Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Jiřího Nykodýma a Pavla Rychetského (soudce zpravodaje), o ústavní stížnosti L. H., právně zastoupené Mgr. Tomášem Malinovským, advokátem, se sídlem Černokostelecká 2014/89, Praha 10 - Strašnice, proti rozsudku Okresního soudu pro Prahu-východ č. j. 6 C 171/2000-467 ze dne 6. ledna 2005, rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 30 Co 516/2005-583 ze dne 29. března 2006 a usnesení Nejvyššího soudu č. j.
28 Cdo 191/2007-641 ze dne 27. dubna 2007, za účasti Okresního soudu pro Prahu-východ, Krajského soudu v Praze a Nejvyššího soudu, jako účastníků řízení, a fyzických osob P. P., M. P., K. a M. V., a obchodních společností 21 Reality Trade, spol. s r.o., IČ: 25644459, se sídlem Na Vidouli 1, Praha 5, Invest Development Corporation, spol. s r.o., IČ: 48029785, se sídlem Havelská 25, Praha 1, a Green Lion-spol. s r.o., IČ: 25056107, se sídlem Sekaninova 52, Praha 2, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
2. V ústavní stížnosti stěžovatelka brojí proti shora uvedeným rozhodnutím s námitkami, že jí soudy neumožnily uplatnit a provést navrhované důkazy, jež byly pro věc zásadní, přičemž jejich provedení by s velkou pravděpodobností mělo za následek její úspěch. Soudy měly navíc nesprávně posoudit všechny ty ostatní důkazy, které měly vyvrátit tvrzení úspěšné protistrany a svědka J. F. Uzavírá, že tím bylo zasaženo do jejího základního práva na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod základních práv a svobod.
3. Z vlastní činnosti Ústavního soudu vyplynulo, že v minulosti již ve věci ústavní stížnost podána byla (řízení sp. zn. I. ÚS 350/06 ); ta však byla odmítnuta pro nepřípustnost, neboť návrh byl vzhledem k souběžně podanému dovolání vyhodnocen jako předčasný.
5. Odvolací soud si vyžádal další listiny z katastru nemovitostí, které měly vztah k pozemkům, jichž se citované smlouvy týkaly. Zjistil z nich, že pozemky byly ve smlouvách popsány způsobem, který nekorespondoval stavu katastru nemovitostí v době jejich předestíraného uzavření; naopak byly označeny způsobem, který se v katastru nemovitostí projevil až po 22. 6. 1995. K písmoznaleckému posudku předloženého stěžovatelkou uvedl, že předmětem zkoumání znalce nebyl podpis v ověřovací knize notáře, ale podpisy na jiných listinách; nemohl tedy ke znaleckému posudku přihlédnout vzhledem k irelevanci srovnávaných podpisů, ale též proto, že znalci z tohoto oboru nepřísluší hodnotit zdravotní stav svědka a míru jeho vývoje (zhoršování) na kvalitu podpisu. Odvolací soud se proto ztotožnil se závěry soudu nalézacího a svým rozsudkem č. j. 30 Co 516/2005-583 ze dne 29. března 2006 jeho rozhodnutí potvrdil. Stěžovatelka podala proti oběma rozhodnutím dovolání.
6. Nejvyšší soud je svým usnesením č. j. 28 Cdo 191/2007-641 ze dne 27. dubna 2007 odmítl, neboť dovolatelka (stěžovatelka) vydaným rozsudkům především vytýkala nesprávné hodnocení důkazů, na jeho základě nesprávně učiněná skutková zjištění a zatížení řízení vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přičemž tyto námitky nebylo lze uplatňovat, jestliže dovolání bylo přípustné toliko podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Závěrem podtrhl, že neplatnost smluv byla odvozena nikoli jen od výpovědi svědka J. F., ale i na základě zjištěného vadného označení nemovitostí; měl-li tedy výsledek řízení spočívat na dvou samostatných důvodech, nemůže přezkum jen jednoho z nich nic změnit na konečném výsledku sporu.
8. Nejvyšší soud ve svém podání ze dne 12. září 2007 ozřejmil, že stěžovatelka nevznáší žádné konkrétní námitky proti usnesení dovolacího soudu, a odkázal na důvody, pro které její dovolání odmítl, podrobně rozvedené v rozhodnutí shora citovaném. Závěrem navrhl, aby byla ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněná odmítnuta, případně jako nedůvodná zamítnuta.
9. Krajský soud v Praze ve svém vyjádření ze dne 13. září 2007 přiblížil, že se námitkami stěžovatelky, které v ústavní stížnosti zaznívají, již zabýval v rámci odvolacího řízení a odkázal na konkrétní části svého rozhodnutí (str. 6 odst. 3 rozsudku).
10. Okresní soud pro Prahu-východ ve svém přípisu ze dne 14. září 2007 odkázal na odůvodnění citovaných rozhodnutí, zejména pak své s tím, že k němu nemá co dodat.
11. Stěžovatelce byla vyjádření účastníků zaslána k replice, avšak ta svého práva ve stanovené lhůtě nevyužila. Protože pro ten případ byla poučena, předpokládá se, že proti dalšímu postupu neměla námitky (§ 63 zákona o Ústavním soudu a § 101 odst. 4 o. s. ř.).
13. Poté, co Ústavní soud posoudil argumenty stěžovatelky obsažené v ústavní stížnosti a konfrontoval je s obsahem napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
14. Návrh stěžovatelky jen opakuje to, co již před soustavou obecných soudů zaznělo, soudy se těmito námitkami podrobně zabývaly a v rámci svých rozhodnutí se s nimi vypořádaly. Těžištěm ústavní stížnosti je tak jen polemika se závěry obecných soudů v rovině podústavního práva, přičemž jde o závěry týkající se dokazování před nalézacím soudem a uplatnění zásady volného hodnocení důkazů.
15. Ústavní soud konstatuje, že věcně v právních závěrech obecných soudů neshledává nic, co by opravňovalo jeho zásah. Jestliže soudy nepřisvědčily právnímu názoru stěžovatelky a předložené otázky právně posoudily odlišně od jejího přesvědčení a jestliže své právní posouzení přiměřeným a dostatečným způsobem odůvodnily (§ 157 odst. 2 o. s. ř.), jde o právní závěry nezávislých soudů, do jejichž rozhodovací činnosti je ingerence Ústavního soudu přípustná jen tehdy, došlo-li by při tom k porušení ústavním pořádkem zaručených základních práv nebo svobod (k tomu srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 23/93 , Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 1, nález č. 5, str. 41).
16. Za podstatné tedy Ústavní soud považuje, že obecné soudy v odůvodnění svých rozhodnutí podrobně rozvedly, jak provedené důkazy zhodnotily, které z povahy věci považovaly za nadbytečné, jaká skutková zjištění dovodily, přičemž se obšírně zabývaly i svědeckými výpověďmi podporujícími verzi stěžovatelky, povahou smluv a dalšími důkazy, které byly žalobci, ale i stěžovatelkou na podporu jejich tvrzení navrženy a provedeny.
17. Po důkladném seznámení se s napadenými rozhodnutími Ústavní soud konstatuje, že soudy věc po právní stránce hodnotily a právní normy aplikovaly v souladu s principy obsaženými zejména v hlavě páté Listiny základních práv a svobod; v řízení před obecnými soudy nebyl shledán žádný exces. Postup obecných soudů Ústavní soud považuje za ústavně konformní a je přesvědčen, že obecné soudy svými rozhodnutími neporušily ústavním pořádkem a mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána, zaručená základní práva a svobody.
Poučení:Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 8. září 2009
Stanislav Balík předseda senátu