Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma ve věci ústavní stížnosti Z. R., právně zastoupené JUDr. Martinem Schulhauserem, advokátem se sídlem Karola Sliwky 125, Karviná-Fryštát, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 4. 2006 sp. zn. 6 To 110/2006, a rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 11. 2. 2004 sp. zn. 3 T 88/2001, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí obecných soudů a uvádí, že jimi bylo porušeno její základní právo na soudní ochranu vyplývající z čl. 36 odst. 1, čl. 39 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Napadeným rozsudkem Okresního soudu v Bruntále byla stěžovatelka spolu s dalšími spoluobžalovanými uznána vinnou trestným činem obchodování se ženami dle § 246 odst. 1 trestního zákona ve znění před novelou č. 134/2002 Sb., za což byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 2 roků. Dále jí byl uložen peněžitý trest ve výši 10 tis. Kč s případným náhradním trestem odnětí svobody v trvání 1 měsíc. Proti rozsudku soudu I. stupně podala stěžovatelka odvolání, které bylo odvolacím soudem zamítnuto. K dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud usnesením ze dne 8. 2. 2006, sp. zn. 8 Tdo 1573/2005, zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě a přikázal mu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Dalším rozsudkem Krajského soudu v Ostravě byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Bruntále a stěžovatelka byla nově uznána vinnou trestným činem kuplířství podle ust. § 204 odst. 1 trestního zákona a odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 18 měsíců.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí, že hmotně právní posouzení skutku provedené okresním soudem neodpovídá popisu skutku v příslušném výroku rozsudku. Stěžovatelka je přesvědčena, že stěžejním úkolem trestního řízení je zjistit materiální pravdu. Obecné soudy však této povinnosti nedostály, a to v tom, že převzaly jako podklad pro své rozhodnutí skutkovou větu, která nemá oporu v provedeném dokazování. Po přezkoumání obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti, nikoliv "běžné" zákonnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud zásadně není povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého" práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení ústavně zaručeného základního práva či svobody (§ 82 odst. 2 zák. o Ústavním soudu). Ve svých rozhodnutích zřetelně definoval podmínky, při jejichž existenci má vadná aplikace jednoduchého práva obecným soudem za následek porušení základních práv a svobod jednotlivce. Jedná se o případy, v nichž Ústavní soud posuzuje, zda obecné soudy v dané věci správně posoudily konkurenci norem jednoduchého práva, sledujících určitý ústavně chráněný účel, či konkurenci interpretačních alternativ jedné konkrétní normy, nebo o případy, kdy obecné soudy svévolně aplikují jednoduché právo (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 30/6/2004, sp. zn. III. ÚS 321/03 ).
V daném případě stěžovatelka brojí především proti právní kvalifikaci stíhaného jednání, jak je provedl soud I. stupně a soud odvolací.
Co se týká napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě, ten nepřevzal právní kvalifikaci okresního soudu a sám překvalifikoval jednání stěžovatelky z trestného činu obchodování se ženami dle § 246 odst. 1 trestního zákona na trestný čin kuplířství podle § 204 odst. 1 trestního zákona. Postupoval tak zcela v souladu se závazným právním názorem dovolacího soudu, který uložil soudu II. stupně zvážit, zda a v jakém rozsahu lze skutkovou podstatu trestného činu kuplířství podle § 204 trestního zákona užít na čin obžalovaných. Nejvyšší soud vyslovil právní názor, že znakům skutkových podstat trestného činu kuplířství skutkové okolnosti popsané ve skutkových větách výroku o vině rozsudku soudu I. stupně nasvědčují.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti sice nesouhlasí s právní kvalifikací provedenou obecnými soudy, avšak tento názor nedokládá žádnými konkrétními argumenty a její tvrzení obsažená v ústavní stížnosti se tak pohybují pouze v obecné rovině.
Ústavní soud proto dospěl k závěru, že napadená rozhodnutí nevykazují žádná pochybení takového charakteru a intenzity, která by byla způsobilá přivodit jejich zrušení Ústavním soudem. Obecné soudy se s trestní věcí stěžovatelky vypořádaly ústavně zcela konformním způsobem a z jejich rozhodnutí vyplývají skutkově i právně správné a logicky odůvodněné závěry ohledně trestné činnosti, pro niž byla odsouzena. Nelze ničeho namítat proti závěrům obecných soudů, které dostatečně zjistily skutkový stav a svá skutková zjištění rovněž přiléhavě podřadily příslušným právním normám; a to ani přes stěžovatelčiny námitky spočívající v tvrzené chybné právní kvalifikaci jejího jednání.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud ústavní stížnost bez přítomnosti účastníků mimo ústní jednání odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný dle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 8. března 2007
Dagmar Lastovecká předsedkyně senátu