Ústavní soud Usnesení ústavní

II.ÚS 786/24

ze dne 2024-04-02
ECLI:CZ:US:2024:2.US.786.24.1

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Ronovskou o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Rudolfa Petra, Ph.D., bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 21 Cdo 2305/2023-1057 ze dne 4. 1. 2024, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 62 Co 43/2022-972 ze dne 2. 11. 2022 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 38 C 19/2011-444 ze dne 12. 8. 2016, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a Správy železnic, státní organizace, sídlem Dlážděná 1003/7, Praha 1, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

1. Ústavní stížností ze dne 18. 3. 2024 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označenými rozhodnutími s tvrzením, že v řízení ve věci samé jako celek došlo k porušení jeho základních práv zaručených v čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 37 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.

2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda doručený návrh splňuje náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu. Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.

3. Návrh stěžovatele přitom trpí zjevnou vadou, neboť stěžovatel není v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

4. Z úřední činnosti zdejšího soudu vyplývá, že stěžovatel se na Ústavní soud v minulosti již několikrát, a to s ústavními stížnostmi trpícími stejnou vadou a na tento nedostatek byl upozorňován s poučením, že její neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem pro odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 1685/18 , sp. zn. IV. ÚS 3930/18 , naposledy výzvou ze dne 13. 8. 2021 ve věci sp. zn. III. ÚS 2170/21 akcentující požadavek sepsání samotné ústavní stížnosti advokátem a informující o možnosti určení advokáta Českou advokátní komorou).

5. I přes tento fakt stěžovatel volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl soudem poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již od samého počátku řízení. Je nezbytné, aby sama ústavní stížnost byla sepsána advokátem. Nezbytnost povinného zastoupení advokátem nelze zhojit, eventuálně oddálit, informací uvedenou v záhlaví ústavní stížnosti. Ústavní soud připomíná, že podle § 72 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje.

6. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, stalo-li se tak již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým, který by přitom znamenal "umělé" prodlužování zákonem stanovené lhůty k podání ústavní stížnosti.

Nutno doplnit, že ani v době vydání tohoto rozhodnutí stěžovatel ústavní stížnost nedoplnil, třebaže od podání ústavní stížnosti uběhlo již 15 dnů, a ani neavizoval svůj další postup.

7. Stejně jako ve věcech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 2848/21 a

IV. ÚS 141/22 se proto z výše uvedených důvodů soudkyně zpravodajka uchýlila k přiměřenému použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítla.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 2. dubna 2024

Kateřina Ronovská v. r. soudkyně zpravodajka