Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Lenky Sedláčkové, advokátky, sídlem Národní 416/37, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. ledna 2025 č. j. 12 To 161/2024-4011, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí. Tvrdí, že trestní soud porušil její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 26 odst. 1 a 3, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí a připojených listin plyne následující. Trestní soud ustanovil stěžovatelku jako obhájkyni ve věci nutné obhajoby (§ 36 odst. 3 trestního řádu). Po skončení trestní věci stěžovatelka uplatnila nárok na odměnu ustanoveného obhájce a náhradu hotových výdajů. Žádala necelých 209 tis. Kč. Městský soud v Praze jí přiznal jen 130 tis. Kč (výrok I), zbytek zamítl (výrok II). Městský soud požadovanou odměnu snížil čtyřmi směry. Zaprvé, dva výslechy, které dohromady trvaly 12 minut, posoudil jako jeden úkon právní služby.
Zadruhé, byť úkon právní pomoci byl mimořádně obtížný a časově náročný (obviněný neovládal češtinu, výslech v pozdních večerních hodinách v den pracovního klidu), místo požadovaného trojnásobného zvýšení odměnu zvýšil jen o 100 %. Zatřetí, jinak vyhodnotil některá písemná podání [§ 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)]. Začtvrté, za některé porady s klientem (obviněným) nepřiznal odměnu.
3. Vrchní soud v Praze na základě stěžovatelčiny stížnosti zvýšil její odměnu na konečných 144 tis. Kč (výrok I), zbytek zamítl (výrok II). Vrchní soud souhlasil s městským soudem, že výslechy v této věci představovaly jen jeden úkon právní služby a že odměna za něj se zvyšuje jen o 100 %. Jen tehdy, pokud je mezi jednotlivými úkony časová prodleva, která přesahuje dvě hodiny, náleží za každý úkon zvlášť odměna. Ve věci nepřiznání odměny za některá písemná podání se vrchní soud neztotožnil s městským soudem jen ve dvou případech. Jak žádost o vrácení věci, tak druhá žádost o sjednání dohody o vině a trestu se svojí povahou blíží jednoduché výzvě k plnění. Vrchní soud dále přiznal odměnu za další dvě porady; odměna tedy náležela za osm porad z celkových čtrnácti porad. U jedné z nich vrchní soud zvýšil odměnu o 50 %, protože se konala večer.
4. Stěžovatelka podala obsáhlou ústavní stížnost. Obecně zmiňuje legitimní očekávání a význam práva na právní pomoc. Podrobně pak kritizuje jednotlivé způsoby krácení odměny, jde prý o svévolný výklad advokátního tarifu, který vyvolává nejistotu a nepředvídatelnost. Postup vrchního soudu odrazuje obhájce od kvalitního výkonu obhajoby. Nutí je, aby pečlivě zvážili, zda učiní ten či onen úkon právní služby, a vůbec, aby svoji práci omezili jen na nezbytné minimum. V takovém případě je institut nutné obhajoby úplně zbytečný, pokud obhájci nedostanou zaplaceno.
5. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je advokátka, proto nemusí být zastoupena jiným advokátem [stanovisko pléna ze dne 8. 10. 2015, sp. zn. Pl.ÚS-st. 42/15 (ST 42/79 SbNU 637)]. Vyčerpala též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Ústavní stížnost je přípustná.
6. Nynější věc se týká nákladů trestního řízení. Již tato skutečnost předurčuje, jakým způsobem Ústavní soud bude tuto věc posuzovat - zdrženlivě. Aby Ústavní soud mohl vystoupit na ochranu práv jednotlivců v nákladových věcech, musí nastat mimořádné okolnosti, které posuzovaný případ činí ústavněprávně dostatečně významným [takto stanovisko pléna ze dne 5. 3. 2025 sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24 (č. 97/2025 Sb.), bod 34]. Žádná taková okolnost však nyní nenastala.
7. Stěžovatelka má samozřejmě pravdu, že obhájce hraje v trestním řízení důležitou roli. Je to on, kdo hájí práva a oprávněné zájmy obviněného, díky němu se fakticky naplňuje ústavní právo na právní pomoc. Při odměňování ustanovených obhájců tak trestní soudy musí myslet na tento ústavní rozměr (důrazně nedávno nález ze dne 24. 7. 2024 sp. zn. III. ÚS 49/24 , body 15 až 17).
8. Stěžovatelka však fakticky pokračuje ve své polemice k výkladu a aplikaci advokátního tarifu. Jde o pouhý nesouhlas s důvody, pro které jí trestní soudy nepřiznaly odměnu za ten či onen úkon právní služby. Ústavní soud v prvé řadě chválí trestní soudy, že se neuchýlily k paušální a nicneříkající argumentaci. Naopak, každému jednotlivému úkonu, u něhož odepřely odměnu, věnovaly náležitou pozornost a řádně uvedly důvody pro nepřiznání odměny [srov. odlišnou situaci řešenou v nálezu ze dne 17. 12. 2019 sp. zn. I. ÚS 748/19
(N 213/97 SbNU 282), bod 10].
9. Pokud se výslechy uskuteční uvnitř časového období dvou hodin, hledí se na ně jako na jeden úkon právní služby (shodně Papež, V. Komentář k § 11 advokátního tarifu, in: Svejkovský, J. et al. Zákon o advokacii. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 562). Vrchní soud přehledně pomocí tabulky vysvětlil, proč odměnu za právní úkon se zvyšuje jen o 100 % (body 10 až 12 napadeného usnesení). Ne všechna písemná podání, na která advokátní tarif nepamatuje, si zaslouží odměnu [srov. nález ze dne 1. 3. 2021 sp. zn. I. ÚS 3906/17
(N 42/105 SbNU 11), bod 17]. Proč odměna náleží jen za osm z celkových čtrnácti porad, vrchní soud vysvětlil zevrubně v bodě 16 napadeného usnesení.
10. Není úkolem Ústavního soudu do celé věci zasahovat. Rozhodně pak není jeho úkolem, aby detailně kontroloval závěry napadeného rozhodnutí [srov. např. nález ze dne 26. 4. 2022 sp. zn. IV. ÚS 3318/21
(N 54/111 SbNU 346), body 15 a 18].
11. Ústavní soud nezjistil žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky. Odmítl proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 21. května 2025
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu