Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Hart & Partners, v. o. s., sídlem Kořenského 1107/15, Praha 5 - Smíchov, insolvenční správkyně obchodního závodu společnosti Art Design Future a. s., zastoupené JUDr. Janem Zrckem, advokátem, sídlem Kodaňská 1441/46, Praha 10 - Vršovice, proti postupu Městského státního zastupitelství v Praze, Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 a Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Prahy IV, Služby kriminální policie a vyšetřování, 1. oddělení hospodářské kriminality, ve věci vedené pod sp. zn. KRPA-104333/TČ-2023-001491, za účasti Městského státního zastupitelství v Praze, Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 a Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Prahy IV, Služby kriminální policie a vyšetřování, 1. oddělení hospodářské kriminality, sídlem U Plynárny 2, Praha 4 - Michle, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá, aby Ústavní soud vyslovil, že postupem Městského státního zastupitelství v Praze (dále jen "městské státní zastupitelství"), Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 (dále jen "obvodní státní zastupitelství") a Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Prahy IV, Služby kriminální policie a vyšetřování, 1. oddělení hospodářské kriminality (dále jen "policejní orgán"), v trestní věci vedené policejním orgánem pod sp. zn. KRPA-104333/TČ-2023-001491, bylo porušeno její základní právo na účinné vyšetřování vyplývající z práva na ochranu vlastnictví podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny. Stěžovatelka dále navrhuje, aby Ústavní soud zakázal příslušným orgánům činným v trestním řízení pokračovat v porušování jejího práva na účinné vyšetřování.
2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že stěžovatelka podáním ze dne 17. 2. 2023 (doplněným podáním ze dne 13. 3. 2023) podala trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu, kterého se měl (zkráceně uvedeno) dopustit V. N. tím, že obchodní společnost X obdržela úvěr ve výši 55 000 000 Kč, které následně V. N. za součinnosti dalších osob vybral dílem v hotovosti (více jak 18 500 000 Kč) a dílem převody na účet (více než 36 300 000 Kč), přičemž tyto prostředky se do dané společnosti nikdy nevrátily a nic za ně nezískala.
3. Vyrozuměním městského státního zastupitelství ze dne 22. 2. 2023 č. j. 4 KZN 200/2019-63 byla stěžovatelka informována o založení jejího oznámení s odůvodněním, že daná věc již byla prošetřena policejním orgánem pod č. j. KRPA-244160/TČ-2019-000096-JN (na základě trestního oznámení obchodní společnosti Sluneční chrám Maitrea a. s.) a že nebylo zjištěno v této souvislosti spáchání trestného činu, a to ať již ze strany V. N., tak ani ze strany jiné osoby. Stěžovatelce bylo sděleno, že její podání neobsahovalo žádné dříve neznámé skutečnosti, které by měly vliv na jiný závěr, než který byl již orgány činnými v trestním řízení v souvislosti s úvěrem 55 000 000 Kč a následným nakládáním s těmito finančními prostředky učiněn, a že proto nebyl žádný důvod, aby uvedené jednání bylo znovu předmětem prověřování. Současně bylo ve vyrozumění konstatováno, že by v úvahu připadlo pouze možné podezření z trestného činu podle § 222 trestního zákoníku, pakliže by se V. N. zbavoval svého majetku a patrně též čelil výkonu rozhodnutí.
4. Po obdržení tohoto vyrozumění stěžovatelka doplnila své podání o další listinný materiál, ze kterého mohly vyplývat zcizující úkony V. N. ve vztahu k jeho osobnímu majetku. Následně byla stěžovatelka vyrozuměním městského státního zastupitelství ze dne 13. 3. 2023 č. j. 4 KZN 200/2019-80 informována o tom, že její oznámení bylo s ohledem na dodatečně zaslané poznatky postoupeno příslušnému policejnímu orgánu jakožto možné podezření ze spáchání trestného činu podle § 222 trestního zákoníku.
5. Usnesením policejního orgánu ze dne 23. 5. 2024 č. j. KRPA-104333-42/TČ-2023-001491 byla pak podle § 159a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, odložena trestní věc podezření ze spáchání trestného činu poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Policejní orgán uzavřel, že ze shromážděných důkazů vyplynulo, že společnost X měla od 28. 3. 2014 nesplacený závazek po lhůtě splatnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru ve výši 55 000 000 Kč se společností E - INVEST, a. s. Vzhledem k tomu, že za tento závazek ručil i V. N., bylo policejním orgánem vedeno trestní řízení ve věci podezření ze spáchání trestného činu poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a) trestního řádu, kterého se mohli dopustit oba povinní, společnost X (dlužník), zastoupená V. N., a V. N. tím, že by se svým majetkem činili takové dispozice, aby se poškozená společnost Sluneční chrám Maitrea a. s. (věřitel) nemohla domoci svých pohledávek z majetku dlužníka a ručitele. V řízení však bylo prokázáno, že v době po splatnosti úvěru neměla obchodní společnost X, ani ručitel V. N. majetek, z něhož by se věřitel mohl uspokojit. Z uvedeného důvodu policejní orgán věc odložil.
6. Vyrozuměním z téhož dne (23. 5. 2024) bylo stěžovatelce, coby oznamovatelce, policejním orgánem sděleno, že její oznámení bylo po provedeném šetření odloženo podle § 159a odst. 1 trestního řádu.
7. Dne 28. 11. 2024 bylo obvodnímu státnímu zastupitelství doručeno podání stěžovatelky ze dne 27. 11. 2024, ve kterém stěžovatelka brojila proti postupu státního zástupce obvodního státního zastupitelství v dané věci. Státní zástupce obvodního státního zastupitelství toto podání vyhodnotil jako podnět k výkonu dohledu a postoupil jej městskému státnímu zastupitelství k vyřízení.
8. Státní zástupkyně městského státního zastupitelství po provedeném dohledu shledala podnět stěžovatelky nedůvodným. Mimo jiné konstatovala, že stěžovatelce v předmětné trestní věci nesvědčilo postavení poškozené podle § 43 a násl. trestního řádu, ale pouze postavení oznamovatelky. Zdůraznila, že na základě učiněných skutkových zjištění je zřejmé, že společnost X (coby dlužník), jejíž insolvenční správkyní je stěžovatelka, nemůže mít postavení poškozené, neboť toto postavení má společnost Sluneční chrám Maitrea a. s. (coby věřitel), které toto právo bylo také přiznáno. Vysvětlila, že z uvedeného důvodu stěžovatelce nebylo umožněno ani nahlédnutí do předmětného trestního spisu. Rovněž poukázala na to, že stěžovatelka byla již vyrozuměním městského státního zastupitelství ze dne 22. 2. 2023 č. j. 4 KZN 200/2019-63 informována o založení jejího oznámení s tím, že věc již byla policejním orgánem prošetřena pod č. j. KRPA-244160/TČ-2019-000096-JN a že nebylo zjištěno spáchání trestného činu.
9. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že jako řádný správce zastupující obchodní společnost X, která byla připravena o finanční částku ve výši přes 50 000 000 Kč, v trestním oznámení uvedla dostatečně konkrétní tvrzení, která měla aktivovat procesní povinnost orgánů činných v trestním řízení vést účinné vyšetřování. Tvrdí, že v předmětném usnesení policejního orgánu o odložení věci je jiný skutek i jiná právní kvalifikace, než uvedla v trestním oznámení, a že nebylo vyhověno její žádosti o nahlédnutí do spisu. Stěžovatelka má za to, že postupem orgánů činných v trestním řízení bylo porušeno její právo na účinné vyšetřování, k čemuž odkazuje na četnou judikaturu ohledně tohoto práva. Podle jejího mínění příslušné orgány nevedly ve věci téměř žádné vyšetřování a v podstatě bez bližšího vysvětlení uzavřely, že když dříve shledaly, že jednání V. N. nezakládá trestný čin ve vztahu k věřitelům společnosti X, tak stejný závěr musí automaticky platit i ve vztahu k této společnosti samotné. Nadto jí ani neumožnily nahlédnout do spisu, což podle ní nelze v právním státě tolerovat.
10. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a její ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
11. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995
sp. zn. II. ÚS 45/94
(N 5/3 SbNU 17); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva.
12. Ve vztahu k nyní posuzované věci Ústavní soud připomíná svou ustálenou judikaturu zdůrazňující zásadu subsidiarity přezkumu rozhodnutí či jiných zásahů orgánů veřejné moci Ústavním soudem a související zásadu zdrženlivosti v zasahování do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Zmíněné zásady se specificky projevují též při posuzování ústavních stížností brojících proti rozhodnutím a zásahům orgánů veřejné moci učiněným v průběhu přípravného řízení trestního. Možnost zásahu Ústavního soudu do přípravného řízení v trestním procesu je nutno vykládat přísně restriktivním způsobem. Ústavní soud se takto cítí být povolán korigovat pouze takové excesy, jež jsou výrazem svévole či libovůle orgánů činných v trestním řízení. Přípravné řízení trestní prakticky neustále podléhá kontrole státního zastupitelství. Ingerenci Ústavního soudu do rozhodovací činnosti orgánů činných v trestním řízení je tak v přípravném řízení třeba považovat za zásadně nepřípustnou a možnost jejího uplatnění vykládat restriktivně. Jeho kasační intervence je namístě pouze ve výjimečných případech, kdy s ústavní stížností napadeným rozhodnutím je spojen nepřijatelný zásah do základních práv a svobod stěžovatele.
13. Ústavní soud při své rozhodovací činnosti již mnohokrát vyslovil, že ústavně zaručené subjektivní právo fyzické nebo právnické osoby (např. oznamovatele, poškozeného) na to, aby jiná osoba byla trestně stíhána, resp. aby určité jednání bylo kvalifikováno jako konkrétní trestný čin, neexistuje. Z čl. 39 a čl. 40 odst. 1 Listiny lze dovodit charakteristický znak právního státu, podle kterého vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda a kým byl trestný čin spáchán. Úprava těchto otázek v trestním řádu tyto zásady neporušuje a žádné právo na "satisfakci" za způsobený trestný čin v ústavní rovině ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy nezakládá (srov. např. usnesení ze dne 12. 4. 2022
sp. zn. III. ÚS 3246/21
či usnesení ze dne 10. 4. 2025
sp. zn. II. ÚS 869/25
).
14. Současně však nelze pominout, že je pozitivní povinností státu zajistit ochranu základních práv, a to i prostřednictvím efektivního trestního řízení. Požadavek účinného vyšetřování je však "pouze" procesní povinností tzv. náležité péče, a nikoliv povinností ve vztahu k jeho výsledku. Účinné vyšetřování tak nezaručuje žádný konkrétní výsledek, nýbrž pouze řádnost postupu daného orgánu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 11. 2019
sp. zn. II. ÚS 1349/19
).
