Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 9. srpna 2006 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. K., právně zastoupeného JUDr. Danielem Balounem, advokátem AK se sídlem Kpt. Jaroše 110, 339 01 Klatovy, na průtahy v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 61 Ro 3278/2003, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, t a k t o: Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem.
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), pokud nejsou dány důvody pro přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ustanovení § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
V souladu s ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
Z přiloženého spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel si na průtahy v řízení stěžoval u předsedy Městského soudu v Praze podáním ze dne 30. 3. 2006. Na tuto stížnost mu odpověděl místopředseda soudu přípisem ze dne 6. 4. 2006, že důvodem, proč nejsou věci zatím nařizovány k meritornímu projednání, je řízení o dovolání před Nejvyšším soudem ČR v jiné právní věci, které řeší jako tzv. pilotní spor problematiku, jež je předmětem ostatních dosud nerozhodnutých řízení.
Novelou zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), provedenou zákonem č. 192/2003 Sb., byla v právním řádu s účinností od 1. července 2004 zakotvena nová úprava stížnosti na průtahy v řízení, na níž nyní navazuje institut návrhu na určení lhůty pro provedení procesního úkonu (§ 174a zákona o soudech a soudcích). Právě využití postupu podle uvedeného ustanovení považuje Ústavní soud po 1. červenci 2004 za nezbytnou podmínku přípustnosti ústavní stížnosti z pohledu ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ve věcech návrhů směřujících proti průtahům v řízení před obecnými soudy (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 506/04 ze dne 23. srpna 2004,
I. ÚS 300/04 ze dne 20. září 2004,
III. ÚS 570/04 ze dne 29. září 2004).
Z vyjádření Městského soudu v Praze, které si Ústavní soud vyžádal, a které bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 26. 7. 2006, Ústavní soud zjistil, že stěžovatel návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu ve smyslu ust. § 174a zákona o soudech a soudcích, v předmětné věci nepodal.
Protože stěžovatel před podáním ústavní stížnosti uvedeného procesního prostředku ochrany práv před průtahy v řízení podle ust. § 174a zákona o soudech a soudcích nevyužil, soudce zpravodaj ústavní stížnost (veden principem minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů) podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh nepřípustný, když za dané procesní situace neshledal splnění podmínek pro postup dle ust. § 75 odst. 2 cit. zákona.
Ústavní soud konečně neshledal důvod vyhovět ani návrhu stěžovatele, aby byla Městskému soudu v Praze uložena povinnost nahradit stěžovateli náklady řízení před Ústavním soudem. Podle ustanovení § 83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je možné, aby soudce zpravodaj na návrh stěžovatele podaný před prvním ústním jednáním rozhodl, že náklady na jeho zastoupení zcela nebo zčásti zaplatí stát, ale pouze v případě, že ústavní stížnost nebyla odmítnuta. Ústavní soud taktéž s ohledem na okolnosti případu neshledal, že by šlo o "odůvodněný" případ ve smyslu ustanovení § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, kdy by bylo na místě uložit placení nákladů řízení, jež jinak zásadně nesou účastníci sami, jinému účastníkovi či vedlejšímu účastníkovi.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 9. srpna 2006
Jan Musil v. r. soudce zpravodaj