Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudců a soudkyň Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Jana Musila, Radovana Suchánka, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka, ve věci ústavní stížnosti JUDr. Václava Mlnáříka, Ph.D., sídlem Politických vězňů 19, Praha 1 - Nové Město, insolvenčního správce dlužníka ProTec 24 s. r. o., sídlem Na Roli 2260/19, Jablonec nad Nisou, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 9. dubna 2018 č. j. KSLB 57 INS 18901/2016-P3-6, vedené pod sp. zn. II. ÚS 1997/18
, ve věci ústavní stížnosti JUDr. Václava Mlnáříka, Ph.D., sídlem Politických vězňů 19, Praha 1 - Nové Město, insolvenčního správce dlužníka ProTec servis Česká republika s. r. o., sídlem Poštovní 2055/3, Jablonec nad Nisou, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 10. dubna 2018 č. j. KSLB 86 INS 15150/2014-P8-6, vedené pod sp. zn. III. ÚS 1998/18
a ve věci ústavní stížnosti téhož stěžovatele proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 10. dubna 2018 č. j. KSLB 86 INS 15150/2014-P9-4, vedené pod sp. zn. IV. ÚS 1999/18
, o návrhu na spojení, takto:
Ústavní stížnosti vedené pod
sp. zn. II. ÚS 1997/18
,
sp. zn. III. ÚS 1998/18
a
sp. zn. IV. ÚS 1999/18
se spojují ke společnému řízení a nadále budou vedeny pod sp. zn. II. ÚS 1997/18
.
Ústavní soud obdržel ve výroku uvedené tři ústavní stížnosti, jimiž se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci (dále jen "krajský soud").
Podle § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 112 odst. 1 občanského soudního řádu, může Ústavní soud spojit ke společnému projednání věci, které u něho byly zahájeny a skutkově spolu souvisejí, nebo se týkají týchž účastníků. V případě předmětných ústavních stížností Ústavní soud zjistil, že stěžovatel samostatnými podáními (obsahově téměř totožnými) napadl tři usnesení krajského soudu, jimiž bylo rozhodnuto o změně insolvenčního věřitele v řízeních vedených u tohoto soudu pod sp. zn. KSLB 57 INS 18901/2016 a sp. zn. KSLB 86 INS 15150/2014 tak, že na místo tří původních věřitelů vstupuje do těchto řízení jediná nabyvatelka tří pohledávek obchodní korporace PPF London LTD., sídlem Office Q, 35a Astbury Road, London, England, SE 15 2NL.
Ústavní soud, z důvodu hospodárnosti a efektivity, podle shora uvedených zákonných ustanovení, tyto věci spojil ke společnému řízení. V souladu s rozvrhem práce pro rok 2018 č. Org 1/18 je soudcem zpravodajem v této věci soudce Ludvík David.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. července 2018
Pavel Rychetský, v. r.
předseda Ústavního soudu
9. Je nutno současně vzít v úvahu, že insolvenční řízení je řízením specifickým (viz též usnesení sp. zn. I. ÚS 3271/12
a nález
sp. zn. Pl. ÚS 23/14
); ústavnost jeho úpravy je nutno hodnotit předně jako jeden celek, byť tvořený jednotlivými a v různých fázích na sebe navazujícími řízeními. Tedy nikoli pouze jako soubor procesních úkonů, rozhodnutí a dílčích řízení, probíhajících v jeho rámci, popř. v souvislosti s ním, jako je tomu v případě sporů vyvolaných insolvenčním řízením, tedy sporů incidenčních (§ 140 odst. 1 insolvenčního zákona), případně sporů "ostatních" (§ 140 odst. 2 insolvenčního zákona). Ústavní soud v daném případě, kdy stěžovatel napadá dílčí rozhodnutí insolvenčního soudu, neshledává nic, co by práva stěžovatele zasahovalo takovým způsobem, aby byla dána nutnost ingerence Ústavního soudu do probíhajícího řízení.
10. Ke stěžovatelově námitce neodůvodnění rozhodnutí insolvenčního soudu Ústavní soud dále připomíná obecná východiska pro odůvodňování rozhodnutí. Obecně platí, že odůvodnění rozhodnutí je pravidlem; redukce či absence odůvodnění oproti tomu výjimkou. Ústavní soud již mnohokrát obecné soudy upozornil, že rozhodnutí bez odůvodnění (resp. s nedostatečnými důvody) je nepřezkoumatelné, a to i proto, že u něj nelze vyloučit libovůli. Rozhodování případů, které jsou předloženy soudům, totiž představuje i určitou formu komunikace mezi soudem a účastníky řízení a řádně odůvodněné rozhodnutí tak vede nejen k jeho přesvědčivosti a větší akceptaci z jejich strany, nýbrž vede též k posilování právního vědomí v širší veřejnosti a je velmi důležité i z hlediska předvídatelnosti rozhodování. Tomuto obecnějšímu východisku nicméně neodporuje ani skutečnost, že v zájmu rychlosti rozhodování nemusí každé rozhodnutí nezbytně obsahovat odůvodnění. Ústavní soud se ve své judikatuře obsáhle věnoval ustanovení § 169 odst. 2 o. s. ř., který se týká právě rozhodnutí, která nevyžadují žádná odůvodnění (srov. nález sp. zn. II. ÚS 1162/17 ze dne 18. 1. 2018). Přezkum ze strany Ústavního soudu se v daném případě procesního rozhodnutí omezuje pouze na to, zda v postupu insolvenčního soudu nelze v případě těchto rozhodnutí zjistit přítomnost zjevné libovůle, tedy zda hlediska, na základě kterých věc posuzoval, nejsou evidentně nepřiléhavá (iracionální). Tomuto obecnějšímu východisku neodporuje ani skutečnost, že v zájmu na rychlosti rozhodování nemusí každé rozhodnutí nezbytně obsahovat odůvodnění. Jedná se např. o takové usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření nebo jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení, anebo usnesení o věcné příslušnosti. Možnost neodůvodňovat písemné vyhotovení usnesení je nicméně ustanovením § 169 odst. 2 o. s. ř. nad rámec výslovně zmíněných případů značně redukována. Zjednodušeně vyjádřeno, jde o případy nemeritornícho usnesení, kterým přes reálnou možnost vyjádření nesouhlasu účastníci neodporují (např. je souhlasně navrhují), nebo procesního usnesení, jež se týká vedení řízení, jestliže není přípustný opravný prostředek. Pak není potřeba "vypořádávat" rozdílné návrhy účastníků nebo spornou (složitou) procesní situaci, nejde-li o podstatný zásah do účastníkových práv a absence odůvodnění tak nedává rozhodnutí punc libovůle, resp. vybočení z mezí ústavnosti (např. neodůvodnění použití tzv. soudcovského uvážení). To se v posuzované věci nestalo, a proto ani této námitce stěžovatele, že neodůvodněným rozhodnutím soud rozhodl o změně věřitelů v řízení, a tím porušil jeho ústavně garantovaná práva, nelze dát za pravdu.
11. Z tohoto důvodu Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl, neboť jde o návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 5. března 2019
Vojtěch Šimíček, v. r.
předseda senátu