20 Cdo 2989/2025-420
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy
Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční
věci oprávněného L. Š. zastoupeného Mgr. Markem Hejdukem, advokátem se sídlem v
Praze 2, Jugoslávská 620/29, proti povinnému Zemědělskému družstvu Zvole v
likvidaci, identifikační číslo osoby 00107557, se sídlem v Psárech, Psáry
Štědřík, zastoupenému JUDr. Alešem Staňkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze
1, Národní 43, pro tři pohledávky v celkové výši 13 554 769,88 Kč, vedené u
Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 206 EXE 7431/2018, o dovolání
oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2025, č. j. 17
Co 178/2025-366, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Oprávněný je povinen zaplatit povinnému na náhradě nákladů
dovolacího řízení 60 729,90 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k
rukám JUDr. Aleše Staňka, Ph.D.
1. Krajský soud v Praze (dále též „odvolací soud“) v záhlaví uvedeným
rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 25. 11. 2024, č. j. 206 EXE 7431/2018-317,
kterým Okresní soud Praha-západ (dále též „soud prvního stupně“) k návrhu
povinného ze dne 16. 4. 2019 zastavil exekuci, vedenou soudním exekutorem Mgr.
Markem Jenerálem, Exekutorský úřad Zlín, na základě pověření Okresního soudu
Praha-západ ze dne 9. 8. 2018, č. j. 206 EXE 7431/2018-23 (výrok I), povinného
zavázal k úhradě nákladů exekuce ve výši 5 923,46 Kč (výrok II), oprávněného
zavázal k úhradě nákladů exekuce ve výši 221 646,09 Kč (výrok III) a
oprávněného dále zavázal k úhradě nákladů řízení povinného ve výši 182 734,20
Kč (výrok IV). Odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení tak, že
oprávněného zavázal k úhradě nákladů povinného ve výši 61 274,40 Kč.
2. Odvolací soud shrnul, že pohledávka povinného byla v konkursním
řízení zjištěna ve výši 17 998 587,97 Kč a po skončení konkursu pravomocným
usnesením Krajského soudu v Praze ke dni 11. 6. 2016 zůstala neuspokojena v
rozsahu 13 554 769,88 Kč. Dne 17. 5. 2017 byl povinný vymazán z obchodního
rejstříku, avšak dne 25. 7. 2018 byl zápis obnoven a povinný vstoupil do
likvidace. Exekuční řízení v této věci bylo zahájeno 27. 7. 2018 na podkladě
výpisu ze seznamu přihlášených pohledávek vydaného Krajským soudem v Praze dne
22. 6. 2018 pod č. j. 39 K 1/2003-1085. V rámci exekuce bylo vymoženo ke dni
17. 7. 2024 celkem 1 139 098,29 Kč, z čehož 846 095,03 Kč pro oprávněného a 255
523,26 Kč na náklady exekuce.
3. Odvolací soud uzavřel, že námitka promlčení byla uplatněna důvodně (§
408 odst. 1, 2 obchodního zákoníku) a nebyla opožděná, protože její uplatnění
není časově omezeno. Připomněl, že podle ustálené praxe i návrh na zastavení
exekuce uplatněný později než ve lhůtě stanovené v § 55 odst. 1 zákona č.
120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o
změně dalších zákonů, je třeba projednat a exekuci zastavit, jsou-li k tomuto
postupu relevantní důvody. Vzhledem k datu uzavření úvěrových smluv (1991 a
1992) a skutečnostem nastalým v průběhu času (konkurs) si oprávněný musel být
vědom rizik spojených s úplatným nabytím nezajištěné a nedobytné pohledávky
smlouvou o postoupení z 30. 5. 2018, čemuž odpovídala i cena 50 000 Kč.
4. Usnesení odvolacího soudu napadl oprávněný dovoláním. Přípustnost
spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu (konkrétně od rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 3439/2013) tím,
že nezamítl opožděný návrh povinného na zastavení exekuce (§ 55 exekučního
řádu). Důvodem zastavení bylo promlčení vymáhané pohledávky, které nastalo
ještě před zahájením exekuce, a to uplynutím desetileté promlčecí lhůty podle §
408 obchodního zákoníku, případně tříměsíční lhůty od pravomocného zrušení
konkursu, tedy dne 11. 9. 2016. Z důvodu promlčení pohledávky nelze exekuci
zastavit bez návrhu. Ten byl ale podán opožděně. Soud také měl povinnému uložit
povinnost k náhradě nákladů exekuce a nákladů řízení oprávněného, které by
včasným podáním námitky tolik nenarostly. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud
zrušil usnesení dovolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
5. Povinný ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že právo uplatnit námitku
promlčení zákon nelimituje. Oprávněný se přitom domáhá toho, aby námitku
promlčení v exekučním řízení bylo možno uplatnit jen do 15 dnů od doručení
oznámení o zahájení exekuce. Lhůta podle § 55 exekučního řádu není prekluzivní,
pouze má vést povinné k tomu, aby neprodlužovali exekuci.
6. Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část
první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též „o. s. ř.“, a dospěl k
závěru, že dovolání není přípustné.
7. V projednávané věci není zpochybněn závěr, že vymáhaná pohledávka
byla ještě před zahájením exekuce promlčena. Dovolatel však prosazuje názor, že
zmeškání patnáctidenní lhůty k podání návrhu na zastavení exekuce je důvodem
jeho odmítnutí pro opožděnost. Zcela přitom přehlíží ustálenou rozhodovací
praxi dovolacího soudu, podle níž smyslem lhůty v ustanovení § 55 odst. 1
exekučního řádu je vést povinné k tomu, aby podávali návrh na zastavení exekuce
„včas“ a exekuci neprodlužovali; vyplývají-li však z listin předložených
povinným k návrhu na zastavení exekuce skutečnosti, které jsou důvodem pro
zastavení exekuce, je soud povinen k nim přihlédnout a i o opožděném návrhu
věcně rozhodnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn.
21 Cdo 3439/2013, uveřejněné pod číslem 52/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, usnesení ze dne 21. 5. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3169/2014, usnesení ze
dne 4. 5. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4086/2014, usnesení ze dne 24. 5. 2016, sp. zn.
20 Cdo 1503/2016). Z toho plyne, že soudy v projednávané věci postupovaly zcela
správně, pokud návrh povinného na zastavení exekuce meritorně zkoumaly.
8. Protože dovolatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo
procesního práva, jež by založila přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s.
ř., a dovoláním napadené usnesení je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí
dovolacího soudu, od níž není důvodu se odchýlit, Nejvyšší soud dovolání odmítl
(§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
9. Nákladový výrok se s odkazem na § 243f odst. 3 o. s. ř. neodůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. 2. 2026
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předseda senátu