Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudců JUDr. Vlasty Formánkové a JUDr. Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti B. H., zastoupené JUDr. Ilonou Vaněčkovou, advokátkou se sídlem Na Pankráci 404/30a, Praha, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 21 Cdo 1149/2013-414 ze dne 25. 2. 2014 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze č. j. 70 Co 377/2012-369 ze dne 18. 10. 2012 a usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 28 C 134/2009-342 ze dne 23. 5. 2012, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatelka se žalobou domáhala obnovy uvedeného řízení. Jako důvod obnovy řízení s odkazem na ustanovení § 228 odst. l písm. a) o. s. ř. uvedla, že po právní moci shora uvedeného usnesení o nařízení soudního prodeje zástavy bylo v trestním řízení rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 52 T 76/2001 prokázáno, že její podpis na zástavní smlouvě byl podvodně vylákán jejím synem a zástavní smlouva je tak podle stěžovatelky absolutně neplatná.
Žalobě na obnovu řízení nebylo vyhověno s odůvodněním, že námitkou neplatnosti smlouvy o úvěru či zástavní smlouvy, uplatněnou z jakéhokoli důvodu, se soud ve fázi řízení o nařízení soudního prodeje zástavy nemůže zabývat. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 52 T 76/2001 tak nemohl pro stěžovatelku přivodit příznivější rozhodnutí ve věci.
Stěžovatelka se závěry soudů nesouhlasí. Je přesvědčena, že povinností soudů bylo, a to bez ohledu na specifičnost řízení o nařízení soudního prodeje zástavy, zabývat se námitkou neplatnosti zástavní smlouvy. Z rozhodnutí v trestní věci podle stěžovatelky vyplývá jak absolutní neplatnost smlouvy o zřízení zástavního práva pro rozpor s dobrými mravy, tak i pro omyl stěžovatelky při uzavření této smlouvy. Má-li být otázka neplatnosti řešena již v průběhu nalézacího řízení (tj. řízení o soudním prodeji zástavy), pak rozhodnutí v trestní věci, která byla vydána až po pravomocném skončení řízení o soudním prodeji zástavy a která tak stěžovatelka bez své viny nemohla v tomto řízení použít, pro ni mohla přivodit příznivější rozhodnutí ve věci a jsou důvodem pro povolení obnovy řízení.
Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. září 2014
JUDr. Vladimír Sládeček předseda senátu Ústavního soudu