Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka, soudce zpravodaje Jana Svatoně a soudkyně Daniely Zemanové ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. K., zastoupeného JUDr. Janou Klimentovou, advokátkou, sídlem Vodičkova 791/39, Praha 1 - Nové Město, proti výroku II. rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 17. prosince 2024 č. j. 15 Co 97/2024-1372, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře, jako účastníka řízení, a L. Č., zastoupené Mgr. Adamem Stawaritschem, advokátem, sídlem Ovocný trh 1096/8, Praha 1 - Staré Město, a nezletilých F. K. (nyní K. Č.) a R. K. (nyní M. Č.), zastoupených opatrovníkem městem S., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jím byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a v čl. 8 Úmluvy o právech dítěte.
2. Napadeným výrokem II. změnil Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře (dále jen "krajský soud") výroky VI. a VII. rozsudku Okresního soudu v Táboře (dále jen "okresní soud") ze dne 23. 2. 2024 č. j. 14 Nc 14/2018-1184 tak, že udělil souhlas se změnou jmen a příjmení obou nezletilých vedlejších účastníků.
3. Okresní soud přitom rozhodl tak, že uděluje vedlejší účastnici (dále též "matka") za stěžovatele (dále též "otec") souhlas k podání žádosti o změnu osobního jména nezletilých, a to volbou druhého jména s tím, že nezletilý F. bude dále užívat osobní jména "F. K." a nezletilý R. bude dále užívat osobní jména "R. M.". Návrh, kterým se matka domáhala nahrazení souhlasu otce se změnou příjmení nezletilých na Č., soud zamítl.
4. Uvedenou část rozsudku okresní soud odůvodnil zejména tím, že v projednávané věci je v obecné rovině dán důvod k podání návrhu na nahrazení souhlasu s podáním žádosti se změnou příjmení i osobního jména nezletilých, neboť nastala situace, kdy matka o tuto změnu žádá, aniž by k této změně otec udělil souhlas. Matka tvrdí, že ke změně osobního jména i příjmení došlo u nezletilých přirozeným vývojem, neboť si žádný z nich nepřál jmenovat se jménem původním. Důvody, které pro tento jejich odmítavý postoj matka popsala, jsou obdobného charakteru s důvody, kterými matka argumentuje na podporu zákazu styku nezletilých s otcem. V případě nezletilého F. lze hypoteticky připustit, že díky svému věku (nar. X. 2013) mohl o změně jména uvažovat, nelze se však domnívat, že by ta samá situace nastala i u nezletilého R. (nar. X. 2017), který byl fakticky přejmenován (a to pro svůj velmi nízký věk) svým okolím. Je zjištěno, že oba nezletilí již delší dobu užívají osobní jména odlišná od jmen matrikových, a to nezletilý F. jméno K. a nezletilý R. jméno M. Těmito jmény se prezentují jak ve škole, tak i mezi svými vrstevníky, případně při dalších sociálních kontaktech, tedy lze usuzovat na to, že okolí nezletilých či osoby, které s nimi přicházejí do kontaktu, mají tato jména již vžitá a tím pádem jsou zvnitřnělá i u nezletilých. Otec akceptoval, aby tato jména byla nezletilým zachována, ovšem v té podobě, že budou přidána k osobním jménům nynějším tak, aby se sami nezletilí v budoucnu mohli svobodně rozhodnout, zda a jaká jména budou sami používat. Toto řešení je přijatelné i pro soud vezme-li v potaz, že ke změně osobního jména a příjmení nezletilých došlo v zásadě protiprávním chováním matky, která z rozhodnutí o této otázce otce nejen že vyloučila, ale utvrdila oba nezletilé i v tom, že by měli dále používat jména odlišná od jmen matrikových. Takovéto chování rodiče nelze ospravedlnit a soud ho vnímá jako další krok či snahu matky vymazat otce ze života dětí.
