Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti obchodní společnosti AmpluServis, a.s., se sídlem Elektrárenská 5558, Ostrava-Třebovice, zastoupené JUDr. Robertem Němcem, LL.M., advokátem se sídlem Jáchymova 26/2, Praha 1, proti výroku II. a III. rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. července 2022, č. j. 4 Cmo 46/2022-928, a výroku I. a II. rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. ledna 2020, č. j. 17 Cm 247/2013-859, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), domáhá zrušení v záhlaví uvedených částí rozhodnutí. V případě výroku II. rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 1. 2020, č. j. 17 Cm 247/2013-859, a výroků II. a III. rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 7. 2022, č. j. 4 Cmo 46/2022-928, se jedná o výroky, kterými soud stěžovatelce uložil zaplatit náhradu nákladů řízení vedlejší účastnici - obchodní společnosti REMOV EK s.r.o., která v původním řízení vystupovala jako žalobce.
2. Z obsahu napadeného rozhodnutí a ústavní stížnosti se podává, že soudy uložily na základě § 142 odst. 1 o. s. ř. stěžovatelce povinnost nahradit vedlejší účastnici náklady řízení, když dospěly k závěru, že vedlejší účastnice byla ve věci zcela úspěšná.
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že podstatou sporu je nárok vedlejší účastnice na doplatek ceny díla podle smlouvy o dílo, proti kterému stěžovatelka započetla svoje pohledávky na úhradu smluvní pokuty za prodlení s dokončením díla a pohledávku na úhradu nákladů, které vynaložila v rámci pomoci vedlejší účastnici s dokončením díla. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že k námitce započtení obecné soudy v posuzované věci nepřihlížely. Odvolací soud k tomu uvedl, že neprojednáním námitky započtení nemůže stěžovatelce vzniknout žádná újma na jejích právech, neboť existence předmětných pohledávek je předmětem řízení o vydání bezdůvodného obohacení, které stěžovatelka zahájila a dosud probíhá.
K podání žaloby o vydání bezdůvodného obohacení stěžovatelku vedla skutečnost, že stěžovatelka žalovanou částku vedlejší účastnici zaplatila na základě předchozích pravomocných rozhodnutí obecných soudů, která byla následně zrušena rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2018, č. j. 23 Cdo 4727/2017-529. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 28. 7. 2022, č. j. 4 Cmo 46/2022-928, v řízení o zaplacení doplatku ceny díla žalobu vedlejšího účastníka zamítl (výrok I.). Vyšel přitom z ustálené judikatury, podle níž v situaci, kdy žalovaný (stěžovatelka) poskytl požadované plnění na základě pravomocného rozsudku odvolacího soudu, který byl později zrušen dovolacím soudem, a zjistí-li soud, že splněná povinnost podle hmotného práva skutečně existovala, žalobu zamítne.
Stěžovatelka tvrdí, že otázka započtení měla být posouzena již v tomto řízení o nároku na doplatek ceny díla nebo měl soud s rozhodnutím (včetně výroku o nákladech řízení) vyčkat až do pravomocného rozhodnutí v řízení o vydání bezdůvodného obohacení.
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že současně s ústavní stížností podává proti napadenému rozsudku i dovolání.
5. Nahlédnutím do databáze Infosoud Ústavní soud zjistil, že ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 17 Cm 247/2013, bylo podáno dovolání. Před nápadem dovolání byl spis odeslán k Okresnímu soudu v Ostravě ke spisovým značkám, které se shodují s těmi, pod kterými podle odůvodnění rozsudku vrchního soudu (bod 30) probíhá řízení o vydání bezdůvodného obohacení.
6. Ústavní soud se proto podanou stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
7. Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
8. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4). V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost představuje tedy krajní prostředek k ochraně práva nastupující až tehdy, když náprava před ostatními orgány veřejné moci již není (standardním postupem) možná.
