Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Ronovské (soudkyně zpravodajka) a soudců Pavla Šámala a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti Petra Pešla, zastoupeného Mgr. Jiřím Klegou, advokátem, sídlem Bohumínská 1553, Rychvald, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 11 Co 41/2024-166 ze dne 28. 2. 2024 a proti usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně č. j. 12 C 381/2022-104 ze dne 17. 8. 2023, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Novém Jičíně, jako účastníků řízení, a JUDr. Milana Čavojského, advokáta, sídlem Na Bunčáku 1017/6, Ostrava, a obchodní společnosti PEMAT TRADING LTD., sídlem Manchester, Oldham, Enterprise House, 2 Pass Street, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, jednající prostřednictvím obchodní společnosti PEMAT TRADING LTD., odštěpný závod ČR, sídlem Jeseník nad Odrou č. p. 298, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Vedlejší účastník, JUDr. Milan Čavojský, se po stěžovateli a vedlejší účastnici, obchodní společnosti PEMAT TRADING LTD., u obecných soudů domáhal určení provozovatele osobního vozidla, in eventum aby mu v případě, že stěžovatel a vedlejší účastnice nejsou provozovatelem vozidla, zaplatili částku 536 735 Kč s příslušenstvím. Dále se domáhal zaplacení částky 342 421 Kč i s příslušenstvím, avšak již jen po vedlejší účastnici. Svou žalobu vzal vůči stěžovateli vedlejší účastník zpět. Na náhradě nákladů řízení proto byla stěžovateli Okresním soudem v Novém Jičíně (dále jen "okresní soud") přiznána částka 9 137 Kč.
2. Stěžovatel se proti nákladové části výroku odvolal ke Krajskému soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud"), neboť se domníval, že výše nákladů byla vypočítána nesprávně. Okresnímu soudu vytýkal, že nesprávně vycházel z tarifní hodnoty 35 000 Kč, ačkoli žalobou byl uplatněn rovněž eventuální nárok na plnění v částce 879 186 Kč. S argumentací stěžovatele se krajský soud neztotožnil. Nákladový výrok ovšem změnil tak, že stěžovateli přiznal částku 7 806 Kč, namísto původních 9 137 Kč. Na rozdíl od okresního soudu rozhodl, že právnímu zástupci stěžovatele náleží pouze polovina částky připadající na cestovné a na náhradu za promeškaný čas, když právní zástupce zastupoval jak stěžovatele, tak vedlejší účastnici.
3. Stěžovatel se svou ústavní stížností domáhá zrušení shora uvedených usnesení, neboť se domnívá, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv, a sice práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny a práva na ochranu vlastnictví zaručeného čl. 11 odst. 1. Listiny. Toto porušení stěžovatel spatřuje v tom, že soudy nesprávně posoudily žalobcovy nároky jako eventuální petit, a nikoli jako dva samostatné nároky, pročež nesprávně aplikovaly ustanovení advokátního tarifu. Dále pak namítá, že krajský soud rozhodl o stěžovatelem podaném odvolání v odvolatelův neprospěch, čímž porušil zákaz reformatio in peius.
4. Ústavní stížnost byla oprávněným stěžovatelem podána včas. Stěžovatel je zastoupen advokátem v souladu s § 29 a násl. zákona o Ústavním soudu. Dovolání pouze proti nákladové části výroku není podle § 238 odst. 1 písm. h) občanského soudního řadu přípustné, a tudíž byly vyčerpány všechny procesní prostředky k ochraně stěžovatelova práva. Ústavní stížnost je proto podle § 75 zákona o Ústavním soudu přípustná.
5. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; pravomoc Ústavního soudu je totiž založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny ústavně zaručená práva nebo svobody jeho účastníka, zda bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za řádně vedené.
6. Při posuzování jednotlivých pochybení orgánů veřejné moci Ústavní soud přihlíží také k tomu, jak intenzivně jejich eventuální pochybení zasahují do sféry stěžovatelů. Z toho důvodu obvykle odmítá ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím o částkách, jež jsou svojí povahou bagatelní. Tyto částky již s ohledem na svou výši nemohou zásadně představovat porušení základních práv a svobod. Ústavní soud tím zároveň zajišťuje, že se bude moci plně soustředit na plnění své úlohy podle ústavního pořádku. Této praxi odpovídá i zákonná úprava v občanském soudním řádu, která přípustnost opravných prostředků obvykle váže na určitou minimální výši předmětu sporu [srov. § 202 odst. 2 či § 238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu].
7. Právě uvedené platí také při posuzování ústavních stížností směřujících proti rozhodnutí obecných soudů o náhradě nákladů řízení. Ústavní soud se touto problematikou opakovaně zabýval a zdůraznil, že z hlediska kritérií řádného procesu nelze klást rovnítko mezi řízení vedoucí k rozhodnutí ve věci samé a rozhodování o nákladech řízení, neboť spor o náklady řízení zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující výrok Ústavního soudu o porušení ústavně zaručených práv stěžovatele (srov. např. nález sp. zn. IV. ÚS 777/12 ze dne 15. 10. 2012). Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení může nabýt ústavněprávní roviny teprve tehdy, dojde-li k zásadnímu zásahu do majetkových práv stěžovatele či extrémnímu vykročení z pravidel upravujících rozhodování o náhradě nákladů řízení. V tomto postupu se projevuje i zdrženlivost Ústavního soudu v problematice náhrady nákladů řízení (z poslední doby např. usnesení sp. zn. III. ÚS 492/24 ze dne 14. 3. 2024 nebo sp. zn. IV. ÚS 190/24 ze dne 13. 3. 2024)
8. První námitka se přitom vztahuje k náhradě nákladů řízení ve výši 34 903 Kč. Stěžovatel se domáhal uhrazení náhrady nákladů řízení ve výši 42 709 Kč, nicméně krajský soud mu přiznal toliko 7 806 Kč. Spornou částku lze ovšem podle výše uvedených kritérií označit za bagatelní. Bylo proto na stěžovateli, aby v ústavní stížnosti vysvětlil a doložil, proč věc přes bagatelnost částky vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 1250/21 ze dne 15. 6. 2021). Nic takového však stěžovatel v ústavní stížnosti neučinil. Ústavní soud přitom neshledal, že by ve věci byly dány tak závažné (výjimečné) důvody, které by navzdory výše uvedenému odůvodňovaly nutnost jeho kasačního zásahu.
9. K druhé námitce Ústavní soud připomíná, že v nálezu sp. zn. I. ÚS 1238/23 ze dne 10. 4. 2024 vyslovil závěr, že zásada zákazu reformatio in peius má své místo i v civilním řízení - včetně rozhodování otázky náhrady nákladů. Rozhodl-li krajský soud o odvolání podaném jen stěžovatelem tak, že změnil nákladovou část výroku v neprospěch stěžovatele, překročil tímto postupem své pravomoci vymezené dispoziční zásadou, čímž porušil právě zásadu zákazu reformatio in peius. K tomu však Ústavní soud v nyní posuzované věci dodává, že se stěžovatel tímto postupem domáhá toliko částky 1 331 Kč. Jelikož je i tato částka podle judikatury zdejšího soudu jednoznačně bagatelní, ani v této části proto není dána důvodnost ústavní stížnosti, když tato námitka nemá ústavněprávní rozměr.
10. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud nezjistil porušení základních práv stěžovatele, a proto jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 5. června 2024
Kateřina Ronovská v. r. předsedkyně senátu