15. Problematikou účinného vyšetřování se Ústavní soud opakovaně zabýval, přičemž ve svých rozhodnutích vymezil, s odkazy na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (dále jen "ESLP"), meze tohoto ústavního požadavku. Povinnost účinného vyšetřování představuje procesní projev ochrany lidských práv v trestním řízení, jež nastupuje tehdy, vznese-li údajná oběť takového jednání tzv. hájitelné tvrzení, jehož obsah naznačuje nutnost užití prostředků trestního práva vůči potenciálnímu pachateli. Judikatura klade na účinné vyšetřování požadavek nezávislosti, nestrannosti, důkladnosti a dostatečnosti, rychlosti a možnosti jeho veřejné kontroly. Jde však o typické procesní právo, které jeho nositeli (poškozenému, resp. oběti kriminálního jednání) nepropůjčuje nárok na konkrétní výsledné rozhodnutí, ale na řádný postup vedoucí k maximálnímu dostupnému zjištění relevantního skutkového stavu v rozsahu nezbytném pro určení dalšího postupu (obdobně první věta § 2 odst. 5 trestního řádu). Je-li skutkový stav v relevantním rozsahu zjištěn, je toto právo naplněno (srov. např. nález ze dne 30. 5. 2024
sp. zn. II. ÚS 527/23
či již shora zmíněné usnesení
sp. zn. II. ÚS 869/25
). Potvrdí-li se tvrzené porušení práv v zákonem předvídané míře (podle § 160 odst. 1 trestního řádu zjištěné a odůvodněné okolnosti nasvědčují tomu, že byl zjištěnou osobou spáchán trestný čin), stát má povinnost na něj reagovat způsobem přiměřeným důležitosti porušeného statku a okolnostem daného případu.
16. Podle judikatury ESLP požadavek účinného vyšetřování vyplývá nejen z práva na život, zákazu mučení a nelidského zacházení a zákazu otroctví a nucených prací [srov. např. nález ze dne 2. 3. 2015
sp. zn. I. ÚS 1565/14
(N 51/76 SbNU 691) či ze dne 27. 10. 2015
sp. zn. I. ÚS 860/15
(N 191/79 SbNU 161)], nýbrž také výjimečně u (závažnějších) zásahů do majetkových práv (srov. nález ze dne 10. 4. 2024
sp. zn. I. ÚS 1958/23
).
17. Podle rozsudku ESLP ze dne 14. 10. 2008 ve věci Blumberga proti Lotyšsku č. 70930/01 platí, že kde má zásah do majetkových práv (závažnější) kriminální povahu, má stát povinnost, aby jeho orgány vedly účinné trestní šetření, a je-li to namístě, i trestní stíhání. Tehdejší věc se týkala trestného činu vloupání. Obdobné závěry ESLP uplatnil též v rozsudku ze dne 12. 12. 2013 ve věci Zagrebačka banka d.d. proti Chorvatsku č. 39544/05, týkajícího se finanční kriminality, rozsudku ze dne 25. 2. 2020 ve věci Abukauskai proti Litvě č. 72065/17, týkajícího se žhářství, a konečně též v rozsudku ze dne 19. 1. 2023 ve věci Korotyuk proti Ukrajině č. 74663/17, který se týkal porušení práv z duševního vlastnictví.
18. Zatímco v prvních třech uvedených věcech ESLP neshledal porušení čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, ve věci Korotyuk stát podle něj nesplnil své pozitivní povinnosti ochránit práva tehdejšího stěžovatele zjevnými a závažnými nedostatky v kriminálním vyšetřování, čímž uvedené ustanovení porušil. Pro lepší pochopení jednotlivých kritérií, které ESLP v takové situaci zkoumá, je vhodné rekapitulovat konkrétnější zjištění učiněná jmenovaným soudem v uvedených věcech.
19. Ve věci Blumberga ESLP ke vzájemnému vztahu trestněprávních a občanskoprávních prostředků ochrany uvedl, že výsledek trestního řízení může mít zásadní vliv na úspěch v civilním řízení. Avšak stát nemůže být shledán odpovědným za nedostatečné záruky trestního řízení jen proto, že takové trestní řízení či vyšetřování nevedlo k usvědčení pachatele. ESLP při hodnocení postupu orgánů činných v trestním řízení tehdy zohlednil, že ve věci probíhala dvě vyšetřování. Jedno z nich bylo ukončeno po deseti letech pro nedostatek důkazů a druhé tehdy doposud probíhalo. Přestože v jednom z vyšetřování se opakovaně objevila pochybení orgánů činných v trestním řízení, nedostatek důkazů a nemožnost identifikovat pachatele činu nebyla důsledkem těchto pochybení. ESLP též zohlednil, že stěžovatelka měla možnost zahájit občanskoprávní řízení s rozumnou šancí na úspěch.
20. Ve věci Zagrebačka banka se ESLP zabýval snahou tehdejší stěžovatelky, obchodní společnosti, o navrácení od ní neoprávněně vymožené peněžité částky při výkonu nezákonného rozhodnutí. Tehdejší stěžovatelka sice nebyla úspěšná, zejména protože dlužník nebyl schopen splatit dluh vůči stěžovatelce pro svůj úpadek a též pozdější zánik, avšak měla k dispozici i jiné prostředky ochrany. Stát nemůže nést odpovědnost za nesplnění závazku soukromou obchodní společností z důvodu její platební neschopnosti. Ve věci rovněž proběhlo trestní vyšetřování, a krátce též trestní stíhání, které však bylo zastaveno, protože údajný pachatel zemřel. Pro ESLP tehdy z hlediska pozitivních závazků státu bylo rozhodné, že trestní stíhání neskončilo v důsledku postupu orgánů činných v trestním řízení, a tehdejší stěžovatelka se mohla i bez odsuzujícího rozsudku domáhat náhrady škody po dědicích domnělého pachatele. K porušení závazků státu vést účinné vyšetřování podle ESLP tehdy nedošlo.
21. Ve věci Abukauskai ESLP zkoumal trestní vyšetřování údajného žhářství. Zde bylo pro ESLP rozhodné, že tehdejší stěžovatel sice poukazoval na některá pochybení orgánů činných v trestním řízení, avšak klíčové pro vyšetřování byla zejména nemožnost nalézt na místě činu jakékoli stopy hořlaviny. Případná pochybení na tuto skutečnost neměla žádný vliv. Jiný způsob, jakým by orgány činné v trestním řízení mohly vést vyšetřování, by nenapomohl objasnění pachatele. Proto ani případná nemožnost tehdejšího stěžovatele domoci se ochrany svých práv v občanskoprávním řízení nebyla zapříčiněna chybným postupem orgánů veřejné moci, a v důsledku toho ani v tomto případě ESLP porušení Úmluvy nekonstatoval.
22. Konečně ve věci Korotyuk ESLP zohlednil, že specifické okolnosti věci naznačovaly, že civilní žaloba ve věci tehdejšího stěžovatele nebyla účinná, protože pachatelé použili ke spáchání činu elektronickou identitu, kterou lze odkrýt jen v trestním řízení. Orgány činné v trestním řízení přitom nemusely činit rozsáhlé pátrání, protože údajný pachatel použil bankovní kartu a telefonní číslo vedené u společností v jurisdikci daného státu. Nevyšlo najevo, že by požadovaná snaha ke zjištění totožnosti pachatele představovala pro orgány činné v trestním řízení nepřiměřené břemeno. Nevyšlo najevo ani žádné srozumitelné vysvětlení, proč tyto relativně jednoduché úkony nikdo neučinil. Tehdejší stěžovatel (poškozený) ani nebyl dostatečně informován o průběhu vyšetřování, což mu znemožnilo činit vlastní kroky ke zjištění totožnosti pachatele. ESLP proto shledal, že vzájemná kombinace a kumulativní působení těchto jednotlivých pochybení vedla k porušení závazků státu vést účinné vyšetřování ve vztahu k majetku tehdejšího stěžovatele.
