Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelů a) J. K., b)
I. L., zastoupených Mgr. Zuzanou Candigliota, advokátkou, sídlem Burešova 615/6, Brno a c) O. D., zastoupené Mgr. Robertem Cholenským, Ph.D., advokátem, sídlem Bolzanova 461/5, Brno, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. listopadu 2020 č. j. 30 Cdo 1332/2020-292 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. června 2019 č. j. 20 Co 157/2019-252, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
sp. zn. III. ÚS 620/21 a
7. Ústavní soud předesílá, že není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy), který není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutími v něm vydanými nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody účastníka tohoto řízení, a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy (zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé). Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna. Ústavní soud v posuzované věci shledal, že výše uvedené požadavky byly napadenými rozhodnutími naplněny.
8. Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelů se závěrem městského soudu, že předmětný policejní zákrok nebyl proveden a svoboda stěžovatelů nebyla omezena bez právního důvodu. Stěžovatelé trvají na tom, že se účastnili spontánního a pokojného shromáždění na podporu myšlenky squattingu, učinění výzvy ze strany vedlejší účastnice nebylo dostatečně prokázáno, a proto byl zákrok Policie České republiky nepřiměřený a stěžovatelům náleží právo na omluvu podle § 31a zákona č. 82/1998 Sb. Úřední záznamy, z nichž vycházel ve svých závěrech městský soud, popisují podle stěžovatelů zásah a důvody jeho provedení odlišně a nekonzistentně, tedy nedůvěryhodně, navíc stěžovatelé poukazují na skutečnost, že byly zpracovány Policií České republiky, která ve věci zasahovala, a nelze jim proto přiznat vyšší míru pravdivosti.
9. Ústavní soud ve svých rozhodnutích setrvale uvádí, že z ústavního principu nezávislosti soudů (článek 81 Ústavy) vyplývá zásada volného hodnocení důkazů, která je obsažena v § 132 o. s. ř. Do volného uvážení obecného soudu Ústavnímu soudu nepřísluší zasahovat, zjišťuje však, zda rozhodnutí soudu je přezkoumatelné z hlediska identifikace rámce, v němž se volná úvaha soudu pohybovala. Hodnocení důkazů a závěry o pravdivosti či nepravdivosti tvrzených skutečností jsou přitom věcí vnitřního přesvědčení soudce a jeho logického myšlenkového postupu.
Ústavnímu soudu zpravidla nepřísluší ani přehodnocování dokazování prováděného obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s ním sám neztotožňoval. Ústavní soud by mohl do tohoto procesu zasáhnout pouze tehdy, pokud by obecné soudy překročily hranice dané zásadou volného hodnocení důkazů, popř. pokud by bylo možno konstatovat tzv. extrémní rozpor mezi zjištěným skutkovým stavem a vyvozenými skutkovými či právními závěry, pak by byl jeho zásah odůvodněn, neboť takové rozhodnutí by bylo třeba považovat za odporující čl.
36 odst. 1 Listiny [např. nález ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94
(N 34/3 SbNU 257)].
10. Z úředního záznamu ze dne 14. 9. 2009 SQUAT Praha 2 Na Slupi X Apolinářská založeného ve vyžádaném soudním spise se uvádí, že ve 21:35 hodin obdržel mjr. Mgr. Jiří Stejskal informaci, že skupina asi 70 osob v prostoru mezi ulicemi Na Slupi a Sokolská rozebírá chodníky, dlažební kostky ukládá do batohů a kapes a z předmětů nalezených na ulicích se pokouší vybudovat na vozovkách barikády, v ulici Apolinářská poblíž křižovatky s ulicí Viničná se těmto osobám podařilo umístit do vozovky větší množství materiálu a znemožnit tím průjezd vozidel, navíc jeden z mužů na terase začal megafonem vyzývat k boji s policií.
Dále se uvádí, že následně byl zjištěn pokus asi 43 osob o vniknutí v ulici Apolinářská do vyklizovaného objektu, další část asi 32 osob se pokusila proniknout do objektu z ulice Viničná, obě skupiny osob byly po marných výzvách k zanechání protiprávního jednání zajištěny podle § 26 odst. 1 písm. f) zákona č. 273/2008 Sb. a předány se všemi věcmi policistům realizačních skupin k provedení dalších opatření.
11. Mjr. Mgr. Jiří Stejskal ve své svědecké výpovědi uvedl, že nebyl na místě zásahu, koordinoval jej prostřednictvím radiostanice, a prohlásil, že policisté mají zautomatizované, že vždy před zásahem zazní výzva, nehrozí-li nebezpečí z prodlení. Vysvětlil, že obrazové záznamy na místě nebyly pořízeny, neboť zde nebylo přichystané záznamové zařízení z důvodu, že se nepředpokládalo, že v daném místě bude prováděn zásah, ten byl soustředěn na dolní část prostoru.
12. Jak vyplývá ze shora konstatovaného, je zřejmé, že se městský soud nedopustil při zjišťování skutkového stavu stěžovateli namítaného pochybení, neboť vycházel ve svých závěrech z řádně provedených důkazů, kterými byl dostatečně skutkový stav věci zjištěn, srozumitelně zdůvodnil, proč tvrzení stěžovatelů a je podporujících svědků posoudil ve světle dalších provedených důkazů jako nevěrohodné, a přiklonil se k důkazům předloženým vedlejší účastnicí, tedy k obsahu úředních záznamů a výpovědi svědka mjr.
