Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Martinem Smolkem o ústavní stížnosti stěžovatelky Dagmar Králíkové, zastoupené JUDr. Ing. Janem Vučkou, advokátem, sídlem U Havlíčkových sadů 1526/7, Praha 2, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 12 VSOL 297/2025-202 ze dne 30. 10. 2025 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 32 ICm 2541/2022-101 ze dne 13. 8. 2025, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a dále obchodní společnosti a) Bailee s. r. o., sídlem Ostřetín 204, b) Mgr. Jany Matis Renc, insolvenční správkyně dlužnice ABC Služby s. r. o., sídlem Antonína Macka 912/4, Ostrava, a c) Jaroslava Barvíře, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
1. V insolvenčním řízení dlužnice ABC Služby s. r. o., sídlem Antonína Macka 912/4, Ostrava, vedeném před Krajským soudem v Ostravě ("krajský soud") pod sp. zn. KSOS 12 INS 1915/2022 vyloučil krajský soud napadeným rozsudkem z majetkové podstaty tam specifikovanou nemovitou věc (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Proti tomuto rozsudku podali stěžovatelka a vedlejší účastník c) coby vedlejší účastnici na straně žalované každý samostatně odvolání.
2. Vrchní soud v Olomouci ("odvolací soud") napadeným usnesením odvolání vedlejších účastníků na straně žalované odmítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Uzavřel, že vedlejší účastníci na straně žalované nebyli k podání odvolání oprávnění, a proto jejich odvolání odmítl podle § 218 písm. b) o. s. ř.
3. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její práva podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelka předně namítá, že krajský soud pochybil při dokazování a zatížil své rozhodnutí tzv. opomenutým důkazem. Dále namítá, že odvolací soud nesprávně vyložil § 203 o. s. ř. a omezil její procesní legitimaci. Spolu s ústavní stížností navrhla odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí.
4. Nejprve Ústavní soud zkoumal, zda jsou dány podmínky pro věcné posouzení ústavní stížnosti. Podle § 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (vyjma návrhu na obnovu řízení). Mezi opravné prostředky, které jsou stěžovatelé povinni před podáním ústavní stížnosti uplatnit, patří rovněž žaloba pro zmatečnost (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 26/08 ze dne 16. 12. 2008). Podle § 229 odst. 4 o. s. ř. může účastník žalobou pro zmatečnost napadnout mimo jiné pravomocné usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto jeho odvolání.
5. V této věci směřuje ústavní stížnost mimo jiné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto stěžovatelčino odvolání jako podané k tomu neoprávněnou osobou podle § 218 písm. b) o. s. ř. Proti tomuto rozhodnutí je obecně přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř., a to i v insolvenčním řízení (viz např. usnesení
sp. zn. IV. ÚS 1439/24
ze dne 4. 6. 2024 či usnesení
sp. zn. III. ÚS 3308/19
ze dne 7. 11. 2019). Na to ostatně byla upozorněna odvolacím soudem v poučení odkazem na § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř., podle něhož není přípustné dovolání proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o.s.ř. Povinnost vyčerpat tento prostředek se přitom vztahuje i na vedlejšího účastníka (srov. usnesení
sp. zn. III. ÚS 2332/15
ze dne 31. o. s. ř1. 2017, body 10 až 12).
6. Z ústavní stížnosti, jejích příloh ani z insolvenčního rejstříku však nevyplývá, že by stěžovatelka možnost tohoto mimořádného opravného prostředku využila. Za dané procesní situace, kdy stěžovatelka má (popř. měla) k dispozici další opravný prostředek, je ústavní stížnost nepřípustná (srov. usnesení
sp. zn. III. ÚS 87/24
ze dne 27. 2. 2024 či usnesení
sp. zn. III. ÚS 1493/23
ze dne 13. 6. 2023).
7. Pro úplnost je třeba dodat, že stěžovatelka se v ústavní stížnosti nedovolává postupu podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ani Ústavní soud nezjistil žádné okolnosti, jež by mohly svědčit pro naplnění podmínek tohoto zákonného ustanovení. K vlastním námitkám stěžovatelky v této fázi Ústavní soud nemohl přihlédnout.
8. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný. Ústavní soud samostatně u návrhu na odklad vykonatelnosti nerozhodoval, neboť o ústavní stížnosti rozhodl bezodkladně.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 16. prosince 2025
Martin Smolek v. r.
soudce zpravodaj