Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne v senátě složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké, soudců Stanislava Balíka a Pavla Rychetského, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele T.
V. P., zastoupeného Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Vrázova 7, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. května 2008 sp. zn. 44 To 263/2008 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 10. dubna 2008 sp. zn. 1 Nt 213/2008, spolu se žádostí o projednání návrhu mimo pořadí, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Podstatu odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatele tvoří námitky vztahující se k usnesení o zahájení trestního stíhání, které je dle jeho názoru protiprávní, postrádá jakékoliv odůvodnění a není seznatelný myšlenkový postup rozhodujícího orgánu, který by mohl být podroben přezkoumání ve vztahu k němu. Dále namítá, že po 3 měsících od zahájení trestního stíhání neobsahuje spisový materiál žádný poznatek k jeho sobě se vztahující. Dle stěžovatele soud prvoinstančně rozhodující o vazbě legalizoval protiprávní zahájení jeho trestního stíhání a soud druhého stupně se s absencí odůvodněnosti trestního stíhání nevyrovnal, ač tuto námitku uplatnil ve stížnosti proti rozhodnutí o vzetí do vazby.
K samotné existenci vazebních důvodů při rozhodování soudu o vazbě uvádí stěžovatel, že v době rozhodování Ústavního soudu již nebude dán koluzní vazební důvod (uplyne doba 3 měsíců) a tedy nemá význam tento vazební důvod napadat, ve vztahu k důvodu vazby podle § 67 písm. c) tr. řádu namítá, že na základě spisového materiálu nelze k předstižným důvodům vazby dovodit vůbec nic.
Usnesením Policie České republiky, Obvodního ředitelství Praha IV, Služba kriminální policie a vyšetřování-oddělení odboru OK, ze dne 8. dubna 2008 čj. ORIV-3665-70/TČ-2008-72-TOXI bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatele (a dalších tří osob) pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákona ve stadiu přípravy podle § 7 odst. 1 trestního zákona, kterého se měl dopustit s dalšími osobami tím, že v době od 20. prosince 2007 do 7. dubna 2008 v pronajatém rodinném domě v Praze 10, Průhonická 198/9, pomocí speciálně nainstalovaného technologického zařízení vypěstovali nejméně 101 ks rostliny konopí obsahující deltatetrahydrosannabinol, a to v úmyslu z této rostliny následně vyrobit drogu marihuana, přičemž k výrobě drogy pro včasný zásah Policie České republiky nedošlo.
Napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 10. dubna 2008 sp. zn. 1 Nt 213/2008 byl stěžovatel podle § 68 odst. 1 tr. řádu vzat do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. b) a c) tr. řádu a dále bylo rozhodnuto, že podle § 73 odst. 3 tr. řádu se a contrario nepřijímá jeho písemný slib. Do vazby byli vzati i tři spoluobvinění stěžovatele.
Stěžovatel proti tomuto rozhodnutí podal stížnost s tvrzením, že podmínky pro jeho vzetí do vazby nebyly splněny, argumentoval v podstatě obdobnými skutečnostmi, jaké uplatňuje ve vztahu k zahájení trestního stíhání i v ústavní stížnosti. Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. května 2008 sp. zn. 44 To 263/2008 stížnost stěžovatele jako nedůvodnou zamítl.
Na druhé straně je však Ústavní soud nejen oprávněn, ale i povinen posoudit, zda řízení jako celek bylo spravedlivé a zda v něm nebyla porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
Ústavní soud připomíná, že ve své judikatuře se opakovaně zabýval otázkou ústavnosti tzv. vazebních rozhodnutí. Přitom vycházel především ze skutečnosti, že obsahem právního institutu vazby je vymezení ústavně akceptovatelných důvodů omezení osobní svobody obviněného s cílem znemožnit zmaření nebo ztížení dosažení účelu trestního řízení. Vazba tedy představuje nezbytné omezení osobní svobody, u něhož platí princip presumpce neviny a smyslem tohoto omezení je umožnit orgánům činným v trestním řízení uskutečnění a ukončení tohoto řízení (viz např. nález sp. zn. III. ÚS 271/96
N 24/7 SbNU 153). Ústavní soud rovněž mnohokráte judikoval, že důvod ke zrušení rozhodnutí obecných soudů by byl dán pouze tehdy, pokud by jejich právní závěry byly v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 84/94
N 34/3 SbNU 257). V posuzované věci se však o tento případ nejedná.
Ústavní soud uzavírá, že v posuzovaném případě postupovaly obecné soudy způsobem, který je slučitelný se zásadami spravedlivého procesu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Porušení stěžovatelem tvrzených ani jiných jeho ústavně garantovaných práv nebo svobod zjištěno nebylo.
Ze shora rozvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Pokud jde o stěžovatelovu žádost o přednostní projednání, Ústavní soud důvody k upřednostnění jeho ústavní stížnosti před stížnostmi jiných stěžovatelů ve smyslu § 39 zákona o Ústavním soudu neshledal.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). V Brně dne 11. listopadu 2008
Dagmar Lastovecká v. r. předsedkyně senátu