IV.ÚS 126/98

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

IV. ÚS 126/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti Z.V., proti rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 15. 4. 1996, čj. 2 T 52/96-123, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 6. 6. 1996, čj. 8 To 133/96-135, a usnesení Okresního soudu v Třebíči ze dne 12. 1. 1998, čj. 2 T 52/96-184, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Z obsahu spisu 2 T 52/96 Okresního soudu v Třebíči Ústavní soud zjistil, že shora uvedeným rozsudkem tohoto soudu byl stěžovatel uznán vinným pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm.a), e) trestního zákona, pokus trestného činu znásilnění podle § 8 odst. 1 k § 241 odst. 1 trestního zákona, trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. d), e) trestního zákona a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků. Stěžovatelovo odvolání bylo napadeným usnesením Krajského soudu v Brně zamítnuto. Usnesením ze dne 12. 1. 1998 byla konečně zamítnuta stěžovatelova žádost o změnu způsobu výkonu ochranného léčení z ústavního ochranného sexuologického léčení na léčení 2 - IV. ÚS 126/98 ambulantní. Práva stížnosti proti tomuto usnesení se stěžovatel, jak plyne z protokolu o veřejném zasedání ze dne 12. 1. 1998, vzdal.

Z uvedených zjištění tedy plyne, že proti odsuzujícím rozhodnutím obecných soudů podal stěžovatel ústavní stížnost evidentně po lhůtě 60 dnů, stanovené pro její podání v ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, zatímco pokud jde o usnesení ze dne 12. 1. 1998, vzdáním se práva stížnosti stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svého práva, a v tomto bodě je proto jeho ústavní stížnost nepřípustná (§ 75 odst. 1 citovaného zákona). Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) a f) citovaného zákona odmítnout. Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 20. dubna 1998

JUDr. Vladimír Čermák soudce zpravodaj