Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Pavla Rychetského ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Z. L., zastoupeného JUDr. Petrem Poledníkem, advokátem se sídlem v Brně, Příkop 843/4, proti usnesením Nejvyššího soudu č. j. 4 Tdo 712/2019-272 ze dne 10. července 2019, Krajského soudu v Brně č. j. 9 To 76/2019-220 ze dne 7. března 2019 a rozsudku Městského soudu v Brně č. j. 10 T 173/2018-197 ze dne 28. ledna 2019, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Brně a Městského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejších účastníků řízení, o vyloučení soudce Josefa Fialy z projednání a rozhodování věci vedené u Ústavního soudu pod spisovou značkou III.
ÚS 3627/19, takto: Soudce Josef Fiala je vyloučen z projednání a rozhodování věci vedené u Ústavního soudu pod spisovou značkou III. ÚS 3627/19.
Dne 18. listopadu 2019 navrhl soudce Josef Fiala čtvrtému senátu Ústavního soudu, aby byl vyloučen z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 3627/19
. Jako předseda senátu a současně i jako soudce zpravodaj se cítí být podjatý, neboť zástupce stěžovatele, JUDr. Petra Poledníka, zná více než 47 let, studoval s ním na právnické fakultě a v současné době s ním udržuje přátelské i pracovní kontakty.
Čtvrtý senát, který je příslušný k rozhodnutí podle § 10 odst. 1 rozvrhu práce Ústavního soudu, ve znění účinném od 9. září 2019, dospěl k závěru, že jsou dány podmínky pro vyloučení soudce Josefa Fialy.
Podle § 36 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je soudce Ústavního soudu vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Při posuzování podjatosti soudce je vždy třeba vycházet z předpokladu, že jde o profesionála schopného oddělit svůj profesní život od činnosti rozhodovací a od soukromých zájmů, nicméně podjatost je nutné u soudce shledat v případě, kdy je skutečně dán jeho osobní a blízký vztah k projednávané věci, účastníkům řízení či jejich zástupcům (srov. usnesení sp. zn. I. ÚS 3405/18 ze dne 5. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 459/17 ze dne 14. 3. 2017, sp. zn. II. ÚS 3694/13 ze dne 14. 1. 2014).
V daném případě existují objektivní pochybnosti o nepodjatosti soudce Ústavního soudu. Josef Fiala je v dané věci předsedou senátu a soudcem zpravodajem, který má určující vliv na postup v řízení a přijetí konkrétního rozhodnutí. Dlouhodobé přátelství a pracovní propojení mezi soudcem a zástupcem stěžovatele, udržování kontaktů i v současné době, představují poměr takové intenzity, kterou není možné pominout v zájmu zachování nestrannosti soudního rozhodování.
Na základě výše uvedených důvodů rozhodl čtvrtý senát Ústavního soudu podle § 36 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 38 odst. 1 věty druhé zákona o Ústavním soudu tak, že soudce Josef Fiala je vyloučen z projednání a rozhodování věci.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. listopadu 2019
Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu
10. Ústavní soud v prvé řadě připomíná, že ve svých rozhodnutích již dal mnohokrát najevo, že není další instancí v soustavě soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83 a čl. 90 až 92 Ústavy). Úkolem Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je ochrana ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a použití jiných než ústavních předpisů jsou záležitostí obecných soudů.
Je jejich úlohou, aby zkoumaly a posoudily, zda jsou dány podmínky pro použití toho či onoho právního institutu, a aby své úvahy zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu je na místě toliko v případě nejzávažnějších pochybení představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak kdyby závěry obecných soudů byly hrubě nepřiléhavé a vykazovaly znaky libovůle. To však Ústavní soud v posuzované věci neshledal.
11. Za rozhodující nutno považovat, že z ústavní stížností napadených rozhodnutí, zejména pak rozsudku soudu prvého stupně, je zřejmé, na jakých důkazech je stěžovatelovo odsouzení založeno, přičemž jejich závěry se jeví jako zcela přesvědčivé. Jestliže stěžovatel namítá rozpory mezi protokolem a zvukovým záznamem z hlavního líčení, jde v každém případě o marginálie, kdy jejich existence by nemohla zpochybnit celkový závěr o tom, že jeho útok byl sexuálního charakteru. Bez ohledu na dílčí detaily toho, jakým způsobem či jak dlouho se stěžovatel poškozené přesně dotýkal, není pochyb, že poškozená vypověděla, že jednání stěžovatele vnímala jako sexuální.
Stejně tak je vnímal i svědek Š., který popsal, že již před samotným útokem se mu stěžovatel jevil podezřelým, když se pohyboval za poškozenou, jako by jí byl hypnotizován, a proto se svědek jal stěžovatele sledovat a následně byl svědkem i samotného útoku. Nejde tedy rozhodně o případ, kdy by snad soudy rozhodly pouze na základě dojmu z to, že stěžovatel již podobnou trestnou činnost spáchal v minulosti.
12. Ústavní soud rovněž nezjistil, že by z popisu skutku nevyplývalo úmyslné zavinění obviněného, jak stěžovatel tvrdí. Tento skutek je formulován způsobem tak, jak je běžné.
13. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, a podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. května 2020
Jiří Zemánek v.r. předseda senátu