II.ÚS 725/26 ze dne 23. 3. 2026
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o ústavní stížnosti stěžovatelky Hany Jany Šťastné, právně nezastoupené, proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 20 Co 848/2025-94 ze dne 9. února 2026, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a ČSOB Stavební spořitelny, a. s., sídlem Radlická 333/150, Praha 5 - Radlice, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí; tvrdí, že jím soud porušil její základní práva zaručená čl. 1 a 36 Listiny základních práv a svobod.
2. Městský soud v Brně zamítl usnesením č. j. 74 EXE 2581/2017-75 ze dne 12. srpna 2025 návrh stěžovatelky na zastavení exekuce pro vymožení pohledávky ve výši 530 955 Kč s příslušenstvím.
3. Krajský soud v Brně k odvolání stěžovatelky usnesení městského soudu napadeným usnesením potvrdil a účastníky řízení poučil, že proti usnesení není dovolání přípustné. Usnesení bylo stěžovatelce doručeno dne 9. března 2026 a téhož dne nabylo právní moci.
4. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení, přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.
5. Podstatou ústavní stížnosti je její subsidiarita. Subsidiarita ústavní stížnosti se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny neústavní stav napravit.
6. Dovolání není přípustné proti odkladu provedení exekuce podle § 238 odst. 1 písm. d) občanského soudního řádu, v souzené věci však soudy rozhodovaly o zastavení exekuce. Nejde ani o podlimitní částku, která by přípustnost dovolání vylučovala ve smyslu § 238 odst. 1 písm. c) téhož zákona. Závěru o přípustnosti dovolání ve věci návrhů na zastavení exekuce odpovídá rovněž ustálená rozhodovací praxe Nejvyššího soudu - srov. z poslední doby např. usnesení sp. zn. 20 Cdo 3008/2025 ze dne 19. ledna 2026 či sp. zn. 20 Cdo 2989/2025 ze dne 4. února 2026.
7. Nesprávné poučení o nepřípustnosti ve skutečnosti přípustného dovolání nezakládá nepřípustnost dovolání, ale prodlužuje lhůtu k jeho podání podle § 240 odst. 3 občanského soudního řádu na tři měsíce od doručení rozhodnutí. Pokud by lhůta již neplynula, byla by nesprávnost poučení sama o sobě důvodem pro vyhovění ústavní stížnosti. Vzhledem k doručení napadeného usnesení stěžovatelce 9. března 2026 jí dovolací lhůta doposud běží, a to nejen prodloužená, ale dokonce i standardní dvouměsíční lhůta. Špatné poučení zde samo o sobě tedy nemůže být důvodem pro vyhovění stížnosti.
8. Stěžovatelka v ústavní stížnosti neuvádí, že by dovolání podala, a neplyne to ani z aplikace infoSoud. Tím, že se stěžovatelka obrátila rovnou na Ústavní soud, nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon poskytuje k ochraně jejích práv (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) (v obdobné věci srov.
např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 1784/25 ze dne 30. června 2025). Její ústavní stížnost je proto nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Výjimečné okolnosti vylučující nepřípustnost ústavní stížnosti podle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu Ústavní soud neshledal.
9. Ústavní soud nepřehlíží, že stěžovatelka není právně zastoupena, jak vyžaduje § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti pro nepřípustnost z důvodů výše uvedených Ústavní soud stěžovatelku ale ani nevyzýval k odstranění této vady. Bylo by to vzhledem k nepřípustnosti ústavní stížnosti pouhým formalismem, který by navíc například při čekání na vyřízení případné žádosti stěžovatelky o určení advokáta Českou advokátní komorou mohl způsobit marné uplynutí lhůty pro podání mimořádného opravného prostředku a tak potřebu zásahu Ústavního soudu čistě jen kvůli nesprávnému poučení. Tomu bezodkladné odmítnutí předchází.
10. Neuspěje-li stěžovatelka s dovoláním, bude moci rozhodnutí krajského soudu (i dovolacího soudu) v zákonem stanovené lhůtě napadnout ústavní stížností znovu. Posoudí-li Ústavní soud ústavní stížnost jednou jako nepřípustnou pro předčasnost, nemůže ji pak - po vyčerpání všech procesních prostředků - posoudit jako opožděnou.
11. Soudkyně zpravodajka z důvodů shora uvedených ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítla.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 23. března 2026 Veronika Křesťanová v. r. soudkyně zpravodajka