Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, Jiřího Přibáně a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti obchodní korporace Mostostal Warszawa SA, sídlem Konstruktorska 12A, Varšava, Polská republika, zastoupené Mgr. Terezou Krpcovou, advokátkou sídlem Orlí 542/27, Brno, proti sdělení Městského soudu v Praze č. j. MSPH 95 INS 12575/2022-B-1260 ze dne 23. 1. 2025, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Proti obchodní korporaci Sberbank CZ, a. s. v likvidaci, sídlem U Trezorky 921/2, Praha 5 ("dlužnice"), je u Městského soudu v Praze ("insolvenční soud") vedeno pod sp. zn. MSPH 95 INS 12575/2022 insolvenční řízení; dne 26. 8. 2022 byl zjištěn její úpadek a na její majetek byl prohlášen konkurs. Stěžovatelka dne 15. 10. 2024 doručila insolvenčnímu soudu přípis označený jako "Sdělení o pohledávce/Žádost o uložení povinnosti v rámci dohlédací činnosti soudu", v němž s odkazem na § 373 insolvenčního zákona navrhla, aby insolvenční soud v rámci dohledací činnosti uložil insolvenční správkyni dlužnice povinnost, aby pohledávku stěžovatelky v rozsahu, v jakém je vedena v účetnictví dlužnice, zařadila na seznam přihlášených pohledávek a do seznamu věřitelů, jejichž pohledávky budou uspokojovány, a aby bylo za účelem přezkumu stěžovatelčiny pohledávky nařízeno zvláštní přezkumné jednání.
2. Insolvenční soud napadeným sdělením stěžovatelce - mimo jiné s odkazem na vyjádření insolvenční správkyně - sdělil, že stěžovatelka za situace, kdy tvrdí, že je vůči dlužnici v postavení věřitelky s pohledávkou vyplývající z účetnictví, nepostupovala podle § 373 odst. 4 insolvenčního zákona a ve stanovené lhůtě neuplatnila u insolvenční správkyně námitku, že jí nebylo doručeno oznámení podle § 373 odst. 2 insolvenčního zákona, tedy oznámení insolvenční správkyně o prohlášení konkursu na majetek dlužnice s uvedením zejména výše pohledávky evidované v jejím účetnictví.
Ustanovení § 373 insolvenčního zákona je podle insolvenčního soudu oproti obecné úpravě v postavení lex specialis. Stěžovatelka proto měla aktivně uplatnit svoji pohledávku (vyplývající z účetnictví) ve smyslu námitky, že jí oznámení správkyně nebylo doručeno a že současně uvede výši své pohledávky ke dni prohlášení konkursu a požadovaným způsobem ji doloží. Jelikož tuto námitku stěžovatelka neuplatnila, nelze její pohledávku zařadit do seznamu přihlášených pohledávek.
3. Ústavní stížností stěžovatelka navrhuje zrušení v záhlaví označeného sdělení; tvrdí, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva podle čl. 11, čl. 36 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
4. Stěžovatelka nejprve rekapituluje skutkové a procesní okolnosti věci. Tvrdí, že je v pozici věřitelky s pohledávkou vyplývající z účetnictví dlužnice, která se pokládá za přihlášenou podle § 373 odst. 1 insolvenčního zákona. Stěžovatelka namítá, že nezaslání oznámení insolvenční správkyně podle § 373 odst. 2 insolvenčního zákona nemůže mít na automatické přihlášení pohledávky vliv. Nic takového ze zákona neplyne, naopak § 373 odst. 6, věta poslední, insolvenčního zákona spojuje s pasivitou věřitele pouze to, že nedosáhne na svou pohledávku ve výši přesahující evidenci pohledávky v účetnictví.
Právní úprava úpadku finančních institucí má za cíl zjednodušit a vylepšit pozici jejich věřitelů, nikoli na ně klást přísnější požadavky. Postup insolvenčního soudu je vůči stěžovatelce oproti jiným věřitelům, jejichž pohledávka plyne z účetnictví dlužnice, diskriminační. Vzhledem k absenci právní úpravy, která by formalizovala konkrétní postup věřitele za účelem zařazení své pohledávky na seznam přihlášených, byl takový pokyn povinen vydat insolvenční soud v rámci dohlédací činnosti.