5. Pokud pak jde o příjmení nezletilých, zde je situace podle okresního soudu odlišná v tom, že otec zásadně nesouhlasí s přejmenováním chlapců. Bylo svobodným rozhodnutím matky, zda si po rozvodu manželství ponechá své příjmení, případně přijme příjmení dívčí. Pokud pak matka své příjmení změnila, musela si být vědoma toho, že obě děti tímto krokem může vystavit zátěžové situaci v tom duchu, že si začnou klást otázky, proč se jmenují odlišně od své matky, která v jejich životě dosud sehrává dominantní roli. Matka pak zcela automaticky přijala to, že oba chlapci by se měli jmenovat po ní a začala tímto způsobem děti prezentovat i na veřejnosti s odůvodněním, které je neobvyklé a seznatelné ze zprávy pedagogicko-psychologické poradny, Mateřské školy S. i Základní školy v S. Je tedy zřejmé, že i v tomto směru matka značně ovlivnila úsudek dětí, a i u zmíněných subjektů to jednostranně odprezentovala tak, že působení otce na nezletilé je nežádoucí. I v tomto případě se jedná o tvrzení matky, které je vytrženo ze širšího kontextu rodinných vztahů a je zřejmě tímto způsobem i dětem předestíráno. Podle soudu je prokázáno, že výchovné působení otce na nezletilé je díky působení matky prakticky vyloučené, když otec přes svoji značnou nevoli nemůže realizovat styk (ačkoliv je k tomu oprávněn na základě soudního rozhodnutí), podílet se na rozhodování o podstatných záležitostech nezletilých, z nichž ho matka vyloučila a jeho rodičovská role je omezena výlučně na placení výživného, které řádně plní. Proto soud uzavřel, že pro nahrazení souhlasu otce se změnou příjmení nezletilých není dán žádný faktický ani právní důvod.
6. Na základě odvolání matky krajský soud napadeným výrokem změnu příjmení obou nezletilých připustil, když rozhodl, že se matce uděluje souhlas za otce k podání žádosti o změnu osobních jmen a příjmení nezletilých tak, že nezletilý F. K. bude nadále užívat osobní jméno a příjmení "K. Č." a nezletilý R. K. bude nadále užívat osobní jméno a příjmení "M. Č.".
7. Krajský soud doplnil dokazování a vyšel (vedle znaleckých posudků z řízení před okresním soudem, které byly posudky dílčími kvůli nedostatku součinnosti ze strany matky) také ze závěrů znaleckého posudku PhDr. Bc. Martiny Rezkové, podle kterého si nezletilý F. sám změnil své jméno na K. a jako příjmení používá Č. Na základě celkového psychologického posouzení zřejmě prožil ve svém dětství do 3,5 let věku traumatické chvíle, když se rodiče hádali. Hlavně zmiňuje negativní chování otce směrem k matce (křik, hození nožem po matce). S matkou se nezletilí stěhovali z důvodu, že je otec podle jejich slov vyhodil. Nezletilý F. má stanovenou diagnózu posttraumatickou stresovou poruchu. Je opakovaně vyzýván ke kontaktu s otcem, ale zřejmě se u něj vytvořil obranný mechanismus odpojit se od všeho s otcem spojeného. Začal se projevovat úzkostně, panicky, agresivně. Když nezletilému nepomohly tyto projevy chování, tak zřejmě jako další krok k odpojení se od otce a minulosti použil změnu svého matričního jména a příjmení. Matka s prarodiči jeho přání respektovali, aby byl emočně klidný. Tento krok diskutovali s psychologem. Nezletilý R. dostal nové jméno M. od bratra a jako příjmení používá Č. Na jméno R. má F. špatné vzpomínky a svého bratra tak nechtěl oslovovat. Nezletilý R. s tím souhlasil a sám si tak změnil své jméno na M. U různých odborníků (OSPOD, psycholog, psychiatr, zubař, pediatr) nezletilí zdůrazňují, že se jmenují K. a M. Č. Pokud odborníci nerespektují jeho přání, nezletilý F. začne být emočně rozrušený, afektovaný, nespolupracující. Takto motivoval i mladšího bratra R. Chlapci jsou v silné sourozenecké koalici. Do 18 let změna jména nese s sebou různá rizika, např. dítě je vystaveno vysvětlování změny jména ve školním prostředí mezi spolužáky, vrstevníky apod. U nezletilých F. a R. vznikla jiná situace. Nezletilý F. rezolutně odmítá kontakt s otcem. Pokud je k němu donucený, zesílí svoje odmítnutí i sprostými slovy a agresivním chováním směrem k otci. Někdy se dostává i do emočních záchvatů. Znalkyně doporučuje, s ohledem na další pozitivní psychosociální vývoj nezletilých, zvážit změnu jména a příjmení v souladu s jejich projeveným přáním.
