Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatelky BONUS PRAHA Investment a. s. se sídlem Vinohradská 1511/230, Praha 10, zastoupené Mgr. Michalem Müllerem, advokátem, Advokátní kancelář se sídlem Krkonošská 1512/11, Praha 2, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. 7. 2016 č. j. KSPH 35 INS 16813/2013-B-39, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 398 odst. 3 věta poslední zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
2. Krajský soud v Praze shora označeným rozhodnutím rozhodl tak, že vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka Martina Hrabáka plněním splátkového kalendáře (výrok I.), stanovil odměnu insolvenčního správce a hotové výdaje (výrok II.), zprostil funkce insolvenčního správce (výrok III.), osvobodil dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly dosud uspokojeny (výrok IV.) a uvedl, na jaké další osoby se osvobození rovněž vztahuje (výrok V.). V odůvodnění soud konstatoval, že dlužník uspokojil všechny nezajištěné pohledávky uvedené ve schváleném splátkovém kalendáři. Dále soud postupoval v souladu s ustanovením § 414 insolvenčního zákona a po slyšení dlužníka vydal usnesení, jímž ho osvobodil od placení pohledávek v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, a to na jeho návrh. V závěru účastníky poučil o možnosti podat opravné prostředky proti jednotlivým výrokům usnesení.
3. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 31. 8. 2016 č. j. 4 VSPH 1603/2016-B-44 odmítl odvolání stěžovatelky proti výrokům IV. a V. usnesení soudu prvního stupně (shrnuto viz výše). Dospěl k závěru, že stěžovatelce nesvědčí subjektivní legitimace k podání odvolání, neboť není osobou uvedenou v ustanovení § 416 odst. 2 insolvenčního zákona, která může podat odvolání proti předmětným výrokům usnesení soudu prvního stupně osvobozujícím dlužníka od placení pohledávek. Subjektivní legitimace k podání odvolání totiž v tomto ohledu svědčí pouze přihlášenému nezajištěnému věřiteli, jehož zjištěná (nezajištěná) pohledávka nebyla v insolvenčním řízení zcela uspokojena.
6. Podle ustanovení § 414 odst. 1 insolvenčního zákona jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Postup krajského soudu při rozhodování o osvobození dlužníka od placení pohledávek po splnění povinností plynoucích z rozhodnutí o jeho oddlužení (schválený splátkový kalendář) byl plně v souladu s podústavním právem a nelze mu vytýkat žádnou ústavně relevantní kvalifikovanou vadu. V tomto ohledu lze poukázat též na nedávná stěžovatelčina podání, resp. rozhodnutí Ústavního soudu, v nichž byla napadána rozhodnutí insolvenčních soudů v obdobném rozsahu. Jedná se například o usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 11. 2016 sp. zn. III. ÚS 3728/16 či usnesení ze dne 21. 2. 2017 sp. zn. II. ÚS 3727/16
. Problematikou postavení zajištěného věřitele v insolvenčním řízení, v němž bylo povoleno oddlužení dlužníka formou splátkového kalendáře, se zabýval Ústavní soud též v usnesení ze dne 6. 2. 2014 sp. zn. I. ÚS 3271/13
. Posledně jmenované usnesení Ústavního soudu se předmětnou problematikou zabývá velice podrobně a od jeho závěrů, na něž lze odkázat, nemá Ústavní soud důvod se jakkoliv odchylovat.
7. Pro úplnost je zapotřebí uvést, že stěžovatelka proti napadenému rozhodnutí krajského soudu podala odvolání, proti němuž však ústavní stížnost nesměřuje. Je však namístě konstatovat, že z pohledu Ústavního soudu nelze ani v postupu vrchního soudu spatřovat žádná pochybení. Jeho rozhodnutí je založeno na absenci subjektivní legitimace stěžovatelky k podání odvolání, přičemž těmto závěrům nelze rovněž ničeho vytknout.
8. Ústavní soud uzavírá, že v posuzované věci nelze dospět k závěru o porušení práva na spravedlivý proces stěžovatelky. Proto Ústavní soud podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
9. S ohledem na rozhodnutí o ústavní stížnosti rozhodl Ústavní soud o odmítnutí návrhu stěžovatelky na zrušení ustanovení § 398 odst. 3 věta poslední zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a to podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 2. května 2017
Jiří Zemánek, v. r. předseda senátu