Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Ing. Roberta Hebkého, advokáta, sídlem Václava Řezáče 315, Most, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. prosince 2023 č. j. 2 To 50/2023-276, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení usnesení vrchního soudu, které podle něj porušilo jeho ústavně zaručená práva podle čl. 11 odst. 1, čl. 26 odst. 3 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Stěžovatel před Krajským soudem v Ústí nad Labem jako ustanovený obhájce zastupoval obviněného z pojistného podvodu, po skončení věci samé u téhož soudu uplatnil nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů. Krajský soud usnesením ze dne 30. 5. 2023 č. j. 1 T 1/2022-253 stěžovateli vyhověl co do částky 131 364,22 Kč, ohledně zbývající částky 19 356,03 Kč návrh stěžovatele zamítl. Stěžovatel proti usnesení krajského soudu podal stížnost, kterou vrchní soud zamítl napadeným usnesením. Vrchní soud mimo jiné uvedl, že stěžovatel nemohl svůj nárok dodatečně doplnit, protože s tímto doplněním nebyly spojeny žádné nové skutečnosti či důkazy dosud neznámé krajskému soudu. Stěžovatel se snažil jen napravit vlastní nepozornost při původním vyúčtování. Krajský soud též nijak nepochybil při časovém vymezení jednotlivých úkonů právní služby a na nich navazující náhrady promeškaného času.
3. Stěžovatel ve stručné ústavní stížnosti vznesl dvě námitky. Vrchnímu soudu zaprvé vytýká, že nepřihlédl k doplnění vyúčtování. Odkazuje na zrádnosti moderní techniky a především na skutečnost, že sám krajský soud nerozhodl o jeho nároku v přiměřené lhůtě. Zadruhé namítl, že se vrchní soud nevypořádal s jeho námitkami ohledně nepřiznané náhrady za promeškaný čas.
4. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je advokát, proto nemusí být zastoupen jiným advokátem [stanovisko pléna ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 (ST 42/79 SbNU 637)] Vyčerpal též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv ve smyslu § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je tedy přípustná.
5. Ústavní soud připomíná, že ke sporům o náklady řízení přistupuje velmi zdrženlivě, zasahuje typicky až tehdy, vykazuje-li rozhodování obecného soudu o nákladech řízení prvky libovůle či svévole (srov. nedávno např. nálezy ze dne 17. 1. 2024 sp. zn. I. ÚS 2086/23
, bod 25, a ze dne 7. 2. 2024
sp. zn. II. ÚS 244/23
, bod 16).
6. Současně Ústavní soud až na výjimky nezasahuje do sporů ohledně tzv. bagatelních částek. Vedení sporu o bagatelní částku vede, mimo zcela mimořádné případy, samo o sobě k odmítnutí ústavní stížnosti pro zjevnou neopodstatněnost [např. nález ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13
(N 55/73 SbNU 89), body 33 a 34]. Mimořádné okolnosti, kvůli kterým daná věc vyvolá ústavněprávně relevantní újmu, by měl tvrdit a doložit stěžovatel (např. usnesení ze dne 21. 5. 2014 sp. zn. III. ÚS 1161/14
, bod 6).
7. Z ústavní stížnosti (ve které stěžovatel předesílá, že neopakuje všechny své výhrady proti usnesení krajského soudu) není patrné, zda se dotýká celé částky zhruba 19 tisíc korun, ohledně které stěžovatel neuspěl se svým nárokem. Tak či tak lze spor, ve kterém jde dohromady o tuto částku, označit jako bagatelní (srov. např. usnesení ze dne 19. 3. 2024 sp. zn. III. ÚS 3420/23
, body 13 a 14, či ze dne 18. 3. 2024 sp. zn. II. ÚS 562/24
, bod 9). Stěžovatel ani žádný zásadní dopad nynějšího sporu na svou osobu netvrdí.
8. Lze dodat, že pokud jde o první námitku, stěžovatel se míjí s odůvodněním napadeného usnesení. Vrchní soud k doplnění stěžovatelova vyúčtování nepřihlédl ze zcela jiného důvodu, na který však stěžovatel nereaguje (srov. detailně body 17 a 18 napadeného usnesení). Pokud jde o druhou námitku, Ústavní soud jednak podotýká, že vrchní soud se se stěžovatelovými argumenty, byť stručně, vypořádal (body 14 až 16). Po věcné stránce stěžovatel nic dalšího nenamítá, pouze odkazuje na svou stížnost proti usnesení krajského soudu. Není však rolí Ústavního soudu, aby stěžovatelovu argumentaci dohledával v jeho dřívějších podáních (srov. přiměřeně usnesení 20. 2. 2024 sp. zn. IV. ÚS 4/24
, bod 4).
9. Ústavní soud žádné porušení ústavně chráněných práv stěžovatele neshledal, proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. dubna 2024
Josef Fiala v. r.
předseda senátu