Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Jana Mareše, zastoupeného opatrovníkem Mgr. Jiřím Maříkem, advokátem, sídlem Gregorova 2585, Písek, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2025 č. j. KSCB 27 INS 18939/2013, 42 ICm 245/2022, 29 ICdo 184/2024-156, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. srpna 2024 č. j. 42 ICm 245/2022, 101 VSPH 417/2024-81 (KSCB 27 INS 18939/2013) a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. května 2024 č. j. 42 ICm 245/2022-54 (KSCB 27 INS 18939/2013), za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti AKZ insolvence v.o.s., sídlem Blahoslavova 186/8, Mladá Boleslav, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení. Tvrdí, že insolvenční soudy porušily jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí plyne následující. Stěžovatel je dlužníkem v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 27 INS 18939/2013. Stěžovatel se v minulosti neúspěšně domáhal vůči vedlejší účastnici (tehdy vystupující pod obchodní firmou "Záveská a spol., v.o.s."), která je jeho insolvenční správkyní, zaplacení částky 7 600 000 Kč. Tato částka představuje škodu, kterou vedlejší účastnice měla způsobit tím, že vstoupila do řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 23/2017 a vzala zpět žalobu.
Stěžovatel v první žalobě označil vedlejší účastnici jako "obchodní firma Záveská a spol. v. o. s. IČ 264 68 514, zapsaná u Městského soudu v Praze do OR v oddíle A, vložka 45049, sídlem Praha - Mladá Boleslav, dnem 22. 6. 2015 určený insolvenční správce v řízení spis. zn: KSCB 27 INS 18939/2013". Insolvenční soudy navzdory tomuto nesprávnému označení vedlejší účastnice posoudily stěžovatelovu žalobu podle jejího obsahu a vyhodnotily, že žaloba nemíří proti majetkové podstatě, ale přímo proti insolvenční správkyni jako právnické osobě k vyvození její osobní majetkové odpovědnosti za škodu na majetkové podstatě.
Žalobu tudíž meritorně projednaly podle jejího obsahu a v jejich rozhodnutích je proto vedlejší účastnice uvedena bez dodatku "insolvenční správce". Bez dodatku označil vedlejší účastnici i stěžovatel v jím podaném odvolání, které následně vzal zpět. Stěžovatel se poté s návrhem na vydání opravného usnesení domáhal přidání dodatku k označení vedlejší účastnice. Vrchní soud tento návrh usnesením ze dne 17. 2. 2023 č. j. 43 ICm 4934/2017, 102 VSPH 699/2021-525 (KSCB 27 INS 18939/2013) zamítl. Nešlo o vadu, neboť bylo zjevné, že se stěžovatel svého nároku domáhá proti insolvenční správkyni a nikoli proti majetkové podstatě, podle toho insolvenční soudy žalobu meritorně projednaly (ústavní stížnost proti usnesení vrchního soudu byla odmítnuta usnesením ze dne 20.
6. 2023 sp. zn. II. ÚS 1142/23
).
3. Po skončení právě uvedeného řízení se stěžovatel novou žalobou opět domáhal zaplacení částky 7 600 000 Kč, a to se stejným vylíčením rozhodných skutečností, jako v předcházející žalobě, a to vůči stejné žalované (vedlejší účastnici) bez dodatku "insolvenční správce". Krajský soud napadeným usnesením řízení zastavil, neboť v této věci i v předchozím řízení vystupovala vedlejší účastnice bez dodatku, a proto již bylo pravomocně rozhodnuto mezi totožnými účastníky řízení o totožném předmětu řízení, což zakládá překážku věci rozsouzené.
4. K odvolání stěžovatele vrchní soud napadeným usnesením usnesení krajského soudu potvrdil. Vrchní soud se plně ztotožnil s krajským soudem. V obou řízeních vystupovala stejná žalovaná. V předcházejícím řízení nebylo možné s přihlédnutím k obsahu žaloby i přes nesprávné uvedení dodatku dovozovat, že stěžovatel žaluje vedlejší účastnici jako insolvenčního správce (tj. že žaluje majetkovou podstatu). Žaloba proto nebyla vadná a soudy ji meritorně projednaly. Ani druhá žaloba nesměřuje proti majetkové podstatě, ale taktéž proti insolvenčnímu správci z titulu jeho osobní odpovědnosti za škodu při výkonu funkce. Jsou tak splněny všechny, zákonem stanované podmínky pro zastavení řízení pro překážku věci pravomocně rozsouzené.
