Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce Jana Svatoně a soudce zpravodaje Davida Uhlíře o ústavní stížnosti D. F., zastoupeného Mgr. Markem Ježkem, advokátem se sídlem Tovární 1707/33, Český Těšín, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. března 2023, č. j. 5 Tdo 240/2023-2127, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. srpna 2022, č. j. 4 To 142/2022-2047, a rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 24. března 2022, č. j. 4 T 113/2019-1983, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. V ústavní stížnosti stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů. Podle stěžovatele jimi došlo k zásahu do jeho práv podle čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod.
2. Stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 24. 3. 2022, sp. zn. 4 T 113/2019, uznán vinným v bodě 1. a 2. pokračujícím zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku a v bodě 2. též přečinem porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1 tr. zákoníku. Za to mu byl uložen podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 45 odst. 1 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku společný úhrnný trest odnětí svobody ve výměře 30 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 60 měsíců. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2, 3 a 5 tr. zákoníku soud stěžovateli uložil i peněžitý trest v počtu 180 denních sazeb s výší denní sazby 2 500 Kč, celkem ve výši 450 000 Kč. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl stěžovateli rovněž uložen trest propadnutí věcí konkretizovaných v tomto výroku rozsudku. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená obchodní společnost odkázána s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Proti všem výrokům citovaného rozsudku podal odvolání stěžovatel a státní zástupce v jeho neprospěch, který je směřoval pouze proti výroku o trestu. Krajský soud v Ostravě rozhodl z podnětu obou podaných odvolání rozsudkem ze dne 31. 8. 2022, sp. zn. 4 To 42/2022, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. sám rozhodl tak, že stěžovateli podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 45 odst. 1 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložil společný úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon podmíněně odložil podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu 5 let. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2, 3 a 5 tr. zákoníku dále stěžovateli uložil peněžitý trest v počtu 100 denních sazeb s výší denní sazby 500 Kč, celkem ve výši 50 000 Kč. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku odvolací soud rovněž stěžovateli uložil trest propadnutí věcí konkretizovaných v tomto rozsudku. V ostatních výrocích zůstal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn.
4. Podle skutkové věty rozsudku se stěžovatel protiprávního jednání dopustil ve stručnosti tím, že (bod 1.) jednak od 6. 6. 2018 do 8. 8. 2018 se záměrem vyhnout se platbě spotřební daně získal 970 000 kusů cigaret, které nebyly označeny českou tabákovou nálepkou, a to bez účetních dokladů. Tyto cigarety za účelem jejich další distribuce spoluobviněnými V. K. a V. J. dovezl do specifikovaného místa bydliště spoluobviněné. Tím porušil ustanovení § 114 odst. 2 zákona o spotřebních daních a způsobil tak únik na spotřební dani ve výši 2 551 100 Kč. Dále pak (bod 2.) od přesně nezjištěného dne do 12.
9. 2018 se záměrem vyhnout se platbě spotřební daně získal přesně nezjištěné množství cigaret za účelem jejich prodeje, a to bez účetních dokladů a bez označení těchto cigaret českou tabákovou nálepkou. Při domovních prohlídkách a prohlídkách jiných prostor a pozemků, které byly uskutečněny dne 12. 9. 2018, bylo u něj zajištěno 87 848 kusů cigaret (různých značek v rozsudku rozepsaných), čímž porušil ustanovení § 114 odst. 2 zákona o spotřebních daních a způsobil tím únik na spotřební dani ve výši 231 040 Kč. Přitom s ohledem na způsob, jak tyto cigarety získal, a s vědomím, že nejsou označeny českými tabákovými nálepkami, rovněž věděl, že se jedná o napodobeniny krabiček s uvedenými ochrannými známkami, čímž porušil ustanovení § 8 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) zákona o ochranných známkách.
