Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
III. ÚS 658/06
Ústavní soud rozhodl dne 21. září 2006 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele A. A., zastoupeného Mgr. Zdeňkem Honzíkem, advokátem se sídlem 301 33 Plzeň, Plynární 6, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 7. 2006 sp. zn. 50 To 460/2006 a Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 3. 7. 2006 sp. zn. 13 Nt 274/2006, t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí, jimiž nebylo vyhověno jeho žádosti o propuštění z vazby. Poukázal na postup krajské státní zástupkyně, na usnesení odvolacího soudu, v němž odůvodnění výroku o zamítnutí stížnosti proti nevyhovění jeho žádosti o ukončení vazby neobsahuje konkrétní skutečnosti a opírá se pouze o odkazy na usnesení soudu I. stupně, jež vycházelo výlučně z tvrzení krajské státní zástupkyně. To se mj. týká jeho identity, přičemž však nebylo, dle jeho přesvědčení, doloženo. Na postup státní zástupkyně si stěžoval, její pochybení byla vrchním státním zastupitelstvím zjištěna. Z uvedených důvodů se cítí dotčen v právu na spravedlivý proces a v právu zakotveném v čl. 37 Listiny základních práv a svobod, dle něhož jsou si účastníci v řízení rovni.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno jí základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozhodnutí soudů zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, shledán nebyl. Krajský soud v Plzni na základě stížnosti obviněného přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně, kterým byla zamítnuta jeho žádost o propuštění z vazby na svobodu, a opodstatněně konstatoval, že důvody pro trvání vazby, tj. důvody uvedené v § 67 písm. a), c) tr. řádu, byly Okresním soudem Plzeň-jih zjištěny a tedy dány. Jmenovaný soud ve věci stěžovatele, stíhaného pro pokračující trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů, v odůvodnění svého usnesení vyčerpávajícím způsobem vyložil, jakých jednání se měl obviněný dopustit a pro jaká zjištění je dán nadále důvod k vazbě dle § 67 písm. a) a písm. c) trestního řádu. Pokud jde o nezbytnost vazby pro důvodnou obavu, že obviněný se bude skrývat nebo uprchne, lze poukázat mj. na jeho zjištěný pobyt v různých státech, na se stíhanými činy spojené kontakty s osobami žijícími mimo Českou republiku, jakož i na existenci poznatků o tom, že obviněný měnil identitu - sám konečně potvrzuje, že se prokazoval doklady na jméno D. M.. Pokud jde o vazební důvod dle písm. c) citovaného ustanovení trestního řádu, odvolací soud navíc zjistil, že dne 4. 7. 2006 bylo zahájeno dle § 160 odst. 1, 5 tr. řádu trestní stíhání obviněného pro stejně kvalifikovaný trestný čin, pro který je stíhán i v předmětné věci. Pro konstatování této skutečnosti v rozhodnutí ze dne 24. 7. 2006 není podstatné, zda obviněný v době rozhodnutí odvolacího soudu již obdržel usnesení o zahájení trestního stíhání, o němž příslušný orgán rozhodl dle § 160 odst. 1 tr. řádu. Nutno dodat, že na zjištěné opodstatněnosti rozhodnutí soudů nic nemění ani stěžovatelem předložené sdělení Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 8. 8. 2006 sp. zn. 1 VZT 442/2006-98, z něhož vyplývá, že se státní zástupkyně dopustila při výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení ve věci obviněného pochybení, jež jí byla vytknuta.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. září 2006