Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jana Svatoně, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Pavla Šámala ve věci ústavní stížnosti stěžovatele A. D., Věznice Karviná, zastoupeného Mgr. Ladou Kosánovou, advokátkou, Rumunská 1798/1, Praha 2, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. října 2023, č. j. Nt 251/2023-202 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. března 2024, č. j. 7 To 28/2024-238, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
2. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
4. Z ústavní stížnosti a z usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3335/22 se podává, že rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 9. 2016 sp. zn. 8 To 75/2016 bylo ve shora uvedené trestní věci mj. rozhodnuto tak, že se rozhodnutí o návrhu státního zástupce na uložení ochranného opatření ve formě zabrání věcí podle § 230 odst. 2 trestního řádu vyhrazuje k rozhodnutí soudu prvního stupně ve veřejném zasedání. Následně Městský soud v Praze, po delší časové prodlevě, usnesením ze dne 18. 7. 2022 č. j.
3 T 3/2014-5524 rozhodl mj. výrokem II. podle § 80 odst. 1 trestního řádu o vrácení věci stěžovateli, tj. o vydání blíže určeného osobního motorového vozidla zn. Škoda Octavia Tour bílé barvy. Vrchní soud v Praze svým usnesením ze dne 20. 9. 2022 č. j. 8 To 66/2022-5556 na základě podnětu stížnosti státního zástupce výrok II. usnesení Městského soudu v Praze zrušil a rozhodl o zabrání movitého majetku stěžovatele dle § 101 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku. Následně podaná ústavní stížnost byla Ústavním soudem odmítnuta ( sp. zn. III.
ÚS 3335/22 ).
5. Stěžovatel podal návrh na obnovu řízení, přičemž mimo jiné se snažil prokázat, že peněžní prostředky na nákup vozidla získal ještě před spácháním vytýkané trestné činnosti a nelze tak dospěl k závěru, že zabrané vozidlo bylo pořízeno z peněž získaných z trestné činnosti. Stěžovatel nesouhlasí se závěrem Městského soudu v Praze, podle něhož nemůže být výrok o ochranném opatření předmětem posuzování v rámci řízení o povolení obnovy řízení, ledaže by soud na základě povolené obnovy zrušil celý rozsudek.
Podle stěžovatele je třeba rozlišit, zda se nově předložený důkaz vztahuje k výroku o vině a trestu nebo zda se vztahuje k uloženému ochrannému opatření. V předmětné věci neměla stěžovatelem předložená listina (Prohlášení B. Ř. o poskytnutí finančních prostředků stěžovateli) vyvracet jeho vinu či nevinu, ale měla ilustrovat způsob, jakým mělo dojít k získání finančních prostředků na koupi automobilu. Stran své finanční situace v rozhodném období poukázal stěžovatel na to, že krátce před nákupem vozidla převedl svůj podíl k družstevnímu bytu.
sp. zn. IV. ÚS 178/03
(U 20/33 SbNU 417)], jakož ani posuzovat otázku viny či trestu [nález ze dne 24. 2. 2009 sp. zn. I. ÚS 2517/08
(N 34/52 SbNU 343)].
7. Posouzení Ústavního soudu se tak může vztahovat pouze na to, zda existovaly důvody pro obnovu řízení, respektive zda soud rozhodující o této obnově rozhodl ústavně konformním způsobem, tedy zda návrh na povolení obnovy řádně projednal, adekvátně odůvodnil a zda jeho právní závěry nejsou excesem či libovůlí, přičemž zamítne-li takový návrh, stěžejní zejména je, zda dostatečně odůvodnil, proč předestřené nové skutečnosti neshledal takovými, které by povolení obnovy řízení opodstatňovaly [nález ze dne 14. 4. 2011 sp. zn. III. ÚS 2959/10
(N 70/61 SbNU 89), nález ze dne 14. 4. 2011 sp. zn. III. ÚS 2959/10
(N 70/61 SbNU 89), usnesení ze dne 14. 5. 2013 sp. zn. III. ÚS 2850/12 ].
8. Stran obnovy řízení v případech ochranného opatření lze uvést, že bližší podmínky obnovy řízení definuje trestní řád, který též vymezuje typy řízení, u kterých je obnova řízení přípustná. Usnesení o uložení ochranného opatření do výčtu těchto rozhodnutí nespadá. Vymezení rozhodnutí, u kterých je přípustná obnova řízení je taxativní a nelze je zásadně ani analogicky rozšiřovat (srov. Stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 302/2012).
9. Ústavní soud má za to, že ústavní stížností napadená rozhodnutí obecných soudů lze považovat za ústavně konformní, neboť tyto svá rozhodnutí řádně odůvodnily. Obecné soudy se s nově předloženými důkazy stěžovatele zabývaly a učinily jej předmětem svého hodnocení. Nalézací soud v souvislosti se stěžovatelem akcentovaným prohlášením B. Ř. podrobně vysvětlil, z jakého důvodu má za to, že stěžovatel nabyl peněžní prostředky na koupi zadrženého vozidla z trestné činnosti. Na tomto místě lze pak odkázat především na odst. 12 usnesení nalézacího soudu, v němž je popisována sms komunikace mezi stěžovatelem a prodejcem vozidla cca 2 hodiny po spáchání trestné činnosti.
Dokládá-li stěžovatel svoji solventnost z převodu družstevního podílu krátce před koupí vozidla, není z ústavní stížnosti zřejmé, zda tento převod byl úplatný či bezúplatný. Byl-li stěžovatel finančně zajištěn, je pak otázkou, jaký účel mělo prohlášení B. Ř., od něhož měl stěžovatel získat částku odpovídající kupní ceně vozidla. V souvislosti s uvedeným nelze též přehlížet pochybnost nalézacího soudu vyvolanou rozporem mezi kupní smlouvou a prohlášením B. Ř.
10. Z vyložených důvodů má Ústavní soud za to, že jak Městský soud v Praze, tak i Vrchní soud v Praze dostatečně vysvětlily, proč stěžovatelem nově předložené důkazy nejsou způsobilé odůvodnit povolení obnovy řízení. Ústavní soud v jejich postupu nespatřuje žádné znaky neústavního pochybení.
11. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost stěžovatele odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. července 2024
Jan Svatoň v. r. předseda senátu