8. Krajský soud odkázal na výkladové stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. NS Cpjf 58/72, které je stále aktuální, podle kterého lze udělit rodiči souhlas k podání žádosti o změnu jména a příjmení příslušnému správnímu orgánu ze závažných důvodů, např. druhý rodič se změnou nesouhlasí, ale neplní si své povinnosti vůči dítěti, nejeví o něj zájem, je zřejmé, že k němu ztratil citový vztah. Dalším důvodem může být stav, kdy z jiného závažného důvodu není v zájmu dítěte, aby u něho byl udržován a prohlubován pocit sounáležitosti s tímto rodičem, např. spáchal-li rodič mimořádně zavrženíhodný čin a je-li proto odsouzen k dlouhodobému trestu odnětí svobody. Tato kritéria jsou v současné době modifikována významem názoru samotného dítěte, je-li již jeho intelektuální a mravní vyspělost dostatečná k posouzení věci a vytvoření si relevantního názoru.
9. Z doplněného dokazování krajským soudem vyplynulo, že znalkyně PhDr. Bc. Martina Rezková ve znaleckém posudku popsala důvody, proč zejména nezletilý F. změnil své jméno a příjmení a jelikož s ním je v tak silné sourozenecké koalici nezletilý R., i u něj rodina přistoupila ke změně jména a příjmení. Oba chlapci navštěvují základní školu a s novými jmény a příjmením jsou označováni jak mezi spolužáky, tak i vyučujícími. Pouze na úředních dokladech jsou označováni matrikovým jménem a příjmením. S ohledem na tuto současnou situaci nezletilých, která navíc trvá již dlouhodobě, a skutečnost, že nezletilí ani na svá matriková jména a příjmení nereagují, je v zájmu posílení jejich citové stability přistoupit ke změně jejich jmen a příjmení, což je i jejich jednoznačné přání, zejména nezletilého F.
I tato skutečnost by mohla vést k možnému pozitivnějšímu postoji nezletilých ve vztahu k otci a navázání kontaktu s ním. Byť otec má zájem být i nadále součástí života svých dětí, vůči kterým se nedopustil ani žádného zavrženíhodného jednání (ve smyslu shora citovaného výkladu), identifikují se oba nezletilí výlučně se svojí matkou, do jejíž péče jsou svěřeni a se kterou mají vytvořeno pevné pouto. Proto je logické, že se identifikují i s příjmením matky Č., byť si jej změnila z příjmení K. až po rozchodu a rozvodu manželství rodičů.
Přestože lze rozumět postoji otce, který s ohledem na zpřetrhané vztahy s nezletilými považuje jejich dosavadní shodná příjmení za jeden z posledních zbytků sounáležitosti s nimi, potom při naprostém ignorování tohoto příjmení ze strany nezletilých žádnou skutečnou vazbu s otcem nepředstavuje. Ten samý závěr lze učinit i ohledně původních osobních jmen nezletilých F. a R., která sami vůbec neužívají a kterými je dle provedeného dokazování ani nikdo neoslovuje. Proto krajský soud neshledal žádný konkrétní důvod, pro který by bylo v zájmu nezletilých ponechání těchto původních osobních jmen vedle jimi skutečně užívaných jmen K.
a M.
10. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že snaha matky realizovaná od ledna 2018 zcela odcizit stěžovatele oběma nezletilým dospěla svého vrcholu a úspěchu, když krajský soud nakonec návrh matky na změnu příjmení schválil. Krajský soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že změna jména je v nejlepším zájmu nezletilých. Nebyl však brán zřetel na skutečnost, že sami nezletilí jsou dlouhodobě manipulováni proti stěžovateli a že změna jména pouze posiluje jejich odcizení od biologického rodiče. Krajský soud rozhodl zejména na základě znaleckého posudku PhDr. Bc. Martiny Rezkové, který si zcela účelově a tendenčně jednostranně zadala vypracovat matka nezletilých dětí v době, kdy vypracování soudem zadaného znaleckého posudku nerespektovala. Na výzvy ke znalcům určeným soudem se nedostavovala a neustále se omlouvala, vypracování bojkotovala a znalcům neposkytla k jeho vypracování potřebnou součinnost. Byť tento jednostranně pojatý znalecký posudek napadl stěžovatel u soudu, byť krajský soud konstatoval při jednání, že na něj nebude brát zřetel, přesto na základě tohoto znaleckého posudku rozhodl. Změna byla schválena na žádost matky proti vůli stěžovatele, a to navzdory skutečnosti, že matka dlouhodobě již od ledna 2018 mařila a stále maří styk obou nezletilých se stěžovatelem.
11. Stěžovatel se domnívá, že napadeným rozsudkem ve spojení s nepřátelským chováním matky ztrácí i poslední záblesk možného kontaktu se svými syny a ztrácí i veškerý vliv na jejich výchovu, a pokud se oba nezletilí budou navíc jmenovat odlišně od svého biologického otce, nenávratně se zničí rodinné vztahy.
12. Stěžovatel též upozorňuje na nepřiměřeně dlouhou dobu opatrovnického řízení, čímž bylo porušeno právo na projednání věci v přiměřené lhůtě dle čl. 38 odst. 2 Listiny.
13. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost je včasně podaná oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona).
22. Ve své ustálené judikatuře Ústavní soud zdůrazňuje zásadu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci. Vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, je v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat pouze za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti. Zvláště restriktivně přistupuje Ústavní soud k přezkumu soudních rozhodnutí vydaných v rodinných věcech.
Důvodem je skutečnost, že ve statusových i dalších rodinně-právních věcech bývá třeba před ochranou základních práv upřednostnit princip právní jistoty. Prostor pro kasační zásah Ústavního soudu je tak velmi zúžen, v důsledku čehož se jeho přezkumná pravomoc koncentruje na posouzení toho, zda se v případě napadeného rozhodnutí nejedná o rozhodnutí, které by bylo založeno na naprosté libovůli. Ústavní soud nemůže posuzovat pouze opodstatněnost vznesených námitek, ale eventuálně také to, zda zjištěné vady ve svém souhrnu dosahují značné intenzity (porušení ústavních principů soudního řízení) s nezpochybnitelným dopadem na výsledek řízení (viz např. usnesení sp. zn. III.
ÚS 3342/15 ,
IV. ÚS 4009/17 ,
III. ÚS 3894/19 ,
I. ÚS 3200/22 a další; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou v elektronické podobě dostupná na https://nalus.usoud.cz).
23. Podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte musí být zájem dítěte předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány. Rovněž Ústavní soud ve své judikatuře dlouhodobě zdůrazňuje nutnost zohlednění nejlepšího zájmu dítěte při jakékoli činnosti týkající se dítěte, včetně soudního rozhodování (viz např. nálezy ze dne 8. 7. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 15/09 , bod 29, ze dne 15. 10. 2014 sp. zn. IV. ÚS 3305/13 , ze dne 30. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 1506/13 , ze dne 13. 7. 2011 sp. zn. III. ÚS 3363/10 či ze dne 31. 12. 2018 sp. zn. II. ÚS 2344/18 ).
24. Nejlepší zájem dítěte je definován vždy individuálně s ohledem na specifickou situaci, v níž se dítě, jehož se věc týká, nachází, přičemž pozornost by měla být věnována jeho osobním poměrům, situaci a potřebám. Jde tak vždy primárně o posouzení konkrétních skutkových okolností případu. Jak uvedl Ústavní soud např. v nálezu ze dne 18. 12. 2014 sp. zn. I. ÚS 1708/14
: "rozhodování v citlivých rodinně právních věcech musí být doménou zejména obecných soudů, které se znalostí spisu, vývoje rodinné situace a bezprostředního kontaktu s účastníky řízení mohou proniknout do mnohdy spletité a těžko jednoduše řešitelné situace a učinit konečné rozhodnutí, které bude odrážet nejen zájmy jednotlivých účastníků, zejména nezletilých dětí, ale současně bude účastníky považováno za spravedlivé. Ústavní soud zde s ohledem na své postavení nemůže hrát roli konečného univerzálního rozhodce, ale jeho úkolem může být pouze posoudit vzniklý stav z hlediska ochrany základních práv toho účastníka, jemuž byla obecným soudem eventuálně upřena".
25. Podle čl. 12 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte stát musí zabezpečit dítěti, které je schopno formulovat své vlastní názory, právo tyto názory svobodně vyjadřovat ve všech záležitostech, které se jej dotýkají, přičemž se názorům dítěte musí věnovat patřičná pozornost odpovídající jeho věku a vyspělosti. Podle druhého odstavce čl. 12 se za tímto účelem dítěti zejména poskytuje možnost, aby bylo slyšeno v každém soudním nebo správním řízení, které se jej dotýká, a to buď přímo nebo prostřednictvím zástupce nebo příslušného orgánu, přičemž způsob slyšení musí být v souladu s procedurálními pravidly vnitrostátního zákonodárství.
26. Všechna výše uvedená konstatování lze vztáhnout též na rozhodování soudů ve věci změny jména či příjmení nezletilých. Ústavní soud má v dané věci pouze omezené možnosti, a to i vzhledem k povinnosti činit všechna rozhodnutí s ohledem na nejlepší zájem dítěte, která dopadá i na něj.
