Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jiřího Přibáně a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele: A. O. H., zastoupeného JUDr. Danielem Bartošem, advokátem, sídlem Bílinská 1147/1, Ústí nad Labem, proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 61 To 252/2025 ze dne 10. dubna 2025 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 č. j. 44 Nt 3/2025-6 ze dne 13. března 2025, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 7, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Obvodní soud pro Prahu 7 ("obvodní soud") ve vazebním zasedání zamítl návrh obviněného stěžovatele na nahrazení vazby dohledem probačního úředníka [§ 73 odst. 1 písm. c) trestního řádu], zamítl jeho návrh na propuštění ze zadržení za současného přijetí předběžného opatření zákazu vycestování do zahraničí [§ 73 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 88c písm. e) trestního řádu] a vzal stěžovatele do vazby z důvodů podle § 67 písm. b) a c) trestního řádu při současném stanovení času, od kdy se vazba započítává. Městský soud v Praze ("městský soud") stížnost proti usnesení v neveřejném zasedání zamítl.
2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o Ústavním soudu"), namítá porušení svých základních práv, zakotvených v čl. 8 odst. 1 a 5 a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina").
3. Stěžovatel má za to, že obecné soudy při rozhodování o vzetí do vazby nezohlednily jeho vztah k poškozené, která se dobrovolně a na základě vzájemné dohody účastnila v průběhu dvou let jejich občasného setkávání za účelem uspokojení sexuálních představ a realizace fantazií "master and slave". Jejich vztah byl dobrovolný, neexistuje podklad, že by stěžovatel mohl chtít ovlivňovat výslech poškozené, a proto nebyl dán důvod pro koluzní vazbu. Stěžovatel se sám dostavil na policii, nemá trestní minulost a neobstojí ani důvody vazby předstižné.
Obecné soudy se nezabývaly stěžovatelovým zdravotním stavem, jeho sklony, zázemím či prostředím, v němž se pohybuje; nebylo ani zjištěno, že by činnost, pro kterou byl obviněn, vykonával s jinými ženami. Poškozená byla srozuměna s povahou jejich "vztahu", účastnila se jej dobrovolně, a proto nelze při rozhodnutí o vazbě vycházet z jeho "nulové sebereflexe". Je-li podle obecných soudů skutková verze poškozené pravděpodobná, měly uvést, proč obhajoba stěžovatele pravděpodobná není. Stěžovatel má za to, že napadená usnesení postrádají reálný vazební důvod a považuje je za nepřezkoumatelná [viz např. nález sp. zn. I.
ÚS 1694/14 ze dne 28. července 2014 (N 146/74 SbNU 241), bod 17, či sp. zn. III. ÚS 1664/23 ze dne 17. října 2023, body 19-21]. Městskému soudu stěžovatel vytýká, že zcela převzal důvody z usnesení obvodního soudu, a přesto, že od vzetí do vazby uplynul měsíc, nezohlednil zesílené důvody pro trvání vazby. Podle stěžovatele obecné soudy neunesly argumentační břemeno, a proto navrhuje, aby Ústavní soud napadená usnesení zrušil.
4. Ústavní soud si k věci vyžádal návrh na vzetí do vazby, protokol z vazebního zasedání i stížnost proti usnesení obvodního soudu. Poté co se Ústavní soud s veškerými podklady seznámil, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Z napadených usnesení se podává, že stěžovatel je stíhán pro zločin znásilnění (§ 185 odst. 1 trestního zákoníku v účinném znění, kterého se měl dopustit přes verbální i mírný fyzický odpor poškozené (odstrkování), která nebyla srozuměna s mírou násilí a některými praktikami stěžovatele při původně dobrovolném styku. Stěžovatel byl vzat do vazby pro důvodné podezření založené na výpovědi poškozené, lékařských zpráv a dalších důkazů ze spisu. Z předložených podkladů vyplynulo, že poškozená je vůči stěžovateli submisivní, je na něm "svým způsobem závislá", takže lze předpokládat její ovlivňování i v otázce změny výpovědi.
