Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka, soudce Jana Svatoně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky Smrčka a Kubálek, v. o. s., sídlem Opatovická 159/17, Praha 1, insolvenční správce dlužníka - Kateřiny Flekové, zastoupené JUDr. Janem Kubálkem, Ph.D., se sídlem Opatovická 159/17, Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. ledna 2025, č. j. KSBR 59 INS 14909/2022-B-18, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. února 2025, č. j. KSBR 59 INS 14909/2022-B-20, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a Kateřiny Flekové, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Napadeným usnesením č. j. KSBR 59 INS 14909/2022-B-18 (dále jen "první usnesení") krajský soud neschválil, aby stěžovatelce coby insolvenčnímu správci byly hrazeny náklady na právní zastoupení v incidenčním sporu z majetkové podstaty, a aby potenciální přísudek stěžovatelky v incidenčním sporu byl použit na úhradu právního zastoupení. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že vedený odpůrčí spor se nijak nevymyká běžným incidenčním sporům, jejichž vedení kryje odměna insolvenčního správce. Navíc stěžovatelku v daném sporu zastupuje její společník, který za stěžovatelku též jedná v insolvenčním řízení. Krajský soud proto výdaje na právní zastoupení neschválil (§ 39 odst. 2 a 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení / dále jen "insolvenční zákon").
2. Napadeným usnesením č. j. KSBR 59 INS 14909/2022-B-20 (dále jen "druhé usnesení") krajský soud neschválil, aby stěžovatelce byly hrazeny náklady na znalecký posudek pro incidenční odpůrčí spor z majetkové podstaty. Žádost stěžovatelky považoval krajský soud za předčasnou, neboť za současného stavu řízení nelze vyhodnotit, zda jde o náklad účelně vynaložený. Až poté, co bude zřejmé, zda v incidenčním sporu nebyl náklad na znalecký posudek stěžovatelce proplacen, může stěžovatelka podat novou žádost, ve které podrobně vysvětlí účelnost nákladu. Krajský soud proto výdaj na znalecký posudek neschválil (§ 39 odst. 2 a 3 insolvenčního zákona).
3. Stěžovatelka podává proti usnesením krajského soudu ústavní stížnost, neboť podle ní porušují její základní práva podle čl. 11, čl. 36, čl. 37 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
4. Namítá, že coby insolvenční správce je v probíhajícím incidenčním sporu v postavení účastníka řízení s veškerými procesními právy, včetně práva nechat se zastoupit advokátem a práva na náhradu nákladů řízení. Ke stejnému závěru dospěl Vrchní soud v Praze v rozhodnutí č. j. 101 VSPH 350/2019-49, a Ústavní soud v nálezu sp. zn. IV. ÚS 3859/17
. Na uvedeném právním názoru nic nemění ani skutečnost, že zastupující advokát je zároveň společníkem insolvenčního správce (usnesení vrchního soudu č. j. 106 VSPH 571/2024-54). Náklady na právní zastoupení stěžovatelky by nešly k tíži majetkové podstaty. Žádost totiž směřovala pouze na přísudek, který by byl zaplacen neúspěšnou protistranou. Pokud tento přísudek stěžovatelce přiznán nebude, bude majetková podstata bezdůvodně obohacena o pohledávku na náhradu nákladů, které nezaplatila. Náklady na zastoupení advokátem jsou náklady účelnými. Není přípustné, aby stěžovatelka musela nést náklady spojené s majetkovou podstatou dlužníka ze svého, tedy i náklady na znalecký posudek potřebný pro řízení o incidenčním sporu. Neschválením žádostí stěžovatelky krajský soud ztížil její postup v insolvenčním řízení.
5. Stěžovatelka napadá usnesení krajského soudu týkající se nákladů řízení. Ústavní stížnosti proti rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení jsou zpravidla zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc mimořádné okolnosti, které ji činí dostatečně významnou z ústavněprávního hlediska (stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24, body 11 a 34).
6. V dané věci důvod pro mimořádný zásah do rozhodovací činnosti krajského soudu o nákladech stěžovatelky Ústavní soud neshledal. První usnesení krajského soudu nepřiznávající stěžovatelce krytí nákladů na zastoupení advokátem v incidenčním sporu z majetkové podstaty a přísudek v případě úspěchu stěžovatelky v incidenčním sporu je v souladu s usnesením Vrchního soudu v Praze sp zn. 10 Cmo 171/2010, podle kterého insolvenční správce je v incidenčním sporu oprávněn dát se zastoupit advokátem, nikoli však advokátem, který vykonává advokacii jako jeho zaměstnanec. Uvedený závěr lze bezpochyby vztáhnout i na advokáta, který je společníkem insolvenčního správce coby veřejné obchodní společnosti. Náklady vynaložené insolvenčním správcem na zastoupení svým vlastním advokátem, který jedná na jeho účet, nelze považovat za účelně vynaložené.
7. V dané věci šlo navíc o úkony nevybočující z běžné činnosti insolvenčního správce. Proto ani přiznání krytí takových nákladů z majetkové podstaty a přísudku stěžovatelce nebylo důvodné. Stěžovatelka při odkazu na usnesení vrchního soudu č. j. 106 VSPH 571/2024-54 neuvádí důvody, pro které vrchní soud považoval náklady vynaložené insolvenčním správcem v incidenčním sporu na zastoupení advokátem, který je zároveň jeho společníkem a jedná za něj, za účelné.
8. Druhé usnesení krajského soudu se týká bagatelní věci (odhadované náklady znaleckého posudku by podle žádosti neměly přesáhnout 10 000 Kč), tedy pro zásah Ústavního soudu by byla nutná přítomnost mimořádně kvalifikovaných porušení ústavnosti (stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24, body 11 a 34). Krajský soud navíc žádost stěžovatelky nezamítl proto, že by nebyla důvodná, ale proto, že je předčasná. Není vyloučeno, že po skončení incidenčního sporu bude stěžovatelčině nové žádosti o proplacení nákladů na znalecký posudek vyhověno. Stěžovatelka není nucena nést tyto náklady ze svého "navždy" a její argumentace proto je zjevně neopodstatněná, neboť ani netvrdí důvody, pro které by náklady na znalecký posudek, které nejsou nijak zásadní, nemohla dočasně nést.
9. S ohledem na uvedené, Ústavní soud neshledal, že by krajský soud napadenými usneseními porušil ústavně zaručená práva stěžovatelky. Ústavní stížnost proto odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 27. března 2025
Milan Hulmák v. r.
předseda senátu