27. Podle čl. 7 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte platí, že každé dítě je registrováno ihned po narození a má od narození právo na jméno, právo na státní příslušnost, a pokud to je možné, právo znát své rodiče a právo na jejich péči. V čl. 8 téže úmluvy se státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zavazují respektovat právo dítěte na zachování jeho totožnosti, včetně státní příslušnosti, jména a rodinných svazků v souladu se zákonem a s vyloučením nezákonných zásahů (odst. 1). Je-li dítě protizákonně částečně nebo zcela zbaveno své totožnosti, zabezpečí mu státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, potřebnou pomoc a ochranu pro její urychlené obnovení (odst. 2).
28. Problematiku jména a příjmení dítěte řeší na vnitrostátní úrovni občanský zákoník. Podle § 860 odst. 1 občanského zákoníku má dítě společné příjmení rodičů nebo příjmení jednoho z nich určené pro společné děti manželů. Podle § 863 odst. 1 občanského zákoníku je ke změně osobního jména nebo příjmení dítěte třeba vyjádření dítěte za stejných podmínek jako v jiných záležitostech, které se ho týkají. Dovršilo-li dítě 12 let, je třeba, aby se změnou souhlasilo. Podle § 877 odst. 1 občanského zákoníku, nedohodnou-li se rodiče v záležitosti, která je pro dítě významná, zejména se zřetelem k jeho zájmu, rozhodne soud na návrh rodičů; to platí i tehdy, vyloučil-li jeden rodič z rozhodování o významné záležitosti dítěte druhého rodiče. V těchto případech rozhoduje soud o nahrazení souhlasu jednoho z rodičů svým výrokem, přičemž rozhodovat bude se zřetelem k zájmu dítěte.
29. I v těchto otázkách však nelze zobecňovat a vždy záleží na specifických okolnostech každého jednotlivého případu (např. okolnosti volby příjmení, konkrétní podoba rodinných vztahů, otázka existence sourozenců a jejich vazby na oba rodiče apod.). Právě v hraničních situacích, kdy mohou svědčit relevantní argumenty oběma stranám, je pak primárně věcí obecných soudů, aby s podrobnou znalostí věci a zejména pak osobního kontaktu s účastníky řízení nalezly spravedlivé a rozumné řešení.
30. Ústavní soud rozumí výhradám stěžovatele, a chápe i postoj opatrovníka, že rozumným řešením bylo původní rozhodnutí okresního soudu, přesto nakonec musí převážit rezervovaný přístup a ústavní stížnost je třeba odmítnout. Krajský soud v napadeném rozsudku konstatoval, že "při naprostém ignorování tohoto příjmení ze strany dětí žádnou skutečnou vazbu mezi otcem a dětmi nepředstavuje. Ten samý závěr lze učinit i ohledně původních osobních jmen nezletilých F. a R., která sami vůbec neužívají a kterými je dle provedeného dokazování ani nikdo neoslovuje." Uvedené konstatování pak zcela vystihuje nastalou situaci nezletilých - svá původní jména i příjmení považují za zcela cizí, nechtějí, aby tak byli kýmkoli oslovováni a pokud se tak i stane, vůbec na ně nereagují.
31. Ústavní soud musí zachovat zdrženlivost zejména s ohledem na nejlepší zájem nezletilých dětí. Podle všech zjištěných skutečností, které nebyly zpochybněny, mají nezletilí již zcela fixován názor, že nechtějí užívat svá původní křestní jména a příjmení. Proto podle názoru Ústavního soudu, který neopomíjí odpovědnost matky za tento stav, již nelze ve věci ničeho činit, neboť jakékoli kroky proti přesvědčení nezletilých by byly vnímány jako nepřátelské a nespravedlivé a měly by zcela zásadní negativní vliv jak na jejich psychický stav, tak i na jejich budoucí možnou vzájemnou komunikaci a vztah s otcem.
32. Pro odmítnutí ústavní stížnosti svědčí také to, že příslušná matrika již vydala rozhodnutí a nezletilí obdrželi rodné listy, v nichž byla jejich jména i příjmení změněna v souladu s návrhem matky, který vycházel z rozsudku krajského soudu.
33. Ústavní soud proto uzavírá, že napadené rozhodnutí nepovažuje za svévolné, z ústavněprávního hlediska obstojí a nevidí proto ani důvod pro jeho kasaci.
34. Ze všech shora vyložených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. října 2025
Milan Hulmák v. r. předseda senátu