Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele Mylana Munzara, zastoupeného JUDr. Janem Malým, advokátem, se sídlem Sokolovská 5, Praha 8, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. března 2024 č. j. 28 Cdo 2914/2023-305, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. září 2022 č. j. 17 Co 148/2022-251 a usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 18. srpna 2022 č. j. 13 C 79/2020-244, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo odepřeno právo stěžovatele na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina"), a dále podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva"), a práva na rovnost stran podle čl. 37 odst. 3 Listiny a čl. 96 odst. 1 Ústavy.
2. Z napadených rozhodnutí, jakož i ústavní stížnosti plynou následující skutečnosti. Stěžovatel byl před obecnými soudy v pozici žalovaného. Okresní soud v Hradci Králové v záhlaví uvedeným usnesením ze dne 18. 8. 2022 zastavil odvolací řízení (výrok I.), rozhodl o nákladech řízení (výrok II.) a o vrácení zaplaceného soudního poplatku za odvolání žalovanému (výrok III.). Rozhodl tak poté, co usnesením ze dne 25. 7. 2022, vyzval stěžovatele k zaplacení soudního poplatku za odvolání a poučil jej o následcích v případě jeho nezaplacení. Dané rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno dne 28. 7. 2022, od nějž začala běžet patnáctidenní (náhradní) lhůta k zaplacení soudního poplatku. Odvolací soud řízení zastavil s odůvodněním, že poplatek měl být uhrazen do 12. 8. 2022, avšak ze záznamu o složení zjistil, že byl uhrazen až 15. 8. 2022 připsáním na bankovní účet.
3. Stěžovatel následně po celou dobu řízení namítal, že dne 12. 8. 2022 (tedy podle stěžovatele včas) zadal příkaz pro bezhotovostní převod mezi bankami. Nerozporuje, že peníze byly připsány na účet soudu až 15. 8. 2022.
4. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 29. 9. 2022 k odvolání stěžovatele usnesení okresního soudu potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud na základě judikatury Ústavního soudu, jakož i soudu Nejvyššího, uzavřel, že jelikož je náhradní lhůta k zaplacení soudního poplatku lhůtou procesní, nejde k platbě po jejím uplynutí již přihlížet, a to bez ohledu na to, že stěžovatel učinil příkaz k jeho úhradě ještě během náhradní lhůty. Zastavil-li tedy okresní soud odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku, jde o rozhodnutí správné a plně souladné se zákonem.
5. Nejvyšší soud posléze dovolání stěžovatele odmítl. Vycházel ze své ustálené judikatury, podle které je poplatková povinnost účastníka řízení v případě úhrady soudního poplatku prostřednictvím bezhotovostního převodu splněna dnem připsání platby na účet soudu.
6. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti setrval na argumentaci porušení jeho procesních práv. Stěžovatel zpochybňuje závěr soudů, že v případě úhrady soudního poplatku s využitím bezhotovostní platby na účet soudu má být považován za okamžik zaplacení připsání soudního poplatku na účet soudu. Podstatu jeho argumentace lze stručně shrnout tak, že má být rozhodným právě okamžik úkonu povinného k hrazení soudního poplatku. Za nepřípustné považuje rozlišování soudní praxe mezi způsoby zaplacení soudního poplatku, čímž dochází k založení nespravedlivé nerovnosti mezi zvýhodněnými plátci soudních poplatků kolkovými známkami zaslanými poštovními zásilkami a plátci, kteří poplatky hradí prostřednictvím poskytovatelů platebních služeb. Stěžovatel také odkázal na judikaturu Ústavního soudu, v níž hledá pro své závěry oporu.
7. Ústavní soud nejprve zkoumal splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou, která byla účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny přípustné zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
8. Ústavní soud není součástí soustavy soudů. Je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy), který není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutími v něm vydanými nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody účastníka tohoto řízení, a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy. Ústavněprávním požadavkem je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.
Kvalifikovanou vadou, jak plyne z judikatury Ústavního soudu, je taková vada, která má za následek porušení ústavnosti, které spočívá zejména v porušení ústavně zaručených práv a svobod (viz např. nálezy sp. zn. III. ÚS 3425/16 ze dne 23. 8 2017 a sp. zn. III. ÚS 3725/13 ze dne 10. 4. 2014 či usnesení sp. zn. III. ÚS 1336/10 ze dne 10. 6. 2010). Kvalifikovanou vadou tak může být zejména nezohlednění některého ústavně zaručeného práva, či dopuštění se neakceptovatelné "libovůle" při zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jež je v soudní praxi respektován (nález sp. zn. III.
ÚS 2298/15 ze dne 15. 3. 2016). Kvalifikovanou vadu může založit také skutečnost, že soudy dostatečně nerozvedly své závěry, musí však dosahovat intenzity způsobilé zasáhnout do ústavně zaručených práv a svobod (viz usnesení sp. zn. II. ÚS 2054/22 ze dne 29. 8. 2023). To se však v projednávané věci nestalo.
9. Ústavní soud se nadnesenou otázkou včasnosti splnění poplatkové povinnosti při bezhotovostním převodu opakovaně zabýval. Z jeho ustálené judikatury vyplývá, že "v případě bezhotovostního převodu splní účastník svou poplatkovou povinnost až okamžikem, kdy byla platba připsána na účet příslušného soudu" (viz nález sp. zn. Pl. ÚS 9/20 , bod 36 a v něm uvedená rozhodnutí). Právě okamžikem připsání platby na účet soudu se totiž peněžní částka dostává do faktické dispozice soudu. Totožný závěr přitom dlouhodobě zastává Nejvyšší soud i Nejvyšší správní soud (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 3616/2016 a rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j.
9 Afs 7/2012-49, na která navazují další rozhodnutí těchto soudů). Na závěru, že je poplatková povinnost při úhradě soudního poplatku bezhotovostním převodem splněna až připsáním platby na účet soudu, podle judikatury Ústavního soudu nic nemění ani případná "nedbalost či technická chyba, k níž dojde na straně banky nebo právního zástupce poplatníka" (viz nález sp. zn. Pl. ÚS 9/20 , bod 41; souhlasně viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1958/2021, bod 18, či rozsudek Nejvyššího správního soudu, č. j.
6 Afs 216/2021-40, bod 13). Každý poplatník totiž nese odpovědnost za to, že se soudní poplatek dostane do dispozice soudu řádně a včas - bez ohledu na způsob, jaký k jeho úhradě zvolí (viz bod 43 citovaného nálezu).
10. Rozhodnutí obecných soudů jsou s touto ustálenou rozhodovací praxí plně v souladu a Ústavní soud neshledal důvod se od ní v této věci odchýlit. Na tom nemůže nic změnit ani skutečnost, že se Ústavní soud vyjádřil k otázce placení soudního poplatku kolkovými známkami způsobem, který upřednostňuje benevolentnější přístup k hodnocení včasnosti zaplacení soudního poplatku. Odlišné nahlížení na platbu soudního poplatku kolkovými známkami je odůvodněné. U platby kolkovými známkami je akceptováno již jejich předání k poštovní přepravě, neboť jde ("dopisem") o učinění maximálních možných úkonů ze strany účastníka, aby se peněžní prostředky dostaly z jeho sféry vlivu (srov. nález ze dne 30.
3. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 9/20 , a ze dne 30. 4. 2020, sp. zn. I. ÚS 2025/19 ). Základním pravidlem je, že má účastník zaplatit soudní poplatek současně s poplatným úkonem - typicky podáním žaloby nebo odvoláním. Již samotná povinnost soudů vyzvat poplatníka k úhradě splatného soudního poplatku je do jisté míry beneficiem, jelikož poplatková povinnost je jednoznačně určena zákonem a poplatníku v zásadě nic nebrání, aby ji řádně splnil již při podání poplatného úkonu (již citovaný nález ze dne 30. 3.
2021, sp. zn. Pl. ÚS 9/20 ).
11. Protože neshledal důvodnou ani ostatní argumentaci stěžovatele, ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. června 2024
Jan Svatoň v. r. předseda senátu