Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti F. B., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve vazební věznici, zastoupeného Mgr. Miroslavem Klusáčkem, advokátem, AK se sídlem v Brně, Rooseveltova 6/8, proti pokynu Krajského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2012 č. j. 46 T 3/2011-4095 k dodání do výkonu trestu odnětí svobody a příkazu téhož soudu ze dne 15. 11. 2012 č. j. 46 T 3/2011-4096 k dodání do výkonu trestu odnětí svobody takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dopisem ze dne 15. 11. 2012 č. j. 46 T 3/2011-4095 vyšší soudní úřednice Krajského soudu v Brně požádala Městské ředitelství Policie ČR Brno o doručení přiloženého příkazu ze dne 15. 11. 2012 č. j. 46 T 3/2011-4096 k dodání odsouzeného do výkonu trestu odnětí svobody a vrácení odsouzeným podepsané doručenky.
Příkazem ze dne 15. 11. 2012 č. j. 46 T 3/2011-4096 vyšší soudní úřednice Krajského soudu v Brně požádala Městské ředitelství Policie ČR v Brně o dodání odsouzeného do výkonu trestu odnětí svobody v trvání 9 roků a 6 měsíců do "Věznice" a o doručení připojeného příkazu odsouzenému. Odsouzený byl následně policejním orgánem omezen na osobní svobodě dne 10. 12. 2012 a dodán do výkonu trestu odnětí svobody do vazební věznice.
Trest odnětí svobody v trvání 9 roků a 6 měsíců byl odsouzenému uložen rozsudkem nalézacího soudu dne 15. 3. 2012 sp. zn. 46 T 3/2011 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 9. 2012 sp. zn. 4 To 46/2012.
Ústavní soud především konstatuje, že stěžovatelem napadenou písemnost nalézacího soudu ze dne 15. 11. 2012 č. j. 46 T 3/2011-4095 a jím v petitu označenou jako "pokyn k dodání stěžovatele do výkonu trestu odnětí svobody" považuje za průvodní dopis k připojenému příkazu téhož soudu ze dne 15. 11. 2012 č. j. 46 T 3/2011-4096 k dodání do výkonu trestu odnětí svobody, a tudíž za písemnost neschopnou jakéhokoliv zásahu do některého ze základních práv stěžovatele.
Ústavní stížností napadený příkaz k dodání do výkonu trestu odnětí svobody ze dne 15. 11. 2012 č. j. 46 T 3/2011-4096 je dle názoru Ústavního soudu "opatřením směřujícím k výkonu trestu" ve smyslu § 94 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku (srov. např. stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2011 Tpjn 301/2011, dostupné též v ASPI pod JUD213035CZ), které je samo o sobě zcela neschopné jakéhokoliv zásahu do základního práva stěžovatele na osobní svobodu, a nemůže být ani považováno za jakékoliv "pravomocné rozhodnutí", "opatření" nebo "jiný zásah orgánu veřejné moci" [k pojmu "jiný zásah orgánu veřejné moci" srov. např. nález ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95
(N 78/4 SbNU 243)] ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zejména proto, že není "rozhodnutím o oprávněnosti jakéhokoliv trestního obvinění" proti stěžovateli ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy, resp. rozhodnutím o "zbavení svobody" ve smyslu čl. 8 odst. 2 Listiny; takovými (posledně zmíněnými) rozhodnutími jsou však výše již zmíněný rozsudek nalézacího soudu ze dne 15. 3. 2012 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 9. 2012, jimiž byl stěžovateli mj. uložen nepodmíněný trest odnětí svobody. Z judikatury Ústavního soudu lze poukázat např. na usnesení ze dne 1. 11. 2007 sp. zn. II. ÚS 1635/07
, dle něhož "Nelze souhlasit s názorem, že pokud vyšší soudní úředník vydá ve smyslu § 321 odst. 3 trestního řádu příkaz k dodání odsouzeného do výkonu trestu, tím nepřípustně zasahuje do svobody jednotlivce. V souladu s čl. 90 Ústavy České republiky a čl. 8 odst. 2 Listiny je to totiž soud, kdo meritorním rozsudkem na základě podané obžaloby a provedeného řízení rozhodne o tom, že bude osobní svoboda jednotlivce omezena.", a usnesení ze dne 14. 6. 2012 sp. zn. II. ÚS 2038/12
(obě usnesení dostupná na http://nalus.usoud.cz), dle něhož "I kdyby snad ve stěžovatelově případě nebyly podmínky pro nevydání předchozí výzvy k dobrovolnému nástupu výkonu trestu, tak by sama tato skutečnost nemohla relevantně zasáhnout do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, které již byly legitimně omezeny odsuzujícím rozsudkem."
Z uvedených důvodů tvrzení o porušení základního práva na osobní svobodu zaručeného článkem 8 odst. 1 a 2 Listiny, resp. čl. 5 Úmluvy, Ústavní soud shledal zjevně neopodstatněným. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že ze stěžovatelem předložených kopií inkriminovaného příkazu k dodání do výkonu trestu odnětí svobody a průvodního dopisu skutečně neplyne, zda a případně z jakého důvodu stěžovatel nebyl vyzýván k nástupu trestu podle § 321 odst. 1 tr. řádu, a tudíž proč bylo aplikováno bez dalšího přímo ustanovení v § 321 odst. 3 tr. řádu. S ohledem na výše uvedené odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 25. února 2013
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu