Nejvyšší soud Usnesení obchodní

20 Cdo 2989/2025

ze dne 2026-02-04
ECLI:CZ:NS:2026:20.CDO.2989.2025.1

20 Cdo 2989/2025-420

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy

Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční

věci oprávněného L. Š. zastoupeného Mgr. Markem Hejdukem, advokátem se sídlem v

Praze 2, Jugoslávská 620/29, proti povinnému Zemědělskému družstvu Zvole v

likvidaci, identifikační číslo osoby 00107557, se sídlem v Psárech, Psáry

Štědřík, zastoupenému JUDr. Alešem Staňkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze

1, Národní 43, pro tři pohledávky v celkové výši 13 554 769,88 Kč, vedené u

Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 206 EXE 7431/2018, o dovolání

oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2025, č. j. 17

Co 178/2025-366, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Oprávněný je povinen zaplatit povinnému na náhradě nákladů

dovolacího řízení 60 729,90 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k

rukám JUDr. Aleše Staňka, Ph.D.

1. Krajský soud v Praze (dále též „odvolací soud“) v záhlaví uvedeným

rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 25. 11. 2024, č. j. 206 EXE 7431/2018-317,

kterým Okresní soud Praha-západ (dále též „soud prvního stupně“) k návrhu

povinného ze dne 16. 4. 2019 zastavil exekuci, vedenou soudním exekutorem Mgr.

Markem Jenerálem, Exekutorský úřad Zlín, na základě pověření Okresního soudu

Praha-západ ze dne 9. 8. 2018, č. j. 206 EXE 7431/2018-23 (výrok I), povinného

zavázal k úhradě nákladů exekuce ve výši 5 923,46 Kč (výrok II), oprávněného

zavázal k úhradě nákladů exekuce ve výši 221 646,09 Kč (výrok III) a

oprávněného dále zavázal k úhradě nákladů řízení povinného ve výši 182 734,20

Kč (výrok IV). Odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení tak, že

oprávněného zavázal k úhradě nákladů povinného ve výši 61 274,40 Kč.

2. Odvolací soud shrnul, že pohledávka povinného byla v konkursním

řízení zjištěna ve výši 17 998 587,97 Kč a po skončení konkursu pravomocným

usnesením Krajského soudu v Praze ke dni 11. 6. 2016 zůstala neuspokojena v

rozsahu 13 554 769,88 Kč. Dne 17. 5. 2017 byl povinný vymazán z obchodního

rejstříku, avšak dne 25. 7. 2018 byl zápis obnoven a povinný vstoupil do

likvidace. Exekuční řízení v této věci bylo zahájeno 27. 7. 2018 na podkladě

výpisu ze seznamu přihlášených pohledávek vydaného Krajským soudem v Praze dne

22. 6. 2018 pod č. j. 39 K 1/2003-1085. V rámci exekuce bylo vymoženo ke dni

17. 7. 2024 celkem 1 139 098,29 Kč, z čehož 846 095,03 Kč pro oprávněného a 255

523,26 Kč na náklady exekuce.

3. Odvolací soud uzavřel, že námitka promlčení byla uplatněna důvodně (§

408 odst. 1, 2 obchodního zákoníku) a nebyla opožděná, protože její uplatnění

není časově omezeno. Připomněl, že podle ustálené praxe i návrh na zastavení

exekuce uplatněný později než ve lhůtě stanovené v § 55 odst. 1 zákona č.

120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o

změně dalších zákonů, je třeba projednat a exekuci zastavit, jsou-li k tomuto

postupu relevantní důvody. Vzhledem k datu uzavření úvěrových smluv (1991 a

1992) a skutečnostem nastalým v průběhu času (konkurs) si oprávněný musel být

vědom rizik spojených s úplatným nabytím nezajištěné a nedobytné pohledávky

smlouvou o postoupení z 30. 5. 2018, čemuž odpovídala i cena 50 000 Kč.

4. Usnesení odvolacího soudu napadl oprávněný dovoláním. Přípustnost

spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky procesního

práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací

praxe dovolacího soudu (konkrétně od rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 3439/2013) tím,

že nezamítl opožděný návrh povinného na zastavení exekuce (§ 55 exekučního

řádu). Důvodem zastavení bylo promlčení vymáhané pohledávky, které nastalo

ještě před zahájením exekuce, a to uplynutím desetileté promlčecí lhůty podle §

408 obchodního zákoníku, případně tříměsíční lhůty od pravomocného zrušení

konkursu, tedy dne 11. 9. 2016. Z důvodu promlčení pohledávky nelze exekuci

zastavit bez návrhu. Ten byl ale podán opožděně. Soud také měl povinnému uložit

povinnost k náhradě nákladů exekuce a nákladů řízení oprávněného, které by

včasným podáním námitky tolik nenarostly. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud

zrušil usnesení dovolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

5. Povinný ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že právo uplatnit námitku

promlčení zákon nelimituje. Oprávněný se přitom domáhá toho, aby námitku

promlčení v exekučním řízení bylo možno uplatnit jen do 15 dnů od doručení

oznámení o zahájení exekuce. Lhůta podle § 55 exekučního řádu není prekluzivní,

pouze má vést povinné k tomu, aby neprodlužovali exekuci.

6. Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č.

99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část

první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též „o. s. ř.“, a dospěl k

závěru, že dovolání není přípustné.

7. V projednávané věci není zpochybněn závěr, že vymáhaná pohledávka

byla ještě před zahájením exekuce promlčena. Dovolatel však prosazuje názor, že

zmeškání patnáctidenní lhůty k podání návrhu na zastavení exekuce je důvodem

jeho odmítnutí pro opožděnost. Zcela přitom přehlíží ustálenou rozhodovací

praxi dovolacího soudu, podle níž smyslem lhůty v ustanovení § 55 odst. 1

exekučního řádu je vést povinné k tomu, aby podávali návrh na zastavení exekuce

„včas“ a exekuci neprodlužovali; vyplývají-li však z listin předložených

povinným k návrhu na zastavení exekuce skutečnosti, které jsou důvodem pro

zastavení exekuce, je soud povinen k nim přihlédnout a i o opožděném návrhu

věcně rozhodnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn.

21 Cdo 3439/2013, uveřejněné pod číslem 52/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a

stanovisek, usnesení ze dne 21. 5. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3169/2014, usnesení ze

dne 4. 5. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4086/2014, usnesení ze dne 24. 5. 2016, sp. zn.

20 Cdo 1503/2016). Z toho plyne, že soudy v projednávané věci postupovaly zcela

správně, pokud návrh povinného na zastavení exekuce meritorně zkoumaly.

8. Protože dovolatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo

procesního práva, jež by založila přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s.

ř., a dovoláním napadené usnesení je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí

dovolacího soudu, od níž není důvodu se odchýlit, Nejvyšší soud dovolání odmítl

(§ 243c odst. 1 o. s. ř.).

9. Nákladový výrok se s odkazem na § 243f odst. 3 o. s. ř. neodůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. 2. 2026

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předseda senátu