5. Stěžovatel namítá, že soudy nižších stupňů učinily nesprávný právní závěr, pokud posoudily jednání popsané v bodech 1. a 2. výroku o vině jako pokračující zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2, písm. a), c) tr. zákoníku. Podle názoru stěžovatele nejde o pokračování v trestném činu, ale z hlediska věcného, časového, místního a procesního o totožný skutek, neboť jednání popsané v bodě 1. výroku o vině je svým popisem pouhou podmnožinou jednání popsaného v bodě 2.
výroku o vině, pro které byl již dříve pravomocně odsouzen rozsudkem Okresním soudem v Karviné ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 10 T 7/2019, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 12. 2019, sp. zn. 3 To 409/2019. Podle přesvědčení stěžovatele byla věc nesprávně právně posouzena z hlediska totožnosti skutku, ve věci mělo být rozhodnuto o zastavení jeho trestního stíhání podle § 223 odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. h) tr. ř. Podstata jeho jednání pod bodem 1. spočívá v získání 970 000 kusů cigaret za účelem jejich další distribuce.
Přitom totožné jednání bylo podstatně obecněji popsáno v bodě 2. výroku o vině v předchozím pravomocném rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 10 T 7/2019, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 12. 2019, sp. zn. 3 To 409/2019, v němž je uvedeno, že se jednalo o "přesně nezjištěné množství cigaret", které bylo získáno za "účelem jejich prodeje" v popisu skutku "neuvedeným osobám", byť přesně nezjištěné množství cigaret ve stejném časovém období bylo vyjádřeno nejméně počtem cigaret zajištěných při domovních prohlídkách a prohlídkách jiných prostor.
Z tohoto hlediska je podle názoru stěžovatele nerozhodné, že jednání pod bodem 1. výroku o vině popírá.
6. Stěžovatel zdůrazňuje, že jednání, které je mu kladeno za vinu v bodě 1. výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, je pouze součástí (podmnožinou) jednání popsaného pod bodem 2. téhož rozsudku, za které byl již pravomocně odsouzen. Podle stěžovatele tedy není pravdou, že v popisu jednání pod bodem 2. výroku o vině je významné pouze to, že dne 12. 9. 2018 bylo při domovní prohlídce v jeho bydlišti a při prohlídce jiných prostor zajištěno uvedené množství cigaret, neboť jednání v bodě 1. a 2.
výroku o vině na sebe navazovala, jen v bodě 2. bylo vymezeno šířeji. Soudy stanovená výše úniku na spotřební dani v částce nejméně 231 040 Kč pak logicky zahrnuje i přesně vyčíslený únik na spotřební dani v částce 2 551 100 Kč, který je popsán v bodě 1. výroku o vině. Podle stěžovatele veškeré jednání představovalo jediný totožný skutek, o kterém bylo rozhodnuto již předchozím pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 10 T 7/2019, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 6.
12. 2019, sp. zn. 3 To 409/2019.
7. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele, obsah napadených rozhodnutí a dalších listinných podkladů, a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.
8. Ústavní soud nemůže přisvědčit názoru stěžovatele, že jeho jednání popsané pod bodem 2., o němž soudy rozhodovaly dříve, zahrnovalo i stěžovatelovo jednání pod bodem 1. a z tohoto důvodu s ohledem na zásadu ne bis in idem vážící se k totožnosti skutku, za něj stěžovatele neměly odsoudit. Je třeba poukázat na skutečnost, že stěžovatel byl odsouzen za pokračující delikt, který se ze své podstaty nevyčerpává jednotlivými dílčími útoky. V rozporu s touto zásadou není ani ustanovení § 11 odst. 2 tr.
ř. ve znění novely trestního řádu, provedené zákonem č. 265/2001 Sb., který nabyl účinnosti 1. 1. 2002 (nyní odst. 3 tr. ř.), které stanoví, že týká-li se důvod nepřípustnosti trestního stíhání uvedený v § 11 odst. 1 tr. ř. jen některého z dílčích útoků pokračujícího trestného činu, nebrání to, aby se ohledně zbylé části takového činu konalo trestní stíhání [srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 6/03 ze dne 9. 7. 2003 (U 18/30 SbNU 573)]. Výraz "týž skutek" obsažený v ustanovení § 11 odst. 1 písm. f) tr.
ř. (nyní h) tr. ř.) nutno vykládat ve spojení s § 12 odst. 12 tr. ř., dle kterého se skutkem výhradně pro účely trestního procesu rozumí "též dílčí útok pokračujícího trestného činu, není-li výslovně stanoveno jinak". Jednotlivé dílčí útoky se podle trestního práva procesního považují za samostatné skutky (zatímco z hlediska hmotněprávního jsou součástí jediného skutku, jak vyplývá z § 116 tr. zákoníku) a lze je projednat zvlášť (§ 11 odst. 3, § 12 odst. 12 tr. ř.) a poté případně uložit společný trest za pokračování v trestném činu (§ 45 tr.
zákoníku).
9. Totožnost skutku je pojmem vztahujícím se k trestnímu právu procesnímu a k trestnímu řízení. K namítané otázce totožnosti skutku je třeba připomenout, že český trestní proces je ovládán zásadou obžalovací, z níž mimo jiné vyplývá, že soud může rozhodnout jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu a tyto meze nesmí překročit (viz § 2 odst., 8 a § 220 odst. 1 tr. ř.). Trestní řád blíže nevymezuje a nedefinuje skutek, který je předmětem trestního stíhání obviněného. Podstata skutku je určována účastí obviněného na určité události, popsané v usnesení o zahájení trestního stíhání, později v žalobním návrhu a následně v odsuzujícím rozhodnutí, ze které vzešel následek, porušující nebo ohrožující zájmy chráněné trestním zákonem.
Totožnost skutku mezi usnesením o zahájení trestního stíhání a obžalobou, mezi obžalobou a rozhodnutím obecného soudu, je dána při zachování totožnosti jednání a následku, ale i v případě zachování jen totožnosti jednání nebo jen totožnosti následku, anebo při částečné totožnosti jednání nebo následku. Nelze přitom zaměňovat pojmy "skutek" (událost ve vnějším světě vyvolaná jednáním člověka) a "popis skutku" jako slovní vyjádření (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 179/2010 ze dne 24. 2.
2010).
10. Obecné soudy se námitkou, že skutek popsaný pod bodem 1. je podmnožinou skutku popsaného pod bodem 2., zabývaly, přičemž neshledaly důvod k pochybnostem, že se jedná o dva dílčí útoky pokračujícího trestného činu. Plátcem spotřební daně je podle § 4 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebních daních mj. fyzická osoba, která skladuje nebo dopravuje vybrané výrobky, aniž prokáže, že se jedná o vybrané výrobky pro osobní spotřebu, nebo uvádí do volného daňového oběhu vybrané výrobky, aniž prokáže, že se jedná o vybrané výrobky zdaněné, nebo pokud neprokáže způsob jejich nabytí oprávněně bez daně.
Podle závěrů obecných soudů stěžovatel tyto povinnosti porušil, přičemž v každém z popsaných jednání se splnění uvedených povinností vázalo k jinému okamžiku. V jednom případě to byl okamžik postupného dodávání nezdaněných cigaret k distribuci, ve druhém jejich dovoz a uskladnění. Nejvyšší soud k totožné námitce stěžovatele znovu zdůraznil, že nalezené a zajištěné neoznačené cigarety při prohlídkách dne 12. 9. 2018 nemohou být totožné s těmi, které stěžovatel dříve předal k distribuci spoluobviněným.
Jednání stěžovatele pod bodem 1. výroku o vině tak probíhalo v jiném období než v bodě 2. a rovněž následek v podobě zkrácení spotřební daně byl v obou útocích tohoto pokračujícího trestného činu odlišný. Oba inkriminované skutky představovaly dílčí útoky stejného trestného činu, jejich stíhání v rámci dvou různých řízení nemůže být považováno za porušení principu ne bis in idem.
11. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 14. listopadu 2023
Tomáš Lichovník v. r. předseda senátu