Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky N. R., zastoupené Mgr. Miroslavem Kučerkou, advokátem, sídlem Národní 416/37, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. března 2024 č. j. 61 To 167/2024-47, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení pro porušení jejího ústavně zaručeného práva v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a vyžádaného soudního spisu plyne, že Městský soud v Praze ke stížnosti státní zástupkyně zrušil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 o zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení a podle § 278 odst. 2 trestního řádu obnovu řízení povolil. Současně podle § 284 odst. 1 trestního řádu zrušil původní pravomocné rozhodnutí ze dne 30. 6. 2022 (v právní moci dne 5. 8. 2022), kterým obvodní soud zastavil trestní stíhání stěžovatelky pro přečin podvodu. Trestní stíhání v této věci bylo původně zastaveno jako neúčelné, neboť trest, k němuž mohlo vést, byl zcela bez významu vedle trestu, který stěžovatelce hrozil pro jiný trestný čin [§ 172 odst. 2 písm. a) ve spojení s § 223 odst. 2 a § 231 odst. 1 trestního řádu].
Stěžovatelka byla tou dobou v jiné věci trestně stíhána pro pokračující zvlášť závažný zločin zpronevěry, za což měla být postavena před soud a postižena přísnějším trestem. Státní zástupce však usnesením ze dne 27. 7. 2022 (právní moc 30. 11. 2022) trestní stíhání ve věci zpronevěry zastavil. To dle městského soudu odůvodnilo povolení obnovy řízení ve věci přečinu podvodu.
3. V ústavní stížnosti stěžovatelka trvá na tom, že obnovu řízení podle § 278 odst. 2 trestního řádu je možné povolit jen tehdy, pokud vyjdou najevo skutečnosti soudu v původním řízení neznámé, které však v době vydání rozhodnutí již existovaly. Pozdější zastavení trestního řízení v jiné věci proto nemohlo být důvodem obnovy řízení. Výklad městského soudu je nepřípustně extenzivní. Stěžovatelka poukazuje též na to, že obnova řízení je mimořádný opravný prostředek a její povolení je v soudní praxi zcela výjimečné.
4. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je řádně zastoupena (§ 29 až § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Vyčerpala též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je tedy přípustná.
5. Ústavní soud zásadně nemá oprávnění zasahovat do rozhodovací činnosti trestních soudů, neboť nepředstavuje vrchol jejich soustavy, ale zvláštní soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 81, 83, 90 Ústavy). Proto nepřezkoumává běžnou zákonnost a správnost napadených soudních rozhodnutí či řízení, které jejich vydání předcházelo. Ústavní soud může pouze posoudit, zda trestní soud o obnově řízení rozhodl ústavně souladným způsobem.
6. Funkcí obnovy řízení podle § 277 a násl. trestního řádu je odstranit případný justiční omyl. Ústavně chráněnou hodnotou je tu veřejný zájem na správném a spravedlivém rozhodnutí, který stojí nad právní jistotou ztotožněnou s pravomocným, a proto zásadně nenapadnutelným rozhodnutím [nálezy ze dne 30. 7. 2009 sp. zn. II. ÚS 2445/08
(N 174/54 SbNU 193) a ze dne 15. 9. 2015 sp. zn. III. ÚS 2288/15
(N 168/78 SbNU 513), bod 39].
7. K výkladu pojmu "skutečnosti soudu dříve neznámé" (§ 278 odst. 2 trestního řádu) Ústavní soud uvádí, že novotou ve smyslu § 278 trestního řádu mohou být i změněné skutečnosti, které sice byly v původním řízení dokazovány, ale se zcela jiným výsledkem [nález ze dne 31. 3. 2016 sp. zn. I. ÚS 4068/14
(N 56/80 SbNU 667), bod 38, s odkazem na judikaturu trestních soudů]. Touto optikou je třeba nahlížet také na nynější věc. Obvodní soud v době vydání rozhodnutí o zastavení neúčelného trestního stíhání dne 30. 6. 2022 vyšel z informací o stavu řízení v jiné, závažnější trestní věci. Následně došlo ke změně ve skutkových zjištěních, neboť státní zástupce konstatoval, že se nestaly skutky, pro které byla stěžovatelka trestně stíhána v závažnější trestní věci. Nová skutečnost ve smyslu § 278 trestního řádu nespočívala v samotném vydání usnesení o zastavení trestního stíhání, ale v tom, že stěžovatelka zvlášť závažný zločin zpronevěry nespáchala. Na tuto skutečnost je třeba nahlížet tak, že objektivně existovala po celou dobu trestního stíhání pro přečin podvodu, byť nebyla obvodnímu soudu známa (fakticky ani být nemohla).
8. Ústavně zaručená práva stěžovatelky porušena nebyla. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 7. srpna 2024
Josef Fiala v. r. předseda senátu