5. Proti usnesení vrchního soudu podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl. Nejvyšší soud zrekapituloval judikaturu k překážce věci rozhodnuté. Stěžovatel v obou řízeních žaloval vedlejší účastnici jako právnickou osobu bez dodatku, že jde o insolvenční správkyni, a proto je závěr vrchního soudu o překážce věci rozhodnuté (z důvodu totožnosti účastníků) souladný s judikaturou.
6. Stěžovatel v ústavní stížnosti argumentuje, že insolvenční soudy postupovaly nesprávně, neboť v rozporu s právními předpisy a judikaturou zamezily projednání jeho žaloby. V předchozím řízení stěžovatel označil vedlejší účastnici s dodatkem (podal žalobu proti majetkové podstatě), v posuzované věci však označil vedlejší účastnici bez dodatku (podal žalobu přímo proti vedlejší účastnici). Názor insolvenčních soudů, že v obou řízeních šlo o totožný okruh účastníků, je proto chybný a odporuje nejen ustálené judikatuře, ale rovněž i předchozím rozhodnutím v totožné věci.
7. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je řádně zastoupen opatrovníkem - advokátem (srov. usnesení ze dne 14. 1. 2014 sp. zn. II. ÚS 3634/11
, bod 15 a § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu) a vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je tedy přípustná.
8. Ústavní soud nejprve připomíná, že mu nepřísluší přehodnocovat skutkové a právní závěry obecných soudů, neposuzuje proto v zásadě ani výklad zákonů, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout jen tehdy, pokud by postup těchto orgánů byl excesivní do té míry, že by překročil meze ústavnosti [srov. např. nález ze dne 8. 7. 1999 sp. zn. III. ÚS 224/98
(N 98/15 SbNU 17)]. O takovou situaci však v posuzované věci nejde.
9. Insolvenční soudy v souladu s ústavními požadavky podrobně vysvětlily, proč v posuzované věci nastala překážka věci pravomocně rozsouzené (odůvodnění usnesení krajského soudu, body 13 až 16 usnesení vrchního soudu a body 12 až 13 usnesení Nejvyššího soudu). V předešlém řízení insolvenční soudy posoudily i navzdory nesprávnému označení vedlejší účastnice (s dodatkem "insolvenční správce") stěžovatelovu žalobu podle jejího obsahu. Učinily tak ve prospěch jeho práv, neboť první žaloba by jinak byla kvůli nesprávnému označení vedlejší účastnice s dodatkem vadná (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2018 sp. zn. 29 Cdo 2772/2016). Argumentace stěžovatele, jejíž důsledky by se daly shrnout tak, že se v předcházejícím řízení vlastně snažil dosáhnout neprojednatelnosti své žaloby (a proto vedlejší účastnici nesprávně označil s dodatkem), je nelogická.
10. Kromě toho je třeba zmínit, že byť stěžovatel považoval z různých důvodů rozsudek krajského soudu vydaný v předcházejícím řízení za nesprávný, nebrojil proti němu, neboť vzal své odvolání (ve kterém mimochodem označil vedlejší účastnici bez dodatku) zpět, načež eventuálně znovu v posuzované věci podal totožnou žalobu. Na nyní napadených usneseních insolvenčních soudů proto není nic neústavního, zastavení řízení bylo zákonem předvídaný následek stěžovatelem zvoleného procesního postupu a rozhodnutí insolvenčních soudů ho na jeho právech nekrátí.
11. Ústavní soud nezjistil žádné porušení stěžovatelových základních práv. Ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným, Ústavní soud ji proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 14. května 2025
Zdeněk Kühn v. r.
předseda senátu