23. Ústavní soud ve vztahu k právu na účinné vyšetřování majetkové trestné činnosti v návaznosti na uvedené principy v rámci své judikaturní činnosti zdůrazňuje, že na postup orgánů činných v trestním řízení je třeba klást různé nároky podle závažnosti daného zásahu do práv a svobod poškozeného, respektive vůči němu spáchaného trestného činu. U zásahů méně závažných, kterým bude zpravidla odpovídat kategorie "pouhých" přečinů, by zásah Ústavního soudu byl možný jen ve zcela mimořádných situacích, totiž u extrémních případů flagrantních pochybení s intenzivními přetrvávajícími následky pro poškozeného [srov. nález ze dne 12. 8. 2014
sp. zn. I. ÚS 3196/12
(N 152/74 SbNU 301) a již shora uvedený nález
sp. zn. I. ÚS 1958/23
].
24. Z navazující rozhodovací praxe se podává, že Ústavnímu soudu k naplnění práva na účinné vyšetřování v kontextu práva vlastnit majetek postačí, jsou-li závěry orgánů činných v trestním řízení řádně odůvodněny. Musí být zřejmé, že orgány činné v trestním řízení vyvinuly náležité úsilí při zajišťování důkazního materiálu a objasňování skutkového stavu a vypořádaly se s uplatněnými námitkami poškozeného. Nepodaří-li se orgánům veřejné moci některý důkazní materiál zajistit, pak musí dostatečně a přesvědčivě odůvodnit, proč se tak stalo a proč nevyvinuly další úsilí k jeho zajištění. Na zjištěný skutkový stav musí navazovat právní posouzení věci, ve kterém musí být náležitě rozvedeno, jakým právním výkladem dané skutkové podstaty se orgány činné v trestním řízení řídily a z jakého důvodu nebylo možné prokázat spáchání trestných činů (srov. např. usnesení ze dne 18. 10. 2016
sp. zn. I. ÚS 3322/16
, ze dne 26. 4. 2023
sp. zn. II. ÚS 779/23
či ze dne 29. 8. 2023
sp. zn. I. ÚS 1982/23
aj.).
25. Uvedené závěry platí tím spíše za situace, kdy se práva na účinné vyšetřování nedomáhá stěžovatelka coby poškozená, ale toliko oznamovatelka trestné činnosti, jak tomu bylo v nyní posuzovaném případě. K namítanému zásahu do jejích základních práv mělo dojít nedostatečným prošetřením podezření ze spáchání trestné činnosti. Ústavní soud v tomto ohledu připomíná, že není a nemůže být jeho posláním, aby zasahoval do pravomoci orgánů činných v trestním řízení a aby vykonával dozor či dohled nad jejich jednotlivými dílčími úkony. Tyto úkoly plní v přípravném řízení státní zastupitelství, které v nyní posuzované věci příslušnou kontrolu též uskutečnilo. Ústavnímu soudu obecně nepřísluší z podnětu stěžovatelky přezkoumávat samotné rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, jde-li o materiální důvody (opodstatněnost) a důvodnost zahájení, či naopak nezahájení trestního stíhání, ale může pouze přezkoumat, zda postup orgánů činných v trestním řízení, kterým ke svému rozhodnutí dospěly, byl v souladu s požadavky na účinné vyšetřování (srov. usnesení ze dne 29. 10. 2013
sp. zn. I. ÚS 2886/13
či shora zmíněné usnesení
sp. zn. I. ÚS 1958/23
).