Vzhledem k závažnosti trestné činnosti může ovlivňování poškozené zabránit vazba do té doby, než bude poškozená vyslechnuta procesně použitelným způsobem. Dle zjištění orgánů činných v trestním řízení stěžovatel již dříve činil poškozené věci, které se jí nelíbily, nerespektuje její vůli, a proto je na místě i důvod vazby předstižné. Charakter sexuálních praktik stěžovatele s poškozenou oslabují vazební důvody jen mírně. Městský soud závěry obvodního soudu označil za správné, poukázal na onemocnění poškozené (bipolárně afektivní porucha, invalidní důchod), která komplikuje procesně řádný výslech, jenž je mezi dalšími důkazy (fotografie, záznamy komunikace...) stěžejní.
Z uvedených důvodů bude nezbytné znalecké zkoumání poškozené i stěžovatele. Městský soud rovněž zdůraznil, že posouzení vazebních důvodů se vždy pohybuje v rovině pravděpodobnosti, dosud zjištěné skutečnosti však nasvědčují, že trestný čin se stal.
6. Vazba je zajišťovací institut sloužící k dosažení účelu trestního řízení a rozhodování o ní je vždy vedeno jen v rovině pravděpodobnosti (nikoli jistoty) jaké důsledky mohou nastat, nebude-li obviněný stíhán vazebně (viz například usnesení sp. zn. II. ÚS 3301/19 ze dne 14. listopadu 2019). Nezbytným předpokladem pro vazbu je existence skutečností (důkazů) způsobilých přesvědčit objektivního pozorovatele, že konkrétní osoba mohla spáchat trestný čin. Podezření nemusí být tak silné, jak se vyžaduje pro odsouzení, ale musí být zohledněny možné důsledky, nebude-li obviněný stíhán vazebně (usnesení sp. zn. IV.
ÚS 161/16 ze dne 23. února 2016). Ústavní soud opakovaně zdůrazňuje nezbytnost restriktivní interpretace vazebních důvodů, především s ohledem na závažné (negativní) dopady na obviněného, jeho rodinu a sociální prostředí, v důsledku čehož musí být při rozhodování o vazbě zachována proporcionalita ke sledovanému cíli. Obecné soudy musí posoudit, jde-li v konkrétní věci o nezbytné opatření, nebo lze-li účelu dosáhnout jiným způsobem. Do takového rozhodování zasáhne Ústavní soud jen tehdy, není-li rozhodnutí podloženo zákonným důvodem (čl.
8 odst. 2 a odst. 5 Listiny) buď vůbec, nebo jsou-li tvrzené důvody nedostatečné, případně je-li postup soudů natolik excesivní, že překračuje meze ústavnosti a jeho závěry jsou hrubě nepřiléhavé.
7. Teprve v případě prodlužování již probíhající vazby se uplatní doktrína zesílených důvodů [viz například nálezy sp. zn. I. ÚS 2665/13 ze dne 12. prosince 2013 (N 217/71 SbNU 545) či sp. zn. I. ÚS 217/15 ze dne 4. května 2015 (N 85/77 SbNU 247)].
8. Ústavní soud má za to, že obecné soudy konkrétně a dostatečně vysvětlily, na základě čeho považují vazbu stěžovatele v dané fázi řízení za důvodnou a nezbytnou. Uvedly, v čem spatřují hrozbu ovlivňování poškozené či pokračování v trestné činnosti, a své úvahy odůvodnily reálnými skutkovými zjištěními, jejichž hodnocení Ústavní soud nepovažuje za nepřiměřené či extrémní.
9. Právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny) zaručuje, že o věci budou rozhodovat nezávislé a nestranné soudy na základě předem stanovených pravidel. V napadených usneseních soudy vysvětlily, na základě jakých zákonných důvodů rozhodly o omezení osobní svobody stěžovatele (čl. 8 odst. 1 a 5 Listiny), dodržely specifický postup pro rozhodování o vazbě (§ 73d a násl. trestního řádu) a odůvodnění napadených usnesení vyhovuje požadavkům kladeným na vazební rozhodnutí.
10. Stěžovatel v ústavní stížnosti vyjádřil svou nespokojenost s rozhodnutími obecných soudů a vyjádřil nesouhlas s vyslovenými závěry, neuvedl však nic, co by svědčilo o porušení jeho základních práv.
11. Ústavní soud není povolán k tomu, aby řádně odůvodněné závěry obecných soudů jako výraz jejich nezávislé rozhodovací činnosti přehodnocoval, napadená rozhodnutí považuje za ústavně konformní, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 11. června 2025
Pavel Šámal v. r. předseda senátu