Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Danielou Zemanovou o ústavní stížnosti UNIMEX-INVEST, s. r. o., se sídlem Svojsíkova 1596/2, Ostrava, zastoupené doc. JUDr. Zdeňkem Koudelkou, Ph.D., se sídlem Optátova 874/46, Brno, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. října 2024, č. j. 12 VSOL 347/2023-1035, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. června 2023, č. j. 11 ICm 2658/2022-103, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě jako účastníků řízení a CREDITEX HOLDING, a. s., se sídlem U Vysočanského pivovaru 701/3, Praha 9, Mgr. Martina Kopčila, odděleného insolvenční správce stěžovatelky, se sídlem Kameníčkova 1114/2, Brno, a Mgr. Petra Brože, insolvenčního správce stěžovatelky, se sídlem Nad Malým Mýtem 615/4, Praha 4, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Vedlejší účastnice přihlásila do stěžovatelčina insolvenčního řízení dvě pohledávky. Stěžovatelka i její insolvenční správce obě tyto pohledávky popřeli.
2. Vedlejší účastnice následně podala žalobu na určení pravosti a výše těchto pohledávek. Krajský soud jí vyhověl ve vztahu k jedné z těchto pohledávek a žádnému účastníkovi nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení. Vrchní soud toto rozhodnutí potvrdil. Stěžovatelka podala proti rozhodnutím krajského a vrchního soudu ústavní stížnost.
3. Dříve, než Ústavní soud může přistoupit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musí posoudit, zda jsou splněny procesní podmínky stanovené zákonem o Ústavním soudu (§ 42 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
4. Ústavní soud dospěl k závěru, že jedna z těchto podmínek splněna není. Stěžovatelka dosud nevyčerpala všechny procesní prostředky k ochraně svých práv, a její ústavní stížnost je proto nepřípustná [§ 43 odst. 1 písm. e) a § 75 zákona o Ústavním soudu].
5. Pojmovým znakem ústavní stížnosti je její subsidiarita. Ústavní soud zasahuje na ochranu ústavně zaručených práv a svobod až tehdy, když ostatní orgány veřejné moci již nemají k dispozici prostředky, kterými by mohly případný protiústavní stav napravit. Ochrana ústavnosti totiž není jen úkolem Ústavního soudu, ale i soudů obecných (čl. 4 Ústavy České republiky). Ústavní soud proto obecně není oprávněn zasahovat do řízení, která teprve probíhají a v nichž stěžovatel ještě nevyčerpal všechny možnosti, jak ochránit svá ústavně zaručená práva a svobody (stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23, body 23 až 25 a v nich zmíněná rozhodnutí).
6. Tato situace nastala i v této věci. Přezkumem posledního z napadených rozhodnutí se bude zabývat Nejvyšší soud. Proti rozhodnutí vrchního soudu totiž byla podána dovolání - a to jak od stěžovatelčina odděleného insolvenčního správce a vedlejšího účastníka řízení před obecnými soudy, tak od samotné stěžovatelky. Podle jejího insolvenčního spisu i sdělení informační kanceláře Nejvyššího soudu zatím Nejvyšší soud o žádném z těchto dovolání nerozhodl. I kdyby se tak ale stalo, ústavní stížnost by byla nepřípustná, protože nesměřuje proti rozhodnutí Nejvyššího soudu jakožto rozhodnutí o posledním procesním prostředku (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu a např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 2900/24 , body 9 až 11).
7. Ústavní soud shrnuje, že se stěžovatelčinými námitkami mohou stále zabývat obecné soudy - a to včetně té námitky, že nebyla účastníkem incidenčního řízení, ačkoli pohledávku popřela i ona. Ve věci tedy souběžně probíhá jiné soudní řízení a případ není pro obecné soudy definitivně uzavřen. Ústavní soud přitom nemůže předjímat, jakým způsobem nakonec rozhodnou. Pokud by stěžovatelka považovala jejich rozhodnutí za protiústavní, může se následně obrátit na Ústavní soud.
8. Za této situace není Ústavní soud oprávněn do probíhající věci v souladu se zásadou subsidiarity ústavní stížnosti zasahovat. V posuzované věci přitom nenastala žádná okolnost, která by nepřípustnost ústavní stížnosti dokázala prolomit. Nic takového ostatně netvrdí ani sama stěžovatelka (§ 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).
9. Ústavní soud dodává, že v této věci rozhodl obdobně jako o ústavní stížnosti vedlejší účastnice řízení před obecnými soudy, která podala ústavní stížnost proti stejnému rozhodnutí vrchního soudu (viz usnesení sp. zn. IV. ÚS 568/25 ).
10. Ústavní soud shrnuje, že z uvedených důvodů odmítl ústavní stížnost jako nepřípustnou [§ 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. července 2025
Daniela Zemanová v. r. soudkyně zpravodajka