Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Svatoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Anny Čmugrové, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. září 2025 č. j. 20 Co 228/2024-MOP-103 a ze dne 21. srpna 2025 č. j. 20 Co 228/2024-MOP-90, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Filipa Komorouse, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Dne 24. 11. 2025 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, kterou stěžovatelka, aniž by byla zastoupena advokátem, brojí proti v záhlaví specifikovaným soudním rozhodnutím, přičemž navrhuje odložení jejich vykonatelnosti. Současně v ní sděluje, že požádá Českou advokátní komoru o určení advokáta za účelem doplnění ústavní stížnosti.
2. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda tento návrh (na zahájení řízení o ústavní stížnosti) splňuje všechny náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a zda jsou dány procesní podmínky řízení před Ústavním soudem, načež dospěl k závěru, že těmto požadavkům nevyhovuje, jelikož (mimo jiné) nebyla formálně ani materiálně naplněna podmínka obligatorního zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem (§ 30 a 31 zákona o Ústavním soudu).
3. Ústavní soud zjistil, že se stěžovatelka v minulosti mnohokrát na něj obrátila s ústavními stížnostmi, přičemž byla vyzývána k odstranění jejich vad a upozorňována na následky spojené s jejich neodstraněním (v poslední době se tak stalo např. ve věci vedené pod sp. zn. II. ÚS 2723/25
či
III. ÚS 2805/25
), takže jí jsou známé formální a obsahové požadavky kladené na ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu, včetně toho, že musí být zastoupena advokátem již při jejím podání.
4. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud současně zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, stalo-li se tak již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
5. Ústavní soud nemá pochybnosti o řádném seznámení stěžovatelky se zákonnými požadavky na řízení před Ústavním soudem, včetně povinného právního zastoupení (viz sub 3). Důvodem pro poskytnutí lhůty k odstranění vad ústavní stížnosti není sama o sobě skutečnost, že stěžovatelka teprve požádá Českou advokátní komoru o určení advokáta k poskytnutí dané právní služby. Z přiložené doručenky vyplynulo, že napadené usnesení sp. zn. 20 Co 228/2024-MOP-103 bylo stěžovatelce (prostřednictvím Hany Vávrové) doručeno dne 25.
9. 2025, a byla-li ústavní stížnost byla sepsána dne 22. 11. 2025, zmíněná žádost buď ani nebyla podána ve dvouměsíční lhůtě pro podání ústavní stížnosti, anebo se tak stalo na jejím samém konci. Ústavní soud přitom tuto lhůtu považuje za plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti; její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k doplňování či odstraňování vad by mělo být výjimečné, neboť jím je stěžovatel zvýhodňován oproti ostatním stěžovatelům, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli.
6. Vzhledem k uvedeným důvodům Ústavní soud přiměřeně použil § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 8. prosince 2025
Jan Svatoň v. r.
soudce zpravodaj