Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Wintra, soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Langáška ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti ZONAS a.s., Horní náměstí 14/17, Olomouc, zastoupené JUDr. Ing. Petrem Machálkem, Ph.D., advokátem se sídlem Pivovarská 58/8, Vyškov, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 414/2024-367 ze dne 19. 7. 2024, rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 18 Co 264/2022-336 ze dne 26. 9. 2023, rozsudku Městského soudu v Brně č. j. 54 C 42/2021-291 ze dne 10. 5. 2022, rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu č. j. 07719-28/2015-ERU ze dne 8. 12. 2020 a rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. j. 07719-16/2015-ERU ze dne 12. 12. 2019, takto: Soudkyně Kateřina Ronovská je vyloučena z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. II. ÚS 2840/24
.
1. Ústavnímu soudu byla dne 14. 10 2024 doručena ústavní stížnost stěžovatelky obchodní společnosti ZONAS a.s., směřující proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím.
2. Soudkyně Kateřina Ronovská, které byla dle rozvrhu práce Ústavního soudu věc přidělena, předložila předsedovi I. senátu vyjádření, že právní zástupce stěžovatelky je jejím dlouholetým kolegou z Právnické fakulty Masarykovy univerzity, přičemž část této doby působili na stejné katedře. Vztahy mezi ní a právním zástupcem stěžovatele přesahují běžný rámec dobrých kolegiálních vztahů, které lze očekávat na společném pracovišti. Jejich vzájemný vztah má především osobní rozměr, jde o dlouholetý a blízký přátelský vztah.
Často a pravidelně se stýkají ve volném čase, znají se také členové jejich rodin, s nimiž také udržují osobní vztahy. V minulosti s ním konzultovala některé rodinné právní záležitosti. Vzhledem k charakteru jejich vzájemného vztahu se domnívá, že z objektivního pohledu existují důvody pochybovat o její nepodjatosti. Pro výše uvedené má za to, že existují z objektivního pohledu důvody pochybovat o její nepodjatosti, proto podle § 9 účinného rozvrhu práce předkládá spis k rozhodnutí o jejím vyloučení z projednání a rozhodování v uvedené věci.
3. Podle § 36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je soudce vyloučen, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi o vyloučení soudců opakovaně uvedl, že výčet těchto vztahů má sestupnou tendenci co do potenciálu vztahu založit podjatost soudce či zdání podjatosti a je zapotřebí tyto vztahy náležitě rozlišit, přičemž za vztah s největším potenciálem lze považovat vztah k věci samotné, na opačné straně spektra se pak nachází vztah k právním zástupcům (viz např. usnesení ze dne 17. 3. 2022 sp. zn. I. ÚS 3150/21
, dostupné na https://nalus.usoud.cz).
4. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu představuje výjimku z ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci; příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (srov. čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). Nestrannost soudce je třeba posuzovat jednak z hlediska subjektivního, jež vychází z osobního vztahu soudce k účastníkům řízení či k věci, tak i z hlediska objektivního, tj. zda soudce skýtá veřejně dostatečné záruky, vylučující legitimní pochybnosti o jeho nepodjatosti (srov. např. usnesení ze dne 12. 8. 2008 sp. zn. Pl. ÚS 40/06
). K závěru o podjatosti musí existovat rozumně opodstatněná obava, že soudce není zcela nestranný. Na druhé straně se soudce jako nestranný musí veřejně "jevit".
5. Ústavní soud již mnohokrát konstatoval, že kolegiální vztahy vyplývající z působení soudce a některého z účastníků řízení nebo jeho zástupce v rámci stejné katedry nejsou bez dalšího důvodem pro vyloučení soudce. Z obou vyjádření soudkyně Kateřiny Ronovské ovšem vyplývá, že její vztahy s právním zástupcem stěžovatele výrazně přesahují rámec pouhých kolegiálních vztahů, jsou osobními a rodinnými přáteli, kteří se často scházejí ve volném čase, což už pochybnost o nepodjatosti ve smyslu § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu zakládá.
6. S ohledem na vztah soudkyně Kateřiny Ronovské k právnímu zástupci navrhovatelky proto I. senát Ústavního soudu, určený podle § 9 Rozvrhu práce Ústavního soudu na rok 2024 pro rozhodnutí o vyloučení soudce II. senátu, dospěl k závěru, že je naplněn důvod podle § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, a rozhodl o vyloučení soudkyně Kateřiny Ronovské z projednání a rozhodování věci sp. zn. II. ÚS 2840/24
.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 31. října 2024
Jan Wintr, v. r.
předseda senátu
14. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů. Úkolem Ústavního soudu je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ je v zásadě věcí soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
15. Proces interpretace a aplikace podústavního práva pak bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi podáván, resp. který odpovídá všeobecně přijímanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. např. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06
(N 148/46 SbNU 471)].
16. Ve věci samé jde toliko o výklad § 54 odst. 13 zákona o podpoře, podle kterého "Práva a závazky provozovatele přenosové soustavy nebo provozovatele regionální distribuční soustavy vzniklé do účinnosti tohoto zákona z důvodu, že provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel regionální distribuční soustavy odmítl přiznat výrobci zcela nebo zčásti nárok na výkupní cenu nebo na zelený bonus nebo na příspěvek k ceně elektřiny z kombinované výroby elektřiny a tepla anebo vyrobené z druhotných zdrojů, přecházejí dnem účinnosti tohoto zákona na operátora trhu" [pozn.: zvýraznění provedené Ústavním soudem].
17. Jak již bylo uvedeno, je Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti povolán korigovat excesy obecných soudů [např. nález ze dne 30. 6. 2004 sp. zn. IV. ÚS 570/03
(N 91/33 SbNU 377)]; o exces však v posuzovaném případě nejde. Stěžovatelka se domáhá přehodnocení závěrů obecných soudů, přičemž v ústavní stížnosti jsou uváděny tytéž argumenty, se kterými se obecné soudy náležitě vypořádaly. Tím staví Ústavní soud do postavení další instance, která mu nepřísluší. Samotná polemika s právními závěry obecných soudů důvodnost ústavní stížnosti v této věci nezakládá a svědčí o její zjevné neopodstatněnosti [viz nález ze dne 9. 7. 1996 sp. zn. II. ÚS 294/95
(N 63/5 SbNU 481)]. Nadto Ústavní soud považuje závěry Nejvyššího soudu (sub 12) za ústavně souladné, vycházející z relevantní judikatury Nejvyššího soudu a taktéž z citované doktríny, na kterou bylo korektně odkázáno, a Ústavní soud nespatřuje žádný důvod pro svůj případný kasační zásah. Na rozhodnutí obecných soudů - které v posuzované věci uzavřely, že vedlejší účastnice není pasivně legitimovaná, jelikož "forma" odmítnutí ve smyslu § 54 odst. 13 zákona o podpoře není nijak stanovena ani zákonem ani smlouvou mezi stranami, a tak bylo zcela na vedlejší účastnici (její právní předchůdkyni), jakým způsobem odmítnutí provede, přičemž nezaplatila-li vedlejší účastnice (její právní předchůdkyně) vystavenou fakturu, lze toto její jednání ve světle judikatury Nejvyššího soudu posoudit jako "odmítnutí nároku", pročež práva a povinnosti z uplatněného nároku přešla k 1. 1. 2013 na operátora trhu - nelze shledat nic, co by bylo ústavně nekonformní.
18. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti. Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelky (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrhy zjevně neopodstatněné, a ústavní stížnosti mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 8. ledna 2025
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu