Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka, soudce Jana Svatoně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky Zemědělské společnosti Blšany, s. r. o., se sídlem Náměstí 107, Blšany, zastoupené JUDr. Sylvií Sobolovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem Jungmannova 745/24, Praha 1, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. ledna 2025, č. j. 10 Afs 218/2024-67, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. září 2024, č. j. 9 A 25/2023-139 a rozhodnutí Státního zemědělského intervenčního fondu ze dne 27. ledna 2023, č. j. SZIF/2023/0107450, za účasti Nejvyššího správního soudu, Městského soudu v Praze a Státního zemědělského intervenčního fondu, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Státní zemědělský intervenční fond oznámil stěžovatelce, že ukončil administraci její žádosti o dotaci, kterou podala v rámci Programu rozvoje venkova České republiky na období 2014-2020 na projekt s názvem Modernizace farmy - Očihov. Učinil tak z důvodu existence střetu zájmů ve smyslu § 4c zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů ve znění do 31. 12. 2022. Ten spočíval v tom, že stěžovatelka je součástí koncernu AGROFERT, který skrze svěřenské fondy ovládá Ing. A. Babiš, který byl v okamžiku podání žádosti o dotaci (28. 10. 2018) předsedou vlády, tedy veřejným funkcionářem ve smyslu ve smyslu § 2 odst. 1 písm. c) zákona o střetu zájmů. Poskytnutí dotace při střetu zájmů by bylo v rozporu s právními předpisy a zároveň by porušilo kapitolu 4 písm. k) obecné části A Pravidel, kterými se stanovují podmínky pro poskytování dotace na projekty Programu rozvoje venkova na období 2014 - 2020 pro 7. kolo příjmu žádostí, č. j. 37178/2018-MZE-14112 (dále jen "Pravidla pro poskytnutí dotace"). Pokud by Státní zemědělský intervenční fond finanční prostředky vyplatil, nebyly by následně pro neoprávněnost proplaceny Evropskou komisí.
2. Stěžovatelka se proti rozhodnutí Státního zemědělského intervenčního fondu bránila žalobou, kterou Městský soud v Praze zamítl. Zdůraznil, že na poskytnutí dotace není právní nárok a soudní přezkum se proto omezuje pouze na to, zda rozhodnutí týkající se dotace není svévolné či diskriminační. Žádné takové vady v napadeném rozhodnutí neshledal, považoval je za řádně odůvodněné. Pravidla pro poskytnutí dotace a čl. 61 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 ze dne 18. 7. 2018, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie (dále jen "finanční nařízení č. 2018/1046), na který pravidla odkazují, vyžadují, aby žádost o dotace byla v souladu s právní úpravou již od okamžiku jejího podání. To v daném případě splněno nebylo. Úvaha stěžovatelky, že by se existence střetu zájmů měla posuzovat pouze k okamžiku vydání rozhodnutí o dotaci, není správná, neboť v takovém případě by byl popřen smysl úpravy střetu zájmů. Veřejný funkcionář by se totiž v takovém případě mohl podílet na vzniku pravidel pro přiznání dotace, ale následně ji obdržet jen díky tomu, že v okamžiku rozhodování o ní, by již veřejným funkcionářem nebyl.
3. Proti rozsudku městského soudu podala stěžovatelka kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud zamítl. Ve shodě s městským soudem uvedl, že žádost o dotaci musela být v souladu s právní úpravou o střetu zájmů po celou dobu vyřizování žádosti. Není rozhodné, že v průběhu administrace žádosti střet zájmů pominul. V opačném případě by docházelo k obcházení smyslu střetu zájmů např. tím, že by veřejný funkcionář po podání žádosti o dotaci na funkci účelově rezignoval. V důsledku existence střetu zájmů vznikla správnímu orgánu důvodná obava z neproplacení poskytnutých prostředků Evropskou komisí, jak sám uváděl ve svém rozhodnutí. Za takové situace správní orgán oprávněně odmítl financovat projekt stěžovatelky ze státního rozpočtu.
4. Stěžovatelka podává proti shora označeným rozhodnutím ústavní stížnost, neboť podle ní porušují její základní práva podle čl. 3 odst. 1, čl. 26 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.
5. Namítá, že rozhodnutí správního orgánu je založeno na smyšleném riziku a domnělém porušení právního předpisu. Správní orgán se nevypořádal s námitkami stěžovatelky, které porušení práva vyvracely a poukazovaly na skutečnost, že střet zájmů nehrozí, neboť Ing. A. Babiš od 17. 12. 2021 veřejným funkcionářem není. Nápravu nezjednaly ani správní soudy, které věc stěžovatelky posoudily diskriminačně. Městský soud se neseznámil s auditními výstupy a doplnil úvahy správního orgánu (zejména o odkaz na čl. 61 finančního nařízení č. 2018/1046), které v rozhodnutí o zamítnutí dotace nebyly vysloveny, a stěžovatelka se proti nim nemohla bránit. Ve skutkově a právně obdobných věcech správní soudy žalobám vyhověly (rozsudky Městského soudu v Praze č. j. 6 A 24/2023-133, 6 A 25/2023-161, 10 A 25/2023-184, 10 A 24/2023-154, 14 A 34/2023-151, 14 A 38/2023-142, 18 A 12/2023-155, 18 A 13/2023-156). V daných věcech správní soud přisvědčil žalobkyním, že správní orgán nevypořádal její námitky směřující proti závěrům auditu a rozhodoval v rozporu se zjištěným skutkovým stavem. Dále správní soud v těchto věcech odmítl za správní orgán doplnit argumentaci.
6. Jako porušení svých ústavně zaručených práv vnímá stěžovatelka dále skutečnost, že jí nebylo umožněno při auditu nahlédnout do spisu a k věci se vyjádřit. V průběhu auditu Evropská komise uvedla, že posouzení, zda jsou splněny podmínky dle zákona o střetu zájmů, musí být provedeno ke dni vydání rozhodnutí o poskytnutí dotace, a že se § 4c zákona o střetu zájmů nevztahuje na žádné projekty skupiny AGROFERT, pro něž bylo vydáno rozhodnutí o poskytnutí dotace v období od 25. 5. 2017 do 6. 12. 2017. Tím dala komise najevo, že nebude považovat dotaci vyplacenou skupině Agrofert za rozpornou s § 4c zákona o střetu zájmů, pokud nebude Ing. A. Babiš veřejným funkcionářem ke dni vydání rozhodnutí o poskytnutí dotace. Následně v dokumentu "Konečné závěry útvarů Komise" evropští auditoři uvedli, že dotace bude poskytnuta v rozporu s § 4c zákona o střetu zájmů, pokud byla žádost o ni podána po 1. 9. 2017 a dotace byla poskytnuta v době, kdy byl Ing. A. Babiš veřejným funkcionářem. Ze závěrů komise proto nelze nijak dovodit požadavek, aby žádost o dotaci byla v souladu se zákonem o střetu zájmů po celou dobu její administrace. Ustanovením kapitoly 4 písm. k) obecné části A Pravidel se útvary komise nezabývaly a nespojovaly s jeho porušením neproplacení dotace. Pravidla nejsou ani platným právem Evropské unie, ani platným právem České republiky. Stěžovatelka odkazuje na věc SCHROM FARMS, spol. s r. o., ve které komise odmítla finanční prostředky proplatit z důvodu, že rozhodnutí o poskytnutí dotace bylo vydáno v době, kdy byl Ing. A. Babiš veřejným funkcionářem. Útvary komise nenaznačily, že by podmínky pro vyplácení dotace měly být modifikovány čl. 61 finančního nařízení č. 2018/1046. Dotace, o kterých bylo rozhodováno v době, kdy Ing. A. Babiš veřejným funkcionářem nebyl, komise proplatila bez ohledu na to, jakou funkci Ing. A. Babiš zastával v okamžiku podání žádosti. Z uvedených důvodů neproplacení finančních prostředků Evropskou komisí nehrozilo, čímž se daná věc liší od věcí rozhodovaných Ústavním soudem
sp. zn. II. ÚS 1469/24
,
a
.
7. Stěžovatelka byla postupem správního orgánu diskriminována a znevýhodněna oproti svým konkurentům z důvodu, že zakladatelem skupiny AGROFERT je politicky činná osoba. Projevem této diskriminace je, že správní orgány posuzují žádosti o dotace, které podají společnosti z této skupiny, v rozporu s ustálenými principy výkonu veřejné moci. Na vydání zamítavých rozhodnutí je mediální a společenský tlak. Správní orgány a soudy proto hledaly důvody, proč žádosti stěžovatelky nevyhovět, nevypořádaly její námitky a důkazní návrhy a rozhodly v extrémním rozporu s obsahem spisu. V případě jiného žadatele o dotaci by se tomu tak nestalo.
8. Správní orgán se dále nevypořádal s argumentací stěžovatelky, že § 4c zákona o střetu zájmů se na nenárokové dotace udělované správním orgánem nevztahuje. Stěžovatelka zákaz střetu zájmů neporušila, což správní orgán i správní soudy nezkoumaly. Nejvyšší správní soud v tomto směru argumentaci stěžovatelky zcela pominul a rozhodl ve zjevném rozporu se závěry auditu. Věc měl postoupit rozšířenému senátu, neboť rozhodl v rozporu se svou předchozí rozhodovací praxí. Tento rozpor spočívá v tom, že podle předchozí judikatury musí být správní uvážení logickým vyústěním řádného hodnocení skutkového stavu; ustanovení § 4c zákona o střetu zájmů se vztahuje pouze na dotace poskytované podle rozpočtových pravidel, jíž v dané věci neposkytnutá dotace není; v případě, že je žádost o dotaci zamítnuta pro střet zájmu, musí se správní orgán vypořádat s námitkami žadatele, které porušení vyvracejí.
III.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
9. Procesní postupy v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad běžných zákonů a jejich aplikace na jednotlivé případy je v zásadě věcí obecných soudů. Ústavní soud může zasáhnout do jejich rozhodovací činnosti pouze tehdy, jestliže je rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti, tzv. kvalifikovanými vadami. Těmito vadami však napadená rozhodnutí podle Ústavního soudu netrpí.
10. Správní orgán vycházel ze správně zjištěného skutkového stavu. Z auditního šetření komise plyne, že § 4c zákona o střetu zájmů se aplikuje až od 1. 9. 2017 [str. 29 Formální sdělení ze dne 23. 2. 2021, č. j. Ares(2021)1426371-23/02-2021]. Ing. A. Babiš přitom v období od 25. 5. 2017 do 5. 12. 2017 nebyl veřejným funkcionářem a zákaz střetu zájmů se na něj nevztahoval (žádosti o dotace podané a současně vyplacené v této době by komise proplatila). Komise proto neměla důvod zabývat se případy, ve kterých by Ing. A. Babiš nejprve veřejným funkcionářem byl a posléze jím být přestal. Podmínku, že správní orgán musí zkoumat, zda není Ing. A. Babiš veřejným funkcionářem ke dni vydání rozhodnutí o poskytnutí dotace, stanovila zjevně v reakci na případy, kdy žádost o dotaci byla podána v době, kdy Ing. A. Babiš veřejným funkcionářem nebyl, ale následně jím být začal. Tím chtěla dát komise najevo, že není rozhodné, že v jeden konkrétní okamžik Ing. A. Babiš veřejným funkcionářem nebyl, ale že v jiné době administrace žádosti jím byl, což považovala za nepřípustné. Tyto závěry jsou zcela v souladu se závěry správního orgánu a správních soudů. Totiž, že možný rozpor žádosti o dotaci s § 4c zákona o střetu zájmů je třeba zkoumat po celou dobu administrace žádosti, což ostatně podporuje i smysl úpravy o střetu zájmů (bod 107 rozsudku městského soudu). Pokud jde o čl. 61 finančního nařízení č. 2018/1046, ten zjevně nemohl být na dotace posuzované v období od 25. 5. 2017 do 5. 12. 2017 aplikovatelný, proto se jím komise při stanovení výše uvedené podmínky nezabývala (bod 105 rozsudku městského soudu).
11. S námitkami stěžovatelky se sice správní orgán explicitně nevypořádal, jejich zjevná nerelevantnost však plyne z jiných částí jeho odůvodnění (bod 10 rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 10 Afs 10/2023-78, bod 93 rozsudku městského soudu).
12. Ústavně zaručená práva stěžovatelky následně řádně ochránily i správní soudy. Ty se především srozumitelně vypořádaly s její argumentací. Konkrétně jí vysvětlily, že neměla právo účastnit se auditu (bod 94 rozsudku městského soudu), že správní soud je do určité míry oprávněn doplnit argumentaci správního orgánu, přičemž městský soud se v těchto mezích pohyboval (body 28 až 33 rozsudku Nejvyššího správního soudu), a že samotné ovlivnění administrace dotace Ing. A. Babišem nebylo nutné zkoumat (bod 30 rozsudku Nejvyššího správního soudu). Není pravdou, jak tvrdí stěžovatelka, že by se městský soud dostatečně neseznámil s výsledky auditu (bod 99 jeho rozsudku). Výklad stěžovatelky, podle kterého se § 4c zákona o střetu zájmů na dotace poskytované podle zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu, nevztahuje, neodpovídá závěrům komise a judikatuře správních soudů (str. 29 formálního sdělení, rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 18 A 27/2022-58, body 37 a 38).
13. S ohledem na uvedené neodporují závěry Nejvyššího správního soudu jeho předchozí judikatuře a věc proto nemusela být postoupena rozšířenému senátu. K námitce nejednotnosti rozhodovací praxe městského soudu Ústavní soud opakuje, že jeho úkolem není sjednocování judikatury. Tuto roli plní ve správních věcech Nejvyšší správní soud, který ostatně všechna stěžovatelkou odkazovaná rozhodnutí, s výjimkou dvou, která nepřezkoumával, zrušil (rozsudky Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 172/2024-59, 7 Afs 201/2024-60, 10 Afs 269/2024-67, 6 Afs 207/2024-63, 7 Afs 196/2024-58, 6 Afs 208/2024-58). Náznak diskriminačního chování z napadených rozhodnutí neplyne, stěžovatelka ani netvrdí, jaké konkrétní žádosti o dotace jiných podnikatelů byly za stejných podmínek posouzeny jinak.
IV.
Závěr
14. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud neshledal, že by správní orgán a správní soudy porušily ústavně zaručená práva stěžovatelky a ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. dubna 2025
Milan Hulmák v. r.
předseda senátu