Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti právnické osoby Společenství vlastníků X, zastoupené Mgr. Janem Švarcem, advokátem, sídlem Vodičkova 695/24, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. června 2024 č. j. 26 Cdo 1206/2023-360, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a Radoslava Seidla, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Dne 23. 9. 2024 Ústavní soud obdržel ústavní stížnost stěžovatelky směřující proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí.
2. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady jejího meritorního posouzení stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Ústavní soud zjistil, že podání stěžovatelky trpí vadami. Ústavní stížnost je tzv. blanketní, tedy postrádá jakékoli odůvodnění. Nesplňuje tak náležitosti podle § 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu (viz též např. usnesení ze dne 7. 5. 2020 sp. zn. I. ÚS 918/20 či bod 14 usnesení ze dne 27. 1. 2021 sp. zn. I. ÚS 3012/20 ).
3. Obecně platí, že podaný návrh lze (pro vady) odmítnout (až tehdy), neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle § 41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučit účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí návrhu. Lze-li však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé poskytnout stěžovateli vědomí o náležitostech kvalifikovaného podání, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení jako postup neefektivní a přehnaně formalistický.
4. Ústavnímu soudu je z úřední činnosti známo, že stěžovatelka i její právní zástupce opakovaně podávají k Ústavnímu soudu blanketní ústavní stížnosti. Sama stěžovatelka byla na nedostatky blanketní ústavní stížnosti před podáním nynějšího návrhu výzvou výslovně upozorněna v řízeních sp. zn. III. ÚS 145/24 , sp. zn. I. ÚS 1115/24 a sp. zn. III. ÚS 2408/24
. V usneseních ze dne 31. 5. 2023 sp. zn. II. ÚS 1117/23 a ze dne 5. 9. 2024 sp. zn. II. ÚS 1838/24 pak Ústavní soud stěžovatelku na vady spočívající v chybějícím odůvodnění ústavní stížnosti rovněž upozornil při jejím odmítnutí. Právní zástupce stěžovatelky byl na tytéž nedostatky ústavní stížnosti upozorněn výzvou například v řízeních sp. zn. III. ÚS 2144/20 , sp. zn. I. ÚS 95/22 , sp. zn. III. ÚS 1577/23 , sp. zn. II. ÚS 1212/24 , jakož i v mnoha dalších. Opakovaně byly tyto nedostatky důvodem odmítnutí ústavní stížnosti, kterou jménem jiných stěžovatelů podal.
5. U stěžovatelky i jejího právního zástupce proto lze vycházet z předpokladu, že dříve opakovaně poskytnuté informace jim byly objektivně způsobilé zprostředkovat vědomí o náležitostech kvalifikovaného podání. Setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení by zde proto představovalo postup neefektivní a přehnaně formalistický. Nutno též podotknout, že stěžovatelka ani neavizovala doplnění ústavní stížnosti či k tomu ani nepožádala o stanovení dodatečné lhůty.
6. Z těchto důvodů soudce zpravodaj za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 1. října 2024
Pavel Šámal v. r. soudce zpravodaj