Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Zdeňkem Kühnem o ústavní stížnosti stěžovatelky V. B. a dalších 201 stěžovatelů, všech zastoupených JUDr. Ing. Pavlem Jíchou, advokátem, sídlem Korunní 810/104, Praha 10 - Vinohrady, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. ledna 2024, č. j. 7 To 45/2023-28124, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. listopadu 2020, sp. zn. 57 T 3/2020, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Praze a J. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. V nynější věci podalo celkem 202 stěžovatelů ústavní stížnost proti usnesení městského soudu, kterým městský soud nepřipustil stěžovatele jako poškozené k hlavnímu líčení podle § 44 odst. 2 a § 206 odst. 3 a odst. 4 trestního řádu, a proti rozsudku vrchního soudu, a to v rozsahu výroku, kterým podle § 253 odst. 1 trestního řádu zamítl odvolání stěžovatelů proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2022 sp. zn. 57 T 3/2020 jako odvolání podaná osobami neoprávněnými. Stěžovatelé mimo jiné tvrdí, že již v přípravném řízení řádně uplatnili nárok na náhradu škody, městský soud jim nicméně následně neoznámil povinnost nechat se zastoupit společným zmocněncem. Obecné soudy podle stěžovatelů zasáhly do jejich ústavně zaručených práv.
2. Ústavní soud již obdržel několik ústavních stížností proti rozsudku vrchního soudu uvedenému v záhlaví (tedy v kauze obchodní skupiny X a mj. podnikatele J. K.). Podobně jako v případě dalších již obdržených ústavních stížností se však nynější ústavní stížností nemůže věcně zabývat (srov. usnesení ze dne 9. 5. 2024 sp. zn. IV. ÚS 1024/24 a ze dne 15. 5. 2024 sp. zn. III. ÚS 1107/24 a
II. ÚS 1108/24 ).
3. Ústavnímu soudu v přezkumu ústavní stížnosti v tomto momentu brání zásada subsidiarity ústavní stížnosti. Ta má dvě stránky, formální a materiální. Pro projednání ústavní stížnosti nestačí jen formálně vyčerpat všechny dostupné opravné prostředky, které stěžovatelům právní předpis přiznává (tzv. formální stránka). Věc musí být současně pro orgány veřejné moci definitivně uzavřena, nemohou mít žádné zákonné procesní prostředky, jak napravit případnou protiústavnost (tzv. materiální stránka). Až v tomto okamžiku může Ústavní soud "vstoupit do hry" a případně zasáhnout na ochranu základních práv a svobod stěžovatelů [k tomu nedávno stanovisko pléna ze dne 7. 3. 2023 sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23 (č. 57/2023 Sb.), body 23 až 25]. Jinými slovy, Ústavní soud zásadně nemůže zasahovat do probíhajícího soudního řízení; nemůže rozhodnout dříve, než tak učiní obecný soud.
4. Ve výše zmíněné trestní věci stěžovatelé vystupovali jako poškození, resp. se postavení poškozených (v hlavním líčení) domáhali. Poté, co je městský soud nepřipustil jako poškozené k hlavnímu líčení, podali stěžovatelé odvolání, které vrchní soud zamítl. Stěžovatelé se dále nemohli bránit podáním dovolání k Nejvyššímu soudu (a contrario § 265d trestního řádu) a nezbylo jim tak, než podat ústavní stížnost k Ústavnímu soudu. Formálně tedy před podáním ústavní stížnosti vyčerpali všechny zákonné prostředky ochrany svých práv.
5. Na druhé straně výše uvedená trestní věc není definitivně uzavřena. Proti rozsudku vrchního soudu v záhlaví mohly oprávněné osoby podat dovolání. Ústavní soud telefonicky ověřil, že proti rozsudku vrchního soudu podali (ke dni 26. 6. 2024) dovolání dva z obviněných a jedna zúčastněná osoba (§ 42 trestního řádu). Řízení o dovolání stále běží, není tedy splněn materiální požadavek zásady subsidiarity ústavní stížnosti. Ústavní soud nemůže rozhodnout o ústavní stížnosti dříve, než se k věci vyjádří sám Nejvyšší soud. Pokud by tak Ústavní soud učinil, mohl by tím nepřípustně zasáhnout do rozhodování obecného soudu. Ať už Nejvyšší soud rozhodne jakkoli, je ústavní stížnost vzhledem k zásadě subsidiarity ústavní stížnosti nepřípustná (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu).
6. Ústavní soud tím samozřejmě stěžovatelům nezavírá dveře k ústavnímu přezkumu. Stěžovatelé se mohou obrátit na Ústavní soud poté, co Nejvyšší soud rozhodne o podaných dovoláních, tj. s konečnou platností. Zákonná lhůta pro podání ústavní stížnosti bude stěžovatelům zachována.
7. Soudce zpravodaj proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako nepřípustnou [§ 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 27. června 2024
Zdeněk Kühn v. r. soudce zpravodaj