26. Ústavní soud po přezkoumání věci neshledal, že by byl namístě jeho zásah. Z usnesení policejního orgánu o odložení věci se podávají konkrétní argumenty, proč bylo trestní oznámení stěžovatelky pro podezření ze spáchání trestného činu poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) trestního zákoníku odloženo. Policejní orgán (s jehož závěry se ztotožnila i státní zástupkyně městského státního zastupitelství po provedeném dohledu) na základě učiněných zjištění uzavřel, že ze shromážděných důkazů vyplynulo, že společnost X měla od 28. 3. 2014 nesplacený závazek po lhůtě splatnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru ve výši 55 000 000 Kč se společností E - INVEST, a. s. Vzhledem k tomu, že za tento závazek ručil i V. N., bylo policejním orgánem vedeno trestní řízení ve věci podezření ze spáchání trestného činu poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a) trestního řádu, kterého se mohli dopustit oba povinní, společnost X (dlužník), zastoupená V. N., a V. N. tím, že by se svým majetkem činili takové dispozice, aby se poškozená společnost Sluneční chrám Maitrea a. s. (věřitel), nemohla domoci svých pohledávek z majetku dlužníka a ručitele. V řízení však bylo prokázáno, že v době po splatnosti úvěru neměla obchodní společnost X, ani ručitel V. N. majetek, z něhož by se věřitel mohl uspokojit. Z uvedeného důvodu policejní orgán věc odložil.
27. Současně nelze nic namítat ani proti závěru státní zástupkyně městského státního zastupitelství, že vyrozuměl-li státní zástupce okresního státního zastupitelství stěžovatelku přípisem ze dne 20. 3. 2023 č. j. 1 ZN 176/2023-5 o tom, že její trestní oznámení postupuje k dalšímu opatření policejnímu orgánu, rozhodně se nemohla domnívat, že by policejnímu orgánu bylo trestní oznámení postoupeno i ve vztahu k jednání souvisejícímu s úvěrem 55 000 000 Kč a následným nakládáním s těmito prostředky ze strany V. N., potažmo dalších osob. Ze shora uvedených skutečností jednoznačně plyne, že uvedené jednání již bylo předmětem prověřování v jiné trestní věci (vedené policejním orgánem pod č. j. KRPA-244160/TČ-2019-000096-JN), přičemž nebylo zjištěno spáchání žádného trestného činu. O založení trestního oznámení týkající se možného podezření z některého trestného činu spojeného s úvěrem ve výši 55 000 000 Kč byla stěžovatelka informována vyrozuměním městského státního zastupitelství ze dne 22. 2. 2023 (sub bod 4).
28. Již jen z logiky věci plyne, že skutek vymezený v předmětném usnesení policejního orgánu o odložení věci odpovídal toliko dodatečně dodaným materiálům ze strany stěžovatelky a informaci, které se jí dostalo o tom, jaká část jednání může být předmětem případného dalšího prověřování (na rámec řízení pod č. j. KRPA-244160/TČ-2019-000096-JN).
29. Žádné protiústavní pochybení nespatřuje Ústavní soud ani v postupu státní zástupkyně městského státního zastupitelství, když ve vyrozumění ze dne 28. 1. 2025 č. j. 3 KZN 1101/2024-11 jasně a srozumitelně vysvětlila, že stěžovatelce v daném trestním řízení nesvědčilo procesní postavení poškozené podle § 43 a násl. trestního řádu, nýbrž pouze postavení oznamovatelky, proto jí nebylo umožněno nahlédnout do spisu, a to tím spíše za situace, kdy stěžovatelka požádala o nahlédnutí do spisu až dne 15. 7. 2024, tj. až po skončení přípravného řízení.
30. Ústavní soud zdůrazňuje, že sám nemůže nahrazovat ani doplňovat skutková zjištění k tomu povolaných orgánů. Pochybení takového charakteru, které by odůvodňovalo zásah Ústavního soudu, v posuzované věci shledáno nebylo. Ústavní soud má za to, že postup orgánů činných v trestním řízení vedoucí k vydání napadených rozhodnutí nevykazuje žádné neústavní deficity a že závěry učiněné ve věci rozhodujícími orgány činnými v trestním řízení nejsou v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti, které by měly za následek porušení tvrzených základních práv stěžovatelky zaručených ústavním pořádkem České republiky. Představuje-li právo na účinné vyšetřování požadavek náležité péče, nikoli odpovědnost za výsledek, v nyní posuzované věci orgány činné v trestním řízení těmto standardům dostály.
31. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelky (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. května 2025
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu