Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 22. prosince 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele S. Ch., zastoupeného JUDr. Vladimírem Vaňkem, advokátem se sídlem Karlovo nám. 28/559, 120 00 Praha 2, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 16. září 2010 č. j. 1 VZT 444/2008-165, takto:
Návrh se odmítá.
Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatel napadl v záhlaví označené usnesení Vrchního státního zastupitelství v Praze, jímž byla (1) podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítnuta pro nedůvodnost jeho stížnost proti usnesení státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích ze dne 19. srpna 2010 sp. zn. KZV 16/2008, kterým JUDr. D. P. rozhodla, že není podle § 30 odst. 1 tr. řádu vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení. Dále (2) jím bylo podle § 25 tr. řádu per analogiam rozhodnuto, že se trestní věc obviněného (stěžovatele) S. Ch. a spol. neodnímá státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích.
Stěžovatel vyjádřil přesvědčení, že ústavní stížností napadeným rozhodnutím zasáhlo Vrchní státní zastupitelství v Praze do jeho ústavně zaručeného základního práva, zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ve stížnostních bodech návrhu zrekapituloval genezi svého trestní stíhání a popsal konkrétní okolnosti, z nichž vyvozuje dostatečné důvody pro vyloučení jmenované státní zástupkyně z vykonávání úkonů trestního řízení ve smyslu § 30 odst. 1 tr. řádu. Uvedl jednak výtky směřující vůči postupu této státní zástupkyně v jeho trestní věci a namítl, že tato v usnesení jí vydaném uvedla nepravdivé údaje, jakož že nebyl brán ani dostatečný zřetel na další vztahy státní zástupkyně a jejího syna k osobám majícím význam pro předmětné trestní řízení (zejména k Ing. F. P.).
Z těchto důvodů navrhl, aby Ústavní soud zrušil napadené usnesení Vrchního státního zastupitelství v Praze a vyslovil závazný právní názor, že státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích JUDr. D. P. je vyloučena z vykonávání úkonů v trestním řízení proti stěžovateli v trestní věci vedené u jmenované státního zastupitelství pod sp. zn. KZV 16/2008.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným; obdobně je povinen postupovat soudce zpravodaj, jde-li o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
V odůvodnění svého rozhodnutí státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze s poukazem na nález Ústavního soudu
sp. zn. II. ÚS 475/99
konstatovala, že důvod rozhodnutí dle § 30 odst. 1 tr. řádu musí být konkretizován. Zdůraznila, že vyloučení orgánů činných v trestním řízení není možné zakládat pouze na pochybnostech o jejich poměru k věci či osobám, jichž se úkon týká, nýbrž i na hmotně právním rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedly a důležitá že je i časová otázka těchto pochybností, přičemž výhrady tohoto druhu v daném případě nejsou dány. Pokud přisvědčila stěžovateli, potom pouze potud, že relevantním údajem, nikoliv však z hlediska předmětné věci významným, zůstává toliko skutečnost, že Ing. P. byl držitelem živnostenského oprávnění k provozování živnosti v Českých Budějovicích.
Ohledně nevyhovění návrhu na delegaci věci mimo působnost Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích, vůči němuž stěžovatel argumentačně samostatně nebrojil, poukázala na to, že odnětí a přikázání věci není prostředkem k nápravě případných nedostatků ve způsobu vedení řízení, nýbrž musí k němu být důležité důvody. Příkladmo uvedla zejména vyloučení z rozhodování podle § 30 tr. řádu nebo důvody procesního rázu, např. zdravotní stav obviněného bránící mu dostavovat se ze vzdáleného bydliště do místa, kde mají být úkony trestního řízení prováděny nebo "je-li v jiném místě" většina svědků, které je třeba vyslechnout.
Tyto důvody, jimiž státní zástupkyně napadené usnesení podložila, shledal Ústavní soud ústavně souladnými, a proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků pro zjevnou neopodstatněnost ústavní stížnost odmítl; v rozsahu návrhu týkajícího se vyslovení závazného právního názoru, že státní zástupkyně JUDr. D. P. je vyloučena z vykonávání úkonů v označeném trestním řízení učinil tak pro svou nepříslušnost [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. prosince 2010
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu