Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
III. ÚS 459/01
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. J. P. zastoupené JUDr. V. V., advokátem, proti usnesení Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne
29. května 2001, sp. zn. 2 KZt 359/99, a Okresního státního zastupitelství v Litoměřicích ze dne 13. dubna 2001, sp. zn. Zt 886/99, mimo ústní jednání dne 3. října 2001 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Ústavní stížností, podanou včas (§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1,
§ 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadla stěžovatelka usnesení Okresního státního zastupitelství v Litoměřicích ze dne 13. dubna 2001 (Zt 886/99-293) a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 29. května 2001 (2 KZt 359/99-85), kterými bylo zastaveno trestní stíhání stěžovatelky z důvodu promlčení [§ 11 odst. 1 písm. b), § 172 odst. 1 písm. d) tr. ř.], a tvrdila, že uvedené orgány porušily její ústavně zaručená práva uvedená v čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 1 a 6 Listiny základních práv a svobod tím, že zastavení stíhání z důvodů uvedených v § 11 odst. 1 písm. b) tr.
řádu je pro ni "nevýhodné a diskriminující", neboť se hodlá domáhat vůči státu náhrady škody proto, že v souvislosti se svým obviněním byla vzata do vazby. Za rozhodnutími shora uvedených státních zastupitelství vidí jejich snahu zabránit jí v tomto postupu, a proto v souladu s ust. § 11 odst. 2 tr. ř. trvá na dalším projednání obvinění, neboť má za to, že v případě, kdy je možno trestní stíhání zastavit z různých zákonných důvodů, je nutno dát přednost tomu, který je pro obviněného příznivější.
Skutek, na základě kterého jí bylo sděleno obvinění, nikdy trestným činem nebyl a její trestní stíhání mělo být zastaveno podle § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř. nikoli dle § 172 odst. 1 písm. d) tr. ř. Dále tvrdí, že nebyla v usnesení Okresního státního zastupitelství v Litoměřicích poučena o možnosti trvat na pokračování svého trestního stíhání a na dalším projednání věci (§ 11 odst. 2 tr. ř.) s tím, že pokud byl skutek uvedený pod poř. č. 5 ad I. shora, měl být kvalifikován jako trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku (§ 225 odst. 1 tr.
zák.), jak je tvrzeno v odůvodnění napadeného rozhodnutí I. stupně, a pak nebyla na tuto skutečnost upozorněna ani vyšetřovatelem ani státním zástupcem. Stěžovatelka proto navrhla zrušení usnesení Okresního státního zastupitelství v Litoměřicích a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, jak jsou vpředu označena. Ústavní stížnost je nepřípustná.
Podle zjištění Ústavního soudu (č. l. 15), státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Litoměřicích vydal ve věci, v intencích obsahu stěžovatelčiny stížnosti, usnesení o pokračování jejího trestního stíhání (dne 28. června 2001 - Zt 2400/2001), takže v současné době jde o věc dosud pravomocně neskončenou.
Za této procesní situace je zřejmé, že projednání ústavní stížnosti brání nedostatek zákonných podmínek [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona], a proto o takto podané ústavní stížnosti bylo rozhodnout odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona). V Brně dne 3. října 2001