Mgr. Jiřího Stejskala. Obecné soudy přitom provedly dokazování v dostatečném rozsahu, vyhověly návrhu stěžovatelů na provedení důkazu výslechem navržených svědků zásahu, výpisem z radiokomunikace dotčených složek Policie České republiky (výpis z informačního systému "MAJÁK" s označením AA 117602/97-BO SQUATY Praha II), byl taktéž proveden audiovizuální záznam Policie České republiky z předmětného shromáždění, ten však zachytil zásah v jiné části. Stěžovatelům nelze přisvědčit ani v tom, že úřední záznamy byly nekonzistentní.
Úřední záznam ze dne 16. 10. 2009 Vyhodnocení BO "SQUAT" již pouze zpětně popisuje a vyhodnocuje provedený zásah, a uvádí se v něm, že na základě poznatků zjištěných z městského kamerového systému, podle nichž osoby shromažďují dlažební kostky a staví v prostoru ulic Viničná a Apolinářská zátarasy z dopravního přenosného označení, byl v tomto prostoru proveden dne 12. 9. 2009 v 21:43 hodin zákrok, při kterém bylo zajištěno celkem 76 osob. Úřední záznam ze dne 13. 9. 2009 je vyhodnocením nasazení antikonfliktního týmu, který podle obsahu záznamu na dotčeném místě dne 12.
9. 2009 v čase kolem 21.45 hodin nezasahoval.
13. Ústavně souladným shledává Ústavní soud i závěr Nejvyššího soudu, že úřední záznam o použití donucovacího prostředku (§ 57 odst. 2 zákona č. 273/2008 Sb.) je podle § 567 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s § 134 o. s. ř. veřejnou listinou, a proto skutečnosti v něm uvedené zakládají vůči každému plný důkaz o původu této veřejné listiny od orgánu nebo osoby, které ji pořídily, o době pořízení listiny, jakož i o skutečnosti, o níž původce veřejné listiny potvrdil, že se za jeho přítomnosti udála nebo byla provedena, dokud není prokázán opak.
Z uvedeného přitom nevyplývá, jak dovozují stěžovatelé, že by se jednalo o důkaz nevyvratitelný. Je-li důkaz veřejnou listinou zpochybněn, soud jej hodnotí jako každý jiný důkaz, tedy v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, kdy soud hodnotí důkazy dle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti. Pouze v opačném případě, nenapadli-li by stěžovatelé pravdivost takového důkazu, vycházel by soud bez dalšího z presumpce správnosti jeho obsahu. V posuzované věci stěžovatelé důkaz úředními záznamy předloženými vedlejší účastnicí zpochybnili, když při jednání před odvolacím soudem dne 20.
6. 2019 uvedli, že vedlejší účastnice "předložila pouze vlastní záznamy, kam si může napsat, co chce". Městský soud v rámci hodnocení důkazů posoudil účastnickou výpověď stěžovatelů a svědecké výpovědi dalších účastníků shromáždění na straně jedné a obsah úředních záznamů na straně druhé, a vyhodnotil tvrzení stěžovatelů ohledně průběhu zásahu jako zjevně nepravdivé. Takový řádně odůvodněný postup soudu je v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů a není ani v rozporu se závěry nálezu sp. zn. I.
ÚS 520/16 , který navíc vychází ze zcela odlišné skutkové situace, kdy došlo ke shledání stěžovatele vinným zločinem křivého obvinění na základě klíčového důkazu - výpovědi policistů a revizorů, na něž podal stěžovatel trestní oznámení. V takovém postupu Ústavní soud shledal nejen pochybení obecných soudů při posouzení věrohodnosti stěžejních svědeckých výpovědí, když byla objektivně přítomna pochybnost o nezainteresovanosti těchto svědků na výsledku řízení, ale zejména porušení principu presumpce neviny a z něj vyplývající zásady in dubio pro reo.
V posuzované věci byl úřední záznam Policie České republiky zpracován bezprostředně po provedení zásahu Mjr. Mgr. Jiřím Stejskalem, a hodnověrnost takového důkazu - veřejné listiny nelze srovnávat s výpovědí svědků (byť úředních osob), učiněných v trestním řízení za situace, kdy na ně bylo podáno trestní oznámení, a potvrzení verze incidentu uváděné stěžovatelem by pro ně mělo negativní důsledky včetně jejich případného postihu (trestního, disciplinárního či občanskoprávního).
14. Ze shora popsaných příčin Ústavní soud v napadených rozhodnutích porušení základních práv stěžovatelů neshledal. Nejvyšší soud i městský soud se danou věcí podrobně zabývaly, a jak již bylo uvedeno, v odůvodnění svých rozhodnutí srozumitelně uvedly, na základě jakých úvah k jednotlivým závěrům dospěly. Napadená rozhodnutí nevybočují z Ústavou stanoveného rámce, jejich odůvodnění je ústavně konformní a není důvod je zpochybňovat.
15. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení základních práv a svobod stěžovatelů, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 22. června 2021
Radovan Suchánek v. r. předseda senátu