Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Svatoněm o ústavní stížnosti stěžovatelů J. K. a J. K., obou zastoupených JUDr. Tomášem Štípkem, advokátem, sídlem Ostravská 2966, Rožnov pod Radhoštěm, proti vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 6. června 2024 č. j. 1 VZT 48/2018-252 a proti zásahu Krajského státního zastupitelství v Ostravě - pobočky v Olomouci, spočívajícím v tom, že vyrozuměním ze dne 5. ledna 2024 č. j. 2 KZV 7/2018-1027, vzalo zpět návrh na schválení dohody o vině a trestu, sjednaný dne 15. listopadu 2022 pod č. j. 2 KZV 7/2018-291 a posléze podaný Krajskému soudu v Ostravě - pobočce v Olomouci, ve věci vedené pod sp. zn. 28 T 6/2021, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají toho, aby Ústavní soud konstatoval, že v záhlaví uvedeným postupem Krajské státní zastupitelství v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen "krajské státní zastupitelství") porušilo ústavní práva stěžovatelů vyplývající z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Zároveň stěžovatelé navrhli, aby Ústavní soud zakázal krajskému státnímu zastupitelství pokračovat v porušování práv stěžovatelů a nařídil mu obnovit stav před porušením (tedy před zpětvzetím návrhu na schválení dohody o vině a trestu).
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že na oba stěžovatele (a řadu dalších osob) byla dne 28. 7. 2021 krajským státním zastupitelstvím podána obžaloba pro podezření ze spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní zákoník"). Tuto obžalobu aktuálně projednává Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci v řízení vedeném pod sp. zn. 28 T 6/2021.
V průběhu řízení před soudem (dne 15. 11. 2022) sjednalo krajské státní zastupitelství s oběma stěžovateli dohodu o vině a trestu, jejíž návrh se zavázalo předložit soudu. Vyrozuměním ze dne 5. 1. 2024, č. j. 2 KZV 7/2018-1027, informovalo krajské státní zastupitelství stěžovatele, že bere zpět uvedený návrh na schválení dohody o vině a trestu. Jako důvod tohoto postupu uvedlo skutečnost, že od listopadu 2022 do současnosti došlo ke změně nahlížení na užití § 58 trestního zákoníku při schvalování dohody o vině a trestu.
3. Stěžovatelé podali k Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze (dále jen "vrchní státní zastupitelství") podnět k výkonu dohledu, neboť postup krajského státního zastupitelství považovali za protiprávní. Vrchní státní zastupitelství neshledalo vyrozuměním ze dne 6. 6. 2024 č. j. 1 VZT 48/2018-252, tento podnět důvodným. K postupu krajského státního zastupitelství uvedlo, že šlo o reakci na předchozí tematickou dohledovou prověrku dané věci provedenou vrchním státním zastupitelstvím, jejímž výstupem bylo konstatování, že došlo k nesprávné aplikaci § 58 trestního zákoníku. Toto pochybení se krajské státní zastupitelství rozhodlo vyřešit zpětvzetím návrhu na schválení dohody o vině a trestu.
4. Ústavní soud si je vědom, že stěžovatelé petitem výslovně nenavrhují zrušit uvedené vyrozumění vrchního státního zastupitelství o výkonu dohledu. Vzhledem k tomu, že proti jeho obsahu v odůvodnění ústavní stížnosti obsáhle brojí, nepovažoval Ústavní soud za nutné vyzývat je k odstranění této vady podání a přistupoval k ústavní stížnosti jako by navrhovala zrušení uvedeného vyrozumění (obdobně např. bod 9 usnesení sp. zn. III. ÚS 966/24 ze dne 28. 5. 2024).
5. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti předpokládané zákonem o Ústavním soudu a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené tímto zákonem.
6. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jako prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita a jí korespondující princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Princip subsidiarity se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práv stěžovatele (§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, když už příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny neústavní stav napravit. Úkol chránit ústavně zaručená základní lidská práva a svobody totiž nepřipadá jen Ústavnímu soudu, nýbrž všem orgánům veřejné moci, především obecným soudům, neboť podle čl. 4 Ústavy České republiky jsou základní práva a svobody pod ochranou soudní moci jako celku.
7. Jak konstatuje i usnesení ze dne 23. 4. 2024 sp. zn. I. ÚS 634/24 , kterým byla odmítnuta předchozí ústavní stížnost stěžovatelů, není Ústavní soud zásadně oprávněn zasahovat do řízení teprve probíhajících, v nichž stěžovatelé ještě nevyčerpali všechny možnosti, jak se dobrat ochrany svých ústavně zaručených základních práv a svobod. Je třeba vycházet ze zásady, že ústavní stížností by měla být napadána konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, nikoliv rozhodnutí či zásahy dílčí.
8. Ačkoliv stěžovatelé využili institutu podnětu k výkonu dohledu, není dané trestní řízení zjevně ukončeno a možnosti ochrany práv stěžovatelů nejsou podle Ústavního soudu vyčerpány. Stěžovatelé vznášejí dvě skupiny námitek, přičemž obě směřují k tomu, že jsou nyní protiprávně ohroženi nepodmíněným trestem odnětí svobody. Ani u jedné z těchto skupin námitek není podle Ústavního soudu splněna podmínka formální přípustnosti. Nadto není zřejmé, že v dané věci bude stěžovatelům uložen nepodmíněný trest odnětí svobody jako hlavní důvod podané ústavní stížnosti.
9. Jde-li o podmínky, za nichž mohou orgány státního zastupitelství vzít zpět návrh na schválení dohody o vině a trestu, jsou podle Ústavního soudu k posouzení jejich (ne)splnění příslušné obecné soudy jako orgány obecně povinné chránit základní práva a svobody obviněných (srov. čl. 4 Ústavy). Kupříkladu, vzal-li by státní zástupce návrh na schválení dohody o vině a trestu zpět až poté, co se soud odebral k závěrečné poradě, bylo by zjevně v kompetenci soudu takový procesní úkon autoritativně hodnotit. Namítají-li stěžovatelé, že krajské státní zastupitelství nemělo v jejich věci kompetenci vzít uvedený návrh zpět, je primárně úkolem obecných soudů tuto námitku posoudit v konečném rozhodnutí.
10. Druhou skupinou námitek stěžovatelé fakticky tvrdí, že bylo porušeno jejich právo na efektivní obhajobu, neboť více než rok probíhala hlavní líčení, aniž by stěžovatelé naplno uplatňovali všechny možnosti obhajoby, neboť se oprávněně spoléhali na uzavřenou dohodu o vině a trestu. I v této oblasti je povinností obecných soudů stěžovatelům garantovat, že jejich práva nedojdou nedovolené újmy, a to zvláště nedošlo-li po dlouhé době ke schválení sjednané dohody o vině a trestu toliko pochybením orgánů státního zastupitelství.
Přistoupilo-li krajské státní zastupitelství (dle vlastních slov) k analogické aplikaci § 314o odst. 5 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, není možné opomíjet ani druhou větu tohoto ustanovení, podle níž "zpětvzetím návrhu na schválení dohody o vině a trestu se věc vrací do přípravného řízení". Obě věty tvoří podle Ústavního soudu nerozdělitelný funkční celek. Zatímco první věta naplňuje autonomní pravomoc státního zástupce "odstoupit" (při zákonem neomezené diskreci stran důvodů) od schválené dohody o vině a trestu, druhá věta garantuje obviněnému, že tímto postupem nedojdou újmy možnosti jeho obhajoby.
Garantem naplnění tohoto účelu musí být podle Ústavního soudu především obecné soudy.
11. Z výše vyložených důvodů proto Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k důvodnosti ústavní stížnosti, musel předložený návrh odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. července 2024
Jan Svatoň v. r. soudce zpravodaj