Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
III. ÚS 699/2000
Ústavní soud rozhodl dne 8. března 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti 1)
V. C., a 2) J. M., zastoupených JUDr.
V. V., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. června 2000, sp. zn. 6 To 166/99, a rozsudku Okresního soudu v Bruntále, pobočka Krnov, ze dne 11. ledna 1999, č. j. 18 T 84/98-153, t a k t o : Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Navrhovatelé, kteří se domáhali zrušení výše označených rozhodnutí soudů, odůvodňovali ústavní stížnost tím, že se jimi cítí dotčení na právech, zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 90 a 95 Ústavy ČR. Uvedli, že soud I. stupně je uznal vinnými trestným činem zpronevěry dle § 248 odst. 1, 2 trestního zákona, podané odvolání soud II. stupně zamítl. Podle jejich přesvědčení soudy nezjistily řádně skutkový stav, nevyhověly všem důkazním návrhům a důkazy, které provedly, nesprávně hodnotily. Podrobně tyto námitky specifikovali v odvolání, a proto v ústavní stížnosti na ně stěžovatelé odkázali.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy [§ 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu napadeného rozsudku Okresního soudu v Bruntále, pobočka Krnov, a usnesení Krajského soudu v Ostravě zásah do práv, jichž se stěžovatelé dovolávají, shledán nebyl. Soudy obou stupňů se v řízení a rozhodnutí v trestní věci vedené proti stěžovatelům nedostaly do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu, jejich postup při zjišťování skutkového stavu, provádění důkazů a jejich hodnocení byl v souladu s § 2 odst. 5 a 6 trestního řádu. Odvolací soud se v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal se všemi námitkami, uplatněnými v odvolání proti rozsudku soudu I. stupně, a poněvadž stěžovatelé na tyto námitky poukázali i v ústavní stížnosti, nezbývá, než je na vyčerpávající odůvodnění usnesení Krajského soudu v Ostravě odkázat. Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný dle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně 8. března 2001