Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 12. června 2008 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. A. K., právně zastoupeného JUDr. Jiřím Benešem, advokátem AK se sídlem Vodičkova 699/30, 110 00 Praha 1, na průtahy v řízení vedeném u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 3 C 309/98, takto: Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
sp. zn. III. ÚS 62/95 viz http://www.nalus.usoud.cz).
Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem.
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), pokud nejsou dány důvody pro přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ust. § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
V souladu s ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (ust. § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
Novelou zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), provedenou zákonem č. 192/2003 Sb., byla v právním řádu s účinností od 1. července 2004 zakotvena nová úprava stížnosti na průtahy v řízení, na kterou nyní navazuje institut návrhu na určení lhůty pro provedení procesního úkonu (ust. § 174a zákona o soudech a soudcích). Právě využití postupu podle uvedeného ustanovení považuje Ústavní soud po 1. červenci 2004 za nezbytnou podmínku přípustnosti ústavní stížnosti z pohledu ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ve věcech návrhů směřujících proti průtahům v řízení před obecnými soudy (k tomu srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 506/04 , sp. zn. I. ÚS 300/04 , sp. zn. III. ÚS 570/04 ,
III. ÚS 588/04 , sp. zn. III. ÚS 142/06 , sp. zn. II. ÚS 32/06 , sp. zn. III. ÚS 246/06 ). Na této již ustálené judikatuře Ústavní soud setrvává i nadále.
K žádosti Ústavního soudu o sdělení, zda stěžovatel uvedeného prostředku využil a podal soudu návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu ve smyslu ust. § 174a zákona o soudech a soudcích, právní zástupce stěžovatele Ústavnímu soudu sdělil, že stěžovatel návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu ve smyslu ust. § 174a zákona o soudech a soudcích v předmětné věci nepodal. Právní zástupce stěžovatele Ústavnímu soudu dále sdělil, že návrh nebyl podán z toho důvodu, že soud prvního stupně vždy v určitých intervalech rozhodl (dne 6. prosince 2000, 2. února 2004, 19. října 2006), ale jak vyplývá z ústavní stížnosti, odvolací soud vždy rozsudek soudu prvního stupně zrušil, neboť soudkyně nerespektovala v rozporu s ustanoveními občanského soudního řádu žalovaným navrhované důkazy a předložené listinné doklady.
Protože stěžovatel před podáním ústavní stížnosti uvedeného procesního prostředku ochrany práv před průtahy v řízení podle ust. § 174a zákona o soudech a soudcích nevyužil, soudce zpravodaj ústavní stížnost (veden principem minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů) podle ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh nepřípustný.
Obiter dictum Ústavní soud poznamenává, že nabytím účinnosti zákona č. 160/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů, bylo legální definicí (ust. § 13 odst. 1 věta třetí, ust. § 22 odst. 1 věta třetí citovaného zákona) postaveno najisto, že nesprávným úředním postupem, za který stát nebo samosprávné celky nesou odpovědnost, je i porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Stejným zákonem byla do právního řádu České republiky zakotvena možnost v případech neodůvodněných průtahů řízení nárokovat kromě náhrady škody i poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (ust. § 31a citovaného zákona).
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 12. června 2008
Jan Musil v. r. soudce zpravodaj