5. Stěžovatelka žádá o přednostní projednání ústavní stížnosti, neboť hrozí ztráta její pohledávky v důsledku skončení insolvenčního řízení.
6. Nejprve Ústavní soud zkoumal podmínky řízení (viz § 30 odst. 1, § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatelka je řádně zastoupenou a oprávněnou osobou k podání ústavní stížnosti, která je přípustná. Napadené sdělení považuje stěžovatelka za "rozhodnutí", jehož zrušení se domáhá. Ústavní soud však dospěl k závěru, že o rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu nejde, a proto by za jiných okolností nemusel být příslušným k projednání ústavní stížnosti podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu, neboť není oprávněn rušit úkon, který není rozhodnutím.
Zároveň však podle Ústavního soudu přichází v úvahu posoudit návrh podle jeho obsahu alternativně jako ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, k jejímuž projednání příslušný je. Zvolený postup není stěžovatelce na újmu, odpovídá požadavkům na efektivní ochranu ústavně zaručených práv a snaze vyhnout se přílišnému formalismu, který Ústavní soud opakovaně kritizuje. Proto Ústavní soud posoudil ústavní stížnost alespoň "kvazimeritorně", v rámci čehož dospěl k závěru, že je zjevně neopodstatněná.
7. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti. V projednávané věci jde o přezkum postupu insolvenčního soudu v rámci dohledací činnosti, k němuž se Ústavní soud vzhledem k jeho specifičnosti staví značně rezervovaně (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 3210/23
ze dne 11. 1. 2024, bod 7, či usnesení sp. zn. I. ÚS 505/23
ze dne 11. 7. 2023, body 8 a 10; rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz).
8. Žádné ústavně zaručené právo na automatické přihlášení pohledávky do insolvenčního řízení neexistuje. Insolvenční soud v napadeném sdělení podle Ústavního soudu ústavně souladně vysvětlil, že stěžovatelka mohla a měla včasně uplatnit námitku podle § 373 odst. 4 insolvenčního zákona, nebylo-li jí oznámení insolvenční správkyně doručeno, ačkoli jí podle jejího přesvědčení doručeno být mělo [k tomu srov. Rahm, J., Vojtek, R. § 373 (Zjištění pohledávek a závazků z účetnictví dlužníka). In: Sprinz, P., Jirmásek, T., Řeháček, O., Vrba, M., Zoubek, H. a kol. Insolvenční zákon. 1. vydání (4. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023, marg. č. 18.]. Uvedený postup (byť není jediný možný) nepovažuje Ústavní soud za svévolný či zjevně excesivní. Podstatné pro posouzení projednávané věci je, že stěžovatelka měla procesně možnost svoji pohledávku přihlásit tak, aby byla zařazena na seznam přihlášených pohledávek, a to i v případě tvrzené nečinnosti insolvenční správkyně.
9. Odkazuje-li stěžovatelka na poslední větu § 373 odst. 6 insolvenčního zákona, pomíjí, že tam uvedený důsledek je spojen s případem, kdy věřitel nesouhlasí s oznámenou výší nebo charakterem své pohledávky, nikoli s případem, kdy věřitel nepodá námitku proti tomu, že mu oznámení nebylo vůbec doručeno. Přitom právě v tomto případě výslovně poskytuje insolvenční zákon v § 373 odst. 4 věřiteli možnost podání námitky, v níž má mimo jiné uvést výši své pohledávky a doložit listiny osvědčující její existenci.
10. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
11. O žádosti stěžovatelky na přednostní projednání ústavní stížnosti (podle § 39 zákona o Ústavním soudu) Ústavní soud výslovně nerozhodoval, jelikož jí vyhověl fakticky a ve věci rozhodl urychleně.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. dubna 2025
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu