Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka, soudce Jana Svatoně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti Kamila B. (jedná se o pseudonym), zastoupeného JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem, se sídlem Bubeníčkova 502/42, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. listopadu 2024, č. j. 4 Tdo 830/2024-481, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. června 2024, č. j. 7 To 123/2023-422, a rozsudku Okresního soudu Brno - venkov ze dne 6. února 2023, č. j. 1 T 65/2022-255, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Okresního soudu Brno - venkov, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Brně a Okresního státního zastupitelství Brno - venkov, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Okresní soud uznal stěžovatele vinným ze spáchání přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku ve spolupachatelství. Toho se podle okresního soudu stěžovatel dopustil, stručně řečeno, tím, že spolu se spoluobžalovaným Filipem S. (jedná se o pseudonym) u obecního úřadu před dvěma nezletilými chlapci napadl nezletilého Jiřího B. (jedná se o pseudonym). Nezletilého obžalovaní fyzicky napadli (do oblasti hlavy a obličeje), vulgárně mu nadávali a drželi jej tak, aby jej mohl nezletilý Kamil B. udeřit pěstí do oblasti levého obočí, čímž mu způsobili lehké zranění s omezením v obvyklém způsobu života do sedmi dnů. Za to okresní soud stěžovatele odsoudil k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 180 hodin.
2. Z podnětu odvolání stěžovatele a spoluobžalovaného krajský soud rozsudek okresního soudu zrušil a trestní věc stěžovatele a spoluobžalovaného postoupil přestupkové komisi Úřadu městské části Brno-střed, neboť měl za to, že spáchaný skutek není trestným činem, ale mohlo by jít o přestupek. Podle krajského soudu se celá událost odehrála z důvodu výhružek ze strany poškozeného nezletilého. Obžalovaní se na místo nedostavili v úmyslu narušit veřejný pořádek, ale za účelem vyřešení vzájemného sporu s poškozeným, který vyvolal poškozený výhružkami nezletilému synovi stěžovatele. Jejich jednání nenaplňuje znaky skutkové podstaty výtržnictví.
3. Usnesení krajského soudu následně zrušil Nejvyšší soud usnesením sp. zn. 4 Tdo 1128/2023 a přikázal krajskému soudu znovu ve věci rozhodnout. Uvedl, že stěžovatel spáchal spolu se spoluobžalovaným skutek ve středu obce u obecního úřadu a pošty, tedy na místě veřejnosti přístupném. Není podstatné, kolik lidí bylo v daném okamžiku v dosahu incidentu, neboť postačí, že byla dána reálná možnost postřehnutí události více lidmi. Navíc byli na místě přítomni i další nezletilí, kteří mohli z jednání obviněných oprávněně pociťovat obavy. Nejvyšší soud dále dovodil i naplnění dalších znaků skutkové podstaty výtržnictví. Objekt tohoto trestného činu zasáhli obžalovaní tím, že za doprovodu vulgárních nadávek napadli nezletilého na ulici v centru obce, a to ve zjevné převaze, neboť oba byli dospělí. Této převahy, jakož i protiprávnosti svého jednání si museli být vědomi, proto i subjektivní stránka trestného činu je naplněna. I pokud by jejich jednání bylo reakcí na vyhrožování nezletilému synovi stěžovatele ze strany poškozeného (nutno podotknout, že neshody mezi nezletilými byly vzájemné), měli mít jako dospělí muži dostatek kompetencí k vyvození adekvátní reakce. Na jednání obžalovaných je přitom nutné reagovat prostředky trestního práva, jelikož porušení chráněných zájmů bylo intenzivní, oba obžalovaní využili své fyzické převahy na místě veřejně přístupném.
4. Krajský soud rozhodoval o věci znovu. Odvolání stěžovatele i spoluobžalovaného zamítl. Ve shodě se závazným právním názorem Nejvyššího soudu dovodil, že obžalovaní naplnili znaky skutkové podstaty výtržnictví. Tresty uložené okresním soudem vyhodnotil krajský soud jako zákonné a přiměřené. Trest obecně prospěšných prací je výchovným trestem, po jehož výkonu se na obžalované bude hledět, jako by nebyli soudně trestáni.
5. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud jako zjevně neopodstatněné odmítl. Setrval na své argumentaci obsažené ve zrušujícím rozhodnutí.
6. Stěžovatel podává proti shora označeným rozhodnutím ústavní stížnost. Tato rozhodnutí podle něj porušují jeho základní práva podle čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
7. Namítá, že nebyly prokázány znaky skutkové podstaty, a to objekt trestného činu a jeho subjektivní stránka. Stěžovatel nechtěl svým jednáním narušit veřejný pořádek, nebyl si vědom toho, že by takový následek mohl způsobit. Na místo činu přijel se svým synem, aby vyřešil spor nezletilých a syn se nemusel bát chodit do školy. Jeho jednání neuráželo ani neohrožovalo ostatní přítomné osoby. K naplnění skutkové podstaty výtržnictví je nutné, aby byl čin spáchán na místě veřejnosti přístupném za přítomnosti veřejnosti. To v daném případě splněno nebylo. Na místě byli přítomni jen obžalovaní a poškozený s kamarády. Tito kamarádi byli osobami jednajícími ve shodě s poškozeným, neboť se spolu s ním chystali napadnout syna stěžovatele, a znaky veřejnosti proto nenaplňují.
8. Obecné soudy pochybily při provádění dokazování. Neprovedly důkaz výslechem a znaleckým zkoumáním věrohodnosti poškozeného a jeho kamarádů, zřejmě z důvodu, že je nechtěly vystavit možnosti postihu za křivou výpověď a křivé obvinění. Omluva poškozeného z účasti na jednání nebyla řádně posouzena. Poškozený, na svůj věk je poměrně robustní, syna stěžovatele hrubě urážel. Obecné soudy měly dále provést důkaz výslechem třídních učitelů poškozeného a svědků, rekonstrukcí na místě činu a znaleckým zkoumáním stěžovatele. V době incidentu svítilo pouze pouliční osvětlení a stěžovatel nevěděl, jakého věku přítomní jsou.
9. Stěžovatel byl odsouzen v rozporu se zásadou subsidiarity trestní represe. Zcela běžně se jednání rodiče, který potrestá agresora napadajícího jeho syna, posuzuje nanejvýš jako přestupek. Navíc by závěr soudů, že stěžovatel trestný čin nespáchal, odpovídal rozhodnutí soudu pro mládež, který v rámci posuzování odpovědnosti syna stěžovatele uvedl, že se skutek nestal a stěžovatele označil za oběť. Stěžovatel připouští, že měl šikanózní chování poškozeného nahlásit orgánům činným v trestním řízení, ale neměl vůči orgánům důvěru a nechtěl být udavačem. Udavačství se neslučuje s jeho kulturou. Věc chtěl řešit domluvou.
10. Obecné soudy postupovaly diskriminačně, neboť pokud by se toho samého jednání dopustil Čech, odsouzen za spáchání trestného činu by nebyl. Uložený trest je nepřiměřený. Ačkoliv je stěžovatel úspěšným podnikatelem a byl připraven uhradit peněžitý trest, byl odsouzen k obecně prospěšným pracím, což jej dehonestuje a způsobuje mu mučivé útrapy. Jeho zdravotní stav mu neumožňuje tyto práce vykonávat.
11. Ústavní soud dospěl k závěru, že obecné soudy ústavně zaručená práva stěžovatele neporušily. Provedly řádné dokazování a stěžovateli vysvětlily, proč neprovedly jím navržené důkazy (body 4 a 16 rozsudku okresního soudu, str. 3 usnesení krajského soudu, bod 16 usnesení Nejvyššího soudu). Byl-li obhájce stěžovatele při výsleších nezletilých v přípravném řízení přítomen, nedošlo k porušení práva na obhajobu. Přímé nevyslechnutí nezletilých soudem je ospravedlnitelné jejich nejlepším zájmem na zachování psychického zdraví.
Z provedených důkazů obecné soudy náležitě zjistily skutkový stav. Zpochybňuje-li stěžovatel skutkové závěry obecných soudů, nutno upozornit, že k jejich přezkumu se Ústavní soud staví zdrženlivě. Jinak tomu není ani v projednávané věci. Extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními Ústavní soud neshledal. Obecné soudy řádně odůvodnily svůj závěr, že stěžovatel musel vědět, že útočí proti nezletilému (bod 19 rozsudku okresního soudu), a že svým jednáním může narušit veřejný pořádek (bod 27 zrušujícího usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 1128/2023), stejně jako závěr, že se útok odehrál na místě veřejnosti přístupném (bod 25 téhož usnesení).
Vzaly též na vědomí, že poškozený se před incidentem nevhodně a hrubě vyjadřoval vůči synovi stěžovatele (bod 29 rozsudku okresního soudu). Takové jednání ale nemění nic na neadekvátnosti reakce stěžovatele coby dospělého člověka, který proti poškozenému zaútočil v přesile.
12. Vzhledem ke společenské škodlivosti jednání stěžovatele jej nebylo možné postihnout jinými než trestněprávními prostředky (bod 28 usnesení sp. zn. 4 Tdo 1128/2023). Kulturní hodnoty stěžovatele neospravedlňují řešení konfliktů násilím. Nelze souhlasit s názorem stěžovatele, že by se násilné jednání rodiče vůči nepříteli jeho dítěte mělo vždy posuzovat pouze jako přestupek. Soud pro mládež posuzoval jednání stěžovatelova syna, nikoliv stěžovatelovo, a trestní soudy jeho závěry nejsou vázány (bod 29 rozsudku okresního soudu). Jakékoliv diskriminační chování ze strany orgánů činných v trestním řízení Ústavní soud neshledal. Uložený trest je přiměřený. Okresní soud stěžovateli pečlivě vysvětlil, proč by v jeho případě peněžitý trest nenaplnil svůj účel (bod 38 rozsudku okresního soudu). Neschopnost stěžovatele vykonat obecně prospěšné práce ze zjištěného skutkového stavu neplyne (bod 35 rozsudku okresního soudu).
13. S ohledem na uvedené, Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 17. dubna 2025
Milan Hulmák v. r. předseda senátu