9. Dovolání není podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení. Toto ustanovení je však třeba vykládat tak, že dovolání není proti výroku o nákladech řízení přípustné tehdy, pokud dovolatel napadne dovoláním výhradně výrok o nákladech řízení. Podle § 243e odst. 2 o. s. ř. totiž platí, že zruší-li dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu, vrátí mu věc k dalšímu řízení, přičemž takto může zrušit rovněž rozhodnutí soudu prvního stupně.
Dovolací soud zruší též další rozhodnutí vydaná v řízení v prvním stupni nebo v odvolacím řízení, která jsou na zrušovaném rozhodnutí závislá. Závislým výrokem je takový výrok, který při zrušení nebo změně napadeného výroku nemůže sám o sobě obstát. Takovým závislým výrokem na rozhodnutí o věci samé je nákladový výrok. I případné měnící rozhodnutí dovolacího soudu podle § 243d o. s. ř. obsahuje výrok o náhradě nákladů všech stupňů řízení (§ 243c o. s. ř. ve spojení s § 224 o. s. ř.). Uvedenému postupu nebrání ani skutečnost, že dovolatel nenapadne dovoláním i výrok o nákladech řízení.
V případech, kdy je na napadeném výroku závislý výrok, který dovoláním nebyl dotčen, není dovolací soud vázán rozsahem dovolacího návrhu (§ 242 odst. 2 o. s. ř.). Pokud je tedy dovoláním napaden výrok ve věci samé, výrok o nákladech řízení bude sdílet osud výroku hlavního a v závislosti na něm se také bude měnit.
10. Za dané situace Ústavní soud nemůže již nyní přezkoumávat ústavnost tzv. nákladových výroků, neboť by nepřípustně předjímal rozhodování Nejvyššího soudu. K samotné podstatě věci by se nemohl vyjádřit, avšak při posuzování nákladů řízení nelze pominout úspěšnost jednotlivých účastníků řízení v meritu věci, od které se odvíjí otázka nákladů řízení (srov. sp. zn. II. ÚS 2075/18 a další). Odporovalo by principu efektivity a hospodárnosti řízení, kdyby Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti, kterou je samostatně napaden výrok o nákladech řízení, již nyní přezkoumával její důvodnost (srov. sp. zn. IV. ÚS 1112/20 ,
III. ÚS 624/20 ). Nadto Ústavní soud vyzdvihuje, že při rozhodování o nákladech řízení je maximálně zdrženlivý, neboť ve většině případů nemůže rozhodnutí o nákladech řízení doznat takové míry protiústavnosti, aby to opodstatňovalo kasační zásah Ústavního soudu (srov. sp. zn. II. ÚS 1700/18 ,
III. ÚS 941/19 ,
III. ÚS 1844/19 ,
II. ÚS 3712/19 ).
11. Ústavní soud pro úplnost uvádí, že odmítnutí stávající ústavní stížnosti pro její předčasnost stěžovatelku nepoškozuje, neboť k ochraně proti tvrzeným zásahům do základních práv má k dispozici zákonné procesní prostředky, a teprve po jejich vyčerpání se může s ústavní stížností obrátit na Ústavní soud, bude-li i nadále přesvědčena, že k tomu má důvody.
12. Výrokem I. rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 1. 2020, č. j. 17 Cm 247/2013-859, který stěžovatelka rovněž napadá, byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit vedlejší účastnici žalovanou částku z titulu nároku na doplatek ceny díla. Tento výrok však byl změněn výrokem I. rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 7. 2022, č. j. 4 Cmo 46/2022-928, tak, že se žaloba zamítá. Tento výrok vrchního soudu již stěžovatelka ústavní stížností nenapadá. Ústavní soud není v této části petitu k rozhodování příslušný (není povolán rušit, co již bylo změněno).
13. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. d) a e) zákona o Ústavním soudu zčásti jako návrh, k jeho projednání není Ústavní soud příslušný, a zčásti jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. listopadu 2022
David Uhlíř v. r. soudce zpravodaj