Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka, soudce Jana Svatoně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti D. P., zastoupené JUDr. Michalem Pokorným, advokátem, se sídlem Jakubská 1, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2024, č. j. 6 Tdo 697/2024-318, a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. března 2024, č. j. 7 To 394/2023-285, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství a Krajského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Hodoníně rozsudkem ze dne 7. 11. 2023, č. j. 3 T 68/2022-256, uznal stěžovatelku vinnou ze spáchání přečinu poškození cizích práv podle § 181 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Toho se stěžovatelka dopustila, stručně řečeno, tím, že ve snaze vyhnout se postihu za přestupek spočívající v překročení maximální povolené rychlosti se obrátila na obchodní společnost nezaplatím.cz, s. r. o., a podle jejích pokynů označila za osobu řidiče D. B. (bez jejího vědomí), přestože věděla, že její vozidlo neřídila. Správní orgán následně na základě údajů dodaných společností nezaplatím.cz, s. r. o., uznal D. B. vinnou ze spáchaného přestupku a uložil jí pokutu ve výši 26 000 Kč a zákaz řízení na dobu 12 měsíců. Za to okresní soud stěžovatelku odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu 18 měsíců.
2. Z podnětu odvolání stěžovatelky Krajský soud v Brně napadeným rozsudkem rozsudek okresního soudu zrušil a stěžovatelku uznal opět vinnou ze spáchání přečinu poškození cizích práv podle § 181 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Skutek, kterým stěžovatelka přečin spáchala, oproti okresnímu soudu mírně upřesnil a ve shodě s okresním soudem stěžovatelku odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu 18 měsíců. Stěžovatelka podle krajského soudu naplnila všechny znaky skutkové podstaty včetně znaku zavinění, neboť si musela být vědoma, že osoba, kterou namísto sebe uvádí jako pachatele přestupku, nemusí mít řidičské oprávnění a ve správním řízení může být postižena ještě citelněji než stěžovatelka.
3. Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud odmítl jako zjevně neopodstatněné. Nesouhlasil s námitkou stěžovatelky, že správní orgán nelze uvést v omyl. Judikatura dovodila, že je možné uvést v omyl soud (usnesení velkého senátu trestního kolegia sp. zn. 15 Tdo 960/2023), musí zároveň platit, že je možné uvést v omyl i správní orgán (k tomu též usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 1315/2013). Neztotožnil se ani s námitkou stěžovatelky, že jí spáchaný čin není dostatečně společensky škodlivý pro vyvození její trestní odpovědnosti. Stěžovatelka nejméně v úmyslu nepřímém způsobila poškozené citelnou újmu, která spočívala v uložení pokuty ve výši 26 000 Kč a zákazu řízení v trvání 12 měsíců. Poškozená musela čelit i exekuci a aktivně jednat, aby se neoprávněnému postihu vyhnula.
4. Stěžovatelka podává proti shora označeným rozhodnutím ústavní stížnost. Tato rozhodnutí podle ní porušují její základní práva podle čl. 4 odst. 4, čl. 8 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
5. Namítá, že správní orgán nelze uvedením nesprávných údajů uvést v omyl a domnívá se, že její odpovědnost měla být vyvozena pouze v rámci správního trestání. Odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 1188/2021, ve kterém Nejvyšší soud konstatoval, že uvedení nepravdivých údajů v přestupkovém řízení má být řešeno výlučně prostředky správního práva, vyvození trestněprávní odpovědnosti je neadekvátní. Dále Nejvyšší soud v uvedeném usnesení vyjádřil pochybnost nad tím, zda lze správní orgán uvést v omyl.
Použil-li Nejvyšší soud v posuzované věci judikaturu, podle které nelze soud uvést v omyl, tato je na věc stěžovatelky nepřiléhavá, neboť oproti soudu není správní orgán v pasivní roli, ale musí aktivně zjišťovat skutkový stav. Stěžovatelce nelze klást k tíži, že uváděla ve správním řízení nepravdivé údaje, neboť to byla součást její obrany. Obecné soudy dále nevyhodnotily stěžovatelkou navržený důkaz snímkem obrazovky stránek společnosti nezaplatim.cz, z něhož plyne, že službu této společnosti využívají stovky lidí, a že existuje několik dalších podobných společností.
