Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida a Jiřího Zemánka o návrhu na vyloučení soudce Jana Filipa z projednání a rozhodování věci ústavní stížnosti stěžovatelky X., zastoupené JUDr. Petrem Aulickým, advokátem se sídlem Dolní Valy 3940/2, Hodonín, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2021, č. j. 5 Tdo 1184/2021-1358, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 9. 2020, č. j. 5 To 145/2020-1305, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení a Nejvyššího státního zastupitelství a Krajského státního zastupitelství v Ostravě, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Soudce Jan Filip je vyloučen z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. IV. ÚS 1344/22
.
1. Dne 10. 6. 2022 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost stěžovatelky, zastoupené JUDr. Petrem Aulickým, zetěm soudce Jana Filipa. Jelikož je Jan Filip členem ve věci rozhodujícího IV. senátu Ústavního soudu, vznesl dne 25. 5. 2022 advokát stěžovatelky námitku podjatosti.
2. Ve svém vyjádření ze dne 14. 6. 2022 soudce Jan Filip uvedl, že by mohl být - s ohledem na příbuzenský poměr k advokátovi stěžovatelky - považován za podjatého, a proto navrhl, aby byl vyloučen z projednání a rozhodování v uvedené věci.
3. Podle § 36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je soudce vyloučen, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům, lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v tomto ustanovení představuje výjimku z ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci; příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod - dále jen "Listina").
4. Nezávislý a nestranný soudce je klíčovou součástí práv na soudní ochranu a na spravedlivý proces, která jsou zakotvena v čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nestrannost soudce je třeba posuzovat jak ze subjektivního, tak z objektivního hlediska, přičemž subjektivní kritérium vypovídá o osobním přesvědčení soudce v daném případě, objektivní naproti tomu o tom, že soudce skýtá dostatečné záruky vylučující v tomto ohledu oprávněné pochybnosti.
5. S ohledem na poměr soudce Jana Filipa ke shora uvedenému zástupci stěžovatelky proto III. senát Ústavního soudu, určený podle § 10 Rozvrhu práce Ústavního soudu na rok 2022 pro rozhodnutí o vyloučení soudce IV. senátu, dospěl k závěru, že je naplněn důvod podle § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu k vyloučení soudce Jana Filipa z projednání a rozhodování věci sp. zn. IV. ÚS 1344/22
.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 21. června 2022
Vojtěch Šimíček v. r. předseda senátu
byl stálý člen IV. senátu Jan Filip z projednávání a rozhodování nynější věci vyloučen. IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Úvodem nutno konstatovat, že usnesením ze dne 4. 8. 2022 sp. zn. III. ÚS 1338/22
Ústavní soud odmítl jako zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost spoluodsouzeného T. H. Toto usnesení se vypořádalo s jeho argumentací, jež je obdobná argumentaci obsažené v nyní posuzované ústavní stížnosti (viz bod 7). Ústavní soud na ně tudíž odkazuje s tím, že není důvod odchýlit se od závěrů v něm uvedených. Tento postup je v souladu s judikaturní praxí Ústavního soudu (srov. usnesení ze dne 15. 5. 2012 sp. zn. I. ÚS 409/12 nebo ze dne 21. 7. 2015 sp. zn. III. ÚS 241/15 aj.).
9. Nad rámec odůvodnění zmíněného usnesení lze doplnit, že jde-li o stěžovatelkou soustavně uplatňovanou námitku nesprávného postupu okresního soudu při zadávání a hodnocení znaleckých posudků, je pravdou, že k této - dle stěžovatelky stěžejní - výhradě se soudy přímo nevyjádřily. Byť by ze skutkové verze předestřené v ústavní stížnosti bylo skutečně možno nabýt dojmu, že okresní soud postupoval v rozporu s příslušnými ustanoveními trestního řádu i judikaturou, na kterou stěžovatelka odkazuje, ve skutečnosti tomu tak není.
10. Stěžovatelka především pomíjí, že přibrání znalce (a tedy zpracování v pořadí druhého znaleckého posudku) bylo okresnímu soudu uloženo ve zrušujícím rozhodnutí krajského soudu ze dne 11. 2. 2019, přičemž tomu tak bylo nikoliv pro vady prvního znaleckého posudku (jak se stěžovatelka mylně domnívá), ale pro náročnost věci a složitost posuzovaných otázek týkajících se její trestné činnosti (bod 2 odůvodnění rozsudku okresního soudu). Z obou znaleckých posudků (s nimiž se Ústavní soud seznámil, neboť byly přiloženy k ústavní stížnosti) je přitom zjevné, že pozdější z nich odpovídá na nesrovnatelně širší okruh otázek než znalecký posudek předložený obhajobou v počáteční fázi soudního řízení, kdy obžaloba směřovala navíc pouze proti spoluodsouzenému (viz body 1 a 2 odůvodnění rozsudku okresního soudu).
Důvodem vypracování "nového" znaleckého posudku tak byl závěr okresního soudu (resp. krajského soudu, který ho k tomu zavázal), že je zapotřebí odborných znalostí i k objasnění dalších souvisejících skutečností, a nešlo tak o situaci upravenou v § 109 trestního řádu, jehož použití by bylo namístě v případě, kdy by soud shledal "starší" znalecký posudek vadným.
11. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 13. září 2022
Josef Fiala. v. r. předseda senátu