Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Bohuslava Filipa, bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2025 č. j. 24 Cdo 321/2025-848, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Dne 19. 5. 2025 byla Ústavnímu soudu doručena "blanketní" ústavní stížnost stěžovatele proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí, jímž bylo zastaveno dovolací řízení ve věci projednávání pozůstalosti po zemřelé Olze Filipové za účasti stěžovatele, která byla jím samotným bez právního zastoupení i odůvodněna.
2. Podle § 34 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o Ústavním soudu"), musí podání obsahovat konkrétní důvody, v čem navrhovatel spatřuje porušení svých ústavně zaručených práv či svobod, musí pravdivě vylíčit rozhodující skutečnosti a označit důkazy, jichž se dovolává. Pouhé konstatování zásahu nepostačuje. Návrh stěžovatele nebyl sepsán advokátem, nebyla k němu přiložena speciální plná moc pro zastupování advokátem v řízení před Ústavním soudem a chybí v něm ústavněprávní argumentace k údajnému porušení základních práv a svobod stěžovatele. Tzv. blanketní návrh je považován za vadné podání (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2020 sp. zn. I. ÚS 918/20 či ze dne 27. 1. 2021 sp. zn. I. ÚS 3012/20 ; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
3. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Smyslem výzvy podle § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučit účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem. Teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. Lze-li však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli vědomí o náležitostech kvalifikovaného podání, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický. Jinými slovy v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se téhož poučení dostávalo totožnému navrhovateli opakovaně, byl-li již dříve o nezbytných náležitostech podání k Ústavnímu soudu poučen.
4. Z lustra Ústavního soudu se podává, že stěžovatel v minulosti již učinil "blanketní návrhy", přičemž byl opakovaně poučen, že neodstranění vytčených vad ve stanovené lhůtě je důvodem pro odmítnutí návrhu (ve věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 2468/22 a
II. ÚS 503/24 ). Ve věci sp. zn. I. ÚS 2468/22 byl stěžovatel vyzván k odstranění vad návrhu ve stanovené lhůtě s upozorněním, že s žádostí o určení advokáta se lze za splnění určitých podmínek obrátit na Českou advokátní komoru. Stěžovatel ve stanovené lhůtě vady neodstranil a požádal Ústavní soud o prodloužení lhůty k odstranění vad, a proto Ústavní soud stěžovateli lhůtu prodloužil. Ani v této prodloužené lhůtě však stěžovatel vady podání neodstranil a poté opětovně požádal o prodloužení lhůty. Této žádosti však Ústavní soud již nevyhověl, když v době rozhodování o podaném návrhu uplynul již další týden od skončení soudcem stanovené, resp. prodloužené lhůty. Ústavní soud dále přihlédl k tomu, že stěžovatel neposkytl ani potřebnou součinnost České advokátní komoře při posuzování jeho žádosti o ustanovení advokáta.
5. Ve věci sp. zn. II. ÚS 503/24 byl stěžovatel vyzván k odstranění vad s týmž poučením, jako v předchozí věci. Stěžovatel požádal o prodloužení lhůty s tím, že se obrátil na Českou advokátní komoru s žádostí o ustanovení advokáta. Česká advokátní komora následně Ústavnímu soudu sdělila, že stěžovateli k jeho žádosti ustanovila advokáta. Ústavní soud se telefonicky dotázal ustanoveného advokáta, zda se mu podařilo stěžovatele zkontaktovat, popřípadě zda již má k jeho zastupování udělenou plnou moc. Ten sdělil, že stěžovatele se dosud nedaří zkontaktovat a čeká na jeho vyjádření. Žádné písemnosti neobdržel, a stěžovatel mu ani neudělil plnou moc. Totéž ustanovený advokát zopakoval při dalším telefonickém hovoru s tím, že pro chybějící součinnost stěžovatele požádal Českou advokátní komoru o zrušení ustanovení advokátem.
6. Přestože stěžovatel opakovaně obdržel informace, které byly objektivně způsobilé zprostředkovat mu vědomí o náležitostech kvalifikovaného podání, a byl mu dokonce v předchozí věci ustanoven Českou advokátní komorou advokát, se kterým se ovšem nespojil a neposkytl mu potřebnou součinnost (není tedy pravdou, že je mu "právní pomoc odpírána", jak uvádí v rubrice "zastoupen" ve své nyní projednávané blanketní ústavní stížnosti), nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli o nich byl Ústavním soudem již opakovaně poučen.
7. Podle Ústavního soudu byl stěžovatel dostatečně seznámen s požadavky na zahájení řízení, další poučování nelze považovat za efektivní, proto Ústavní soud návrh odmítl za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 12. června 2025
Pavel Šámal v. r. soudce zpravodaj