Pokud přitom právní předpisy nedodržuje velká část společnosti, nemůže být jejich jednání posouzeno jako trestný čin (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 1054/2020). O nedostatku společenské škodlivosti dále svědčí i to, že poškozené jednáním stěžovatelky nevznikla žádná újma. Nejvyšší soud při hodnocení naplnění znaku zavinění nevzal v úvahu kontext komunikace stěžovatelky se společností nezaplatim.cz. Společnost stěžovatelku ujistila, že do správního řízení dosadí svého řidiče, tedy držitele řidičského oprávnění.
V pochybnostech měl Nejvyšší soud vyjít ze skutkové verze stěžovatelky.
6. Procesní postupy v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad běžných zákonů a jejich aplikace na jednotlivé případy jsou v zásadě věcí obecných soudů. Ústavní soud může zasáhnout do jejich rozhodovací činnosti pouze tehdy, jestliže je rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti, tzv. kvalifikovanými vadami. Těmito vadami však napadená rozhodnutí podle Ústavního soudu netrpí.
7. Obecné soudy svá rozhodnutí řádně odůvodnily a stěžovatelce odpověděly na většinu jejích námitek uváděných v ústavní stížnosti. Konkrétně stěžovatelce vysvětlily, že správní orgán je možné uvést v omyl (body 27 až 32 usnesení Nejvyššího soudu). Rozhodnutí sp. zn. 5 Tdo 1088/2021, na které stěžovatelka odkazuje, není na věc aplikovatelné, neboť jednak je v něm závěr o nemožnosti uvést správní orgán v omyl vysloven nad rámec nutného odůvodnění a není nijak blíže odůvodněn (odůvodnění rozsahem dokazování správního orgánu nepostačuje, neboť i při dodržení vyšetřovací zásady může správní orgán sofistikovanou činností pachatelů přestupků učinit nesprávná skutková zjištění), jednak proti tomuto jednomu usnesení stojí usnesení vyjadřující opačný názor (sp. zn. 4 Tdo 1315/2013) a rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia sp. zn. 15 Tdo 960/2023, které se sice věnuje uvedení soudu v omyl, ale pod body 68 a 69 jednoznačně vyjadřuje závěr, že v omyl lze uvést i správní orgán.
8. Postih jednání stěžovatelky prostřednictvím trestněprávních prostředků nebyl nepřiměřený (body 35 až 38 a 43 až 44 usnesení Nejvyššího soudu). Stěžovatelka nezpochybňuje, že záměrně ohlásila správnímu orgánu jméno jiné osoby jakožto pachatele přestupku. Poškozené vznikla citelná újmu, neboť se musela aktivně bránit proti uloženým nikoliv zanedbatelným sankcím (pokutě ve výši 26 000 Kč a zákazu řízení). Není rozhodné, zda musela poškozená sankce i vykonat. Zpochybňuje-li stěžovatelka skutková zjištění obecných soudů, ze kterých obecné soudy dovodily, že jednala minimálně v úmyslu nepřímém, je nutno upozornit, že k přezkumu skutkových zjištění se Ústavní soud staví zdrženlivě.
Jinak tomu není ani v projednávané věci. Extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními Ústavní soud neshledal. Obecné soudy podložily svůj závěr, že stěžovatelka musela být nejméně srozuměna s tím, že osoba řidiče, jejíž údaje jí společnost nezaplatim.cz. s. r. o., dodá, bude čelit přestupkovému řízení, včetně možného uložení sankce (bod 36 usnesení Nejvyššího soudu).
9. Skutečnost, že se stěžovatelka jednání dopustila za účelem své obrany v přestupkovém řízení, ji z trestní odpovědnosti vyvinit nemůže. Zákaz sebeobviňování nebyl porušen, neboť stěžovatelka nebyla k poskytnutí nesprávných údajů nikým nucena (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 15/16 , body 102 až 107). Stěžovatelkou odkazované usnesení sp. zn. 6 Tdo 1054/2020 není na věc stěžovatelky použitelné, neboť oproti její věci Nejvyšší soud v tomto usnesení shledal, že jednání obviněných nebylo vůbec způsobilé ohrozit chráněný zájem (bod 22 usnesení). Důkaz snímkem obrazovky stránek společnosti nezaplatim.cz byl proto zjevně nadbytečný, nijak nezpůsobilý ovlivnit rozhodnutí ve věci samé.
10. S ohledem na uvedené, Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. dubna 2025
Milan Hulmák v. r. předseda senátu