IV.ÚS 165/97

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

IV. ÚS 165/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl o ústavní stížnosti J.B., proti rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 4 T 3/97, ze dne 25.4.1997, a obžalobě Krajského státního zastupitelství, sp. zn. KZv 123/94, ze dne 11.2.1997, t a k t o

Návrh se odmítá.

O d ů v o d n ě n í .

Navrhovatel se svým podáním ze dne 14.5.1997, s odvoláním na porušení čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, domáhá zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 4 T 3/97, ze dne 25.4.1997, kterým byla zamítnuta jeho žádost o propuštění z vazby na svobodu a nebyl soudem přijat ani jím nabídnutý písemný slib jako opatření, kterým lze nahradit vazbu ve smyslu ustanovení § 73 odst. 1 písm. b) trestního řádu. Navrhovatel je toho názoru, že je držen ve vazbě nezákonně a protiprávně a poukazuje na porušení ustanovení § 71 odst. 6 a 2 trestního řádu.

Uvádí, že jeho vazební lhůta skončila dnem 9.9.1996 a usnesení Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 9 To 104/96, ze dne 28.8.1996, kterým mělo být rozhodnuto o prodloužení jeho vazební lhůty a na něž odkazuje ústavní 2 - IV. ÚS 165/97 stížností napadené rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, ani on ani jeho obhájce do dne podání ústavní stížnosti neobdrželi. Současně se navrhovatel domáhá zrušení obžaloby podané Krajským státním zastupitelstvím, sp. zn. KZv 123/94, ze dne 11.2.1997. Jde již o třetí podání obžaloby, kdy obě předchozí obžaloby byly Krajským soudem v Plzni vráceny státnímu zástupci.

I tato třetí obžaloba je podle názoru navrhovatele podána účelově a protiprávně a nebyla předmětem předběžného projednání obžaloby soudem, ačkoliv jsou dány důvody uvedené v ustanovení § 186 písm. e), f) trestního řádu a obhajoba vyžadovala jejich přezkoumání. V několika stížnostech obhajoba argumentovala nezákonnými postupy orgánů činných v trestním řízení, ale o těchto podnětech a stížnostech nebylo ze strany těchto orgánů rozhodnuto. Navrhovatel proto poukazuje na porušení čl. 3 odst. 1, 3, čl.

37 odst. 3 a čl. 40 odst. 2, 3 Listiny základních práv a svobod a domáhá se zrušení obžaloby podané Krajským státním zastupitelstvím a požaduje vrácení věci státnímu zástupci k došetření ve smyslu ustanovení § 188 odst. 1 písm. e) trestního řádu.

Z ústavní stížnosti a přiloženého usnesení Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 4 T 3/97, ze dne 25.4.1997, jehož zrušení se navrhovatel domáhá, Ústavní soud zjistil, že předmětné usnesení Krajského soudu v Plzni je rozhodnutím prvoinstančním a jak vyplývá i z poučení uvedeného v jeho závěru, je proti němu přípustná stížnost jako řádný opravný prostředek. Z ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu vyplývá, že ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

Toto zákonné ustanovení je třeba vztáhnout i na tuto část ústavní stížnosti, která brojí proti shora uvedenému usnesení Krajského soudu v Plzni. Ústavní stížnost současně směřuje i proti obžalobě, podané Krajským státním zastupitelstvím a vytýká jí, že obráží závažné vady přípravného řízení, jdoucí v neprospěch obviněného. Je však věcí nezávislého obecného soudu, aby podanou obžalobu projednal a na základě skutečností, které budou probrány v řízení před soudem, a důkazů, které budou před soudem provedeny, rozhodl o podané obžalobě.

Obžaloba tedy představuje procesní úkon, jímž 3 - IV. ÚS 165/97 přechází věc na soud k vlastnímu rozhodnutí. Po provedeném řízení pouze obecný soud může rozhodnout o vině a trestu za trestné činy (čl. 90 Ústavy ČR). Obžaloba tedy představuje návrh státního zástupce, o němž teprve rozhodne příslušný obecný soud. Z tohoto důvodu nelze obžalobu napadat ústavní stížností, neboť i v tomto případě stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a které se týkají uplatnění jeho práva na řádný a spravedlivý proces v řízení před soudem a možnosti uplatnit opravné prostředky.

Ústavní soud ČR není součástí soustavy obecných soudů a nemůže proto zasahovat do jejich jurisdikce, nebo ji nahrazovat svým rozhodnutím. I v této druhé části je proto z výše uvedených důvodů návrh navrhovatele ve smyslu § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. nepřípustný. Z uvedených důvodů proto byl podaný návrh jako nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. f) zákona o Ústavním soudu č. 182/1993 Sb. odmítnut, aniž by byl stěžovatel vyzýván k odstranění formální vady návrhu, spočívající v tom, že návrh nebyl podán prostřