Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti Bc. Ladislava Regnarda, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2021 sp. zn. 20 Cdo 845/2021, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Dne 26. 7. 2021 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání stěžovatele označené jako "Ústavní stížnost - prodloužení lhůty".
2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda podání splňuje náležitosti návrhu na zahájení řízení předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.
3. Podání stěžovatele trpí zjevnými vadami; především stěžovatel není zastoupen advokátem, nejsou k němu připojeny předepsané přílohy (§ 30, § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu) a neobsahuje vymezení toho, co sleduje (§ 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), tj. návrh, jak má soud rozhodnout.
4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se již mnohokrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami a na nedostatky byl opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 20/18 , sp. zn. III. ÚS 983/18 , sp. zn. III. ÚS 1848/18 , sp. zn. II. ÚS 2425/18 ). Stěžovatel však i nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl soudem mnohokrát poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti; na výzvy k odstranění vad nereaguje.
5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.
6. Stejně jako ve věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 19/18 , sp. zn. II. ÚS 41/18 , sp. zn. II. ÚS 189/18 , sp. zn. I. ÚS 964/18 , sp. zn. I. ÚS 1018/18 , sp. zn. II. ÚS 1507/18 , sp. zn. III. ÚS 1580/18 , sp. zn. I. ÚS 2342/18 , sp. zn. I. ÚS 2583/18 , sp. zn. III. ÚS 3417/18 , sp. zn. III. ÚS 146/19 , sp. zn. II. ÚS 462/19 , sp. zn. I. ÚS 607/19 , sp. zn. III. ÚS 1512/19 , sp. zn. IV. ÚS 2222/20 , sp. zn. IV. ÚS 2223/20 , sp. zn. IV. ÚS 3292/20 , sp. zn. I. ÚS 234/21
(všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), jakož i mnoha a mnoha dalších, se z výše uvedených důvodů Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. července 2021
Kateřina Šimáčková, v. r. soudkyně zpravodajka