Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Ronovské (soudkyně zpravodajka) a soudců Pavla Šámala a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Radka Forala, advokáta, proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 66/2023- 32 ze dne 20. 11. 2023, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel byl Městským úřadem O. shledán vinným ze spáchání dopravního přestupku. Toho se měl stěžovatel dopustit tím, že zaparkoval vozidlo na parkovišti vyhrazeném pro městskou policii, aniž by měl k tomu zvláštní oprávnění. Za tento přestupek mu byla uložena pokuta 2 000 Kč a povinnost uhradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč.
2. Krajský soud v Brně žalobu, kterou se stěžovatel domáhal zrušení rozhodnutí Městského úřadu O., zamítl. Stěžovatel podal kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Ten ji podle § 104a odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., správního řádu soudního, odmítl pro nepřijatelnost.
3. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného usnesení, neboť se domnívá, že jím došlo k porušení jeho základního práva na spravedlivý proces zaručeného podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod a práva vlastnit majetek zaručeného podle čl. 11 Listiny. K porušení práva na spravedlivý proces podle stěžovatele došlo tím, že mu byla uložena majetková sankce, která podle jeho názoru není právem předvídána. Stěžovatel se domnívá, že dopravní značka nebyla umístěna v souladu se zákonem, pročež ji nelze sankčně vymáhat. Pokud proto správní orgány uzavřely, že stěžovatel parkoval v rozporu s touto dopravní značkou, pochybily. S touto námitkou se podle stěžovatele obecné soudy vypořádaly nedostatečně.
4. Porušení práva vlastnit majetek stěžovatel spatřuje v tom, že mu byla uložena majetková sankce, která nevyplývá ze zákona. Nucený zásah do vlastnického práva je přitom podle čl. 11 odst. 5 Listiny (odkazuje i na čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie) možný pouze na základě zákona. Uložený trest je proto podle názoru stěžovatele v rozporu se zásadou nulla poena sine lege.
5. Ústavní soud posoudil předpoklady řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Stěžovatel je advokát, a nemusí proto být zastoupen ve smyslu § 29 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (viz stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS 42/15 ze dne 8. 10. 2015). Protože stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně jeho práv, je ústavní stížnost ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu přípustná.
6. Ústavní soud připomíná, že mu je čl. 83 Ústavy propůjčena role soudního orgánu ochrany ústavnosti. Rozhoduje tudíž mimo jiné o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí nebo jinému zásahu orgánu veřejné moci, kterým bylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem [srov. § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Ústavní soud není součástí obecné soustavy soudů (srov. čl. 91 odst. 1 Ústavy), a neplní proto funkci další soudní instance. V řízení o ústavní stížnosti mu tudíž nenáleží zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, pokud v jejich postupu neshledá neoprávněný zásah do základních práv a svobod jednotlivce, který dosahuje dostatečné intenzity (tzv. kvalifikovanou vadu), srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 3725/13 ze dne 10. 4. 2014, nález sp. zn. IV. ÚS 1447/18 ze dne 2. 1. 2019 nebo nález sp. zn. III. ÚS 2298/15 ze dne 15. 3. 2016.
7. Kvalifikovanou vadou může být jak porušení práva na soudní ochranu, tak porušení práva vlastnit majetek. Porušení práva na soudní ochranu bude, pokud se soudy nedostatečně vypořádají s argumentací stěžovatele (viz např. nález sp. zn. IV. ÚS 1898/21 ze dne 30. 9. 2021 nebo nález sp. zn. III. ÚS 600/24 ze dne 12. 6. 2024). Platí přitom, že se soudy s argumentací účastníka řízení vypořádaly dostatečně, pokud je rozhodnutí srozumitelné, logické a přezkoumatelné. Kvalifikovanou vadou zpravidla nebude takové porušení základních práv a svobod, které nedosahuje dostatečné (tj. ústavněprávní) intenzity. Této zpravidla nebudou dosahovat otázky bagatelní (viz například nález sp. zn. I. ÚS 3394/23 ze dne 7. 5. 2024, usnesení sp. zn. III. ÚS 274/24 ze dne 30. 4. 2024 nebo usnesení sp. zn. III. ÚS 416/24 ze dne 30. 4. 2024).
8. Nejvyšší správní soud v napadeném rozhodnutí podotýká, že otázka, zda je účastník provozu na pozemních komunikacích povinen řídit se dopravními značkami, o jejichž umístění má subjektivní pochyby, již byla judikaturou vyřešena. Nejvyšší správní soud vysvětlil, že dopravní značka je opatřením obecné povahy, a tudíž je nutné na ni nahlížet jako na platnou, dokud není prokázán opak; z toho plyne, že účastník provozu na pozemních komunikacích není oprávněn činit soudy, zda se dopravní značkou řídit bude či nebude (viz rozsudek NSS sp. zn. 8 As 68/2009 ze dne 31.
3. 2009, potažmo bod 10 napadeného rozhodnutí). Nejvyšší správní soud dále vysvětluje, že vyhodnotil-li stěžovatel, že se dopravním značením řídit pro domnělou nezávaznost nebude, dopustil se přestupku podle zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zjevné, že se Nejvyšší správní soud danou věcí řádně zabýval, rozhodnutí adekvátně odůvodnil, včetně stěžejních úvah, kterými byl veden, a aplikovaných zákonných ustanovení.
Odůvodnění rozhodnutí by navíc mělo být stěžovateli srozumitelné tím spíš, že je advokát. Z argumentace obecných soudů zároveň plyne, že sankce, která byla stěžovateli uložena, vyplývá ze zákona, pročež nemůže jít o porušení zásady nulla poena sine lege. Ústavní soud proto nemůže přisvědčit námitce stěžovatele, že se obecné soudy nedostatečně vypořádaly s jeho argumentací a že by mu byla uložena sankce, aniž by ji zákon předvídal.
9. Ústavní soud proto nemůže přisvědčit ani námitce stěžovatele, že bylo nezákonně zasaženo do jeho práva vlastnit majetek. Z rozhodovací činnosti Ústavního soudu je navíc zjevné, že v tomto případě šlo o zásah do majetkové sféry - celkem 3 000 Kč - toliko bagatelní; k výši bagatelní částky viz např. nález sp. zn. I. ÚS 3394/23 ze dne 7. 5. 2024, usnesení sp. zn. III. ÚS 274/24 ze dne 30. 4. 2024 nebo usnesení sp. zn. III. ÚS 416/24 ze dne 30. 4. 2024.
10. Z výše uvedených důvodů proto Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 17. července 2024
Kateřina Ronovská v. r. předsedkyně senátu