fanoušků Sparty bylo včetně obžalovaných nejméně sedm. Detaily o provokativních gestech poškozeného se ve výpovědích svědků lišily natolik, že je s ohledem na okolnosti věci soudy nepovažovaly za pravděpodobné. Útok vůči nezletilému poškozenému nemohly ospravedlnit ani nápisy na jeho oblečení. Pokud nyní stěžovatel o poškozeném uvedl, že patří do skupiny Ultras, která vyvolává při zápasech potyčky s fanoušky soupeře, u soudu uvedl, že jej neznal (bod 7 rozsudku okresního soudu).
12. Přečetl-li okresní soud za tohoto stavu na základě § 102 odst. 2 tr. řádu a k návrhu státní zástupkyně výpověď nezletilého z přípravného řízení, je takový postup ústavně akceptovatelný. Výpovědi poškozeného přitom byli přítomni obhájci stěžovatele a spoluobžalovaného a mohli mu klást otázky. Skutečnost, že mu již po následně provedené rekognici nemohli položit otázku, jak je možné, že bezprostředně po činu stěžovatele neoznačil a následně při rekognici poznal, směřují do posouzení jeho věrohodnosti, jíž se soudy komplexně zabývaly.
Soudy změnu přičítaly rozrušení nezletilého, který opakovaně uvedl, že se útočníků bál a telefonicky se obrátil na policii. Odpověď samotného poškozeného ohledně možných subjektivních důvodů pro změnu popisu incidentu a vývoj schopnosti bezpečně označit útočníky v čase by za tohoto stavu obrat náhledu soudů na jeho věrohodnost vzhledem k okolnostem věci nezpůsobila. Jen na okraj lze dodat, že podle zjištění Nejvyššího soudu návrh na doplnění dokazování výslechem poškozeného stěžovatel řádně nevznesl (bod 16 usnesení).
13. Taktika vedení obhajoby je zcela jistě ponechána na svobodné volbě stěžovatele v postavení obžalovaného. Lze uzavřít, že při posuzování věrohodnosti jím předneseného popisu průběhu událostí nehrálo roli stadium, kdy se stěžovatel rozhodl svou verzi soudu přednést, nýbrž fakt, že jeho výpověď byla vyvrácena dalším provedeným dokazováním (mimo jiné i rozborem odlišností ve výpovědích stěžovatele a spoluobžalovaného).
14. Uplatnění zásady "v pochybnostech ve prospěch", plynoucí z ústavního principu presumpce neviny (čl. 40 odst. 2 Listiny), je namístě potud, pokud soud po vyhodnocení všech v úvahu přicházejících důkazů dospěje k závěru, že není možné se jednoznačně přiklonit k žádné ze dvou rozporných výpovědí nebo k žádné ze skupiny odporujících si důkazů, takže zůstávají pochybnosti o tom, jak se skutkový děj odehrál. Jestliže však soud po vyhodnocení důkazní situace dospěje k závěru, že skupina výpovědí je pravdivá, a úvahy vedoucí k tomuto závěru zahrne do odůvodnění svého rozhodnutí, jak tomu bylo v projednávané věci, nejsou splněny podmínky uplatnění zásady "v pochybnostech ve prospěch". Je tomu tak proto, že soud pochybnosti neměl.
15. Ústavní soud tedy uzavírá, že navzdory nesouhlasu stěžovatele považuje v jeho věci zjištěný skutkový stav za úplný a opřený o dostatečné množství důkazního materiálu. Ústavní soud neshledal porušení základních práv a svobod stěžovatele, proto jeho ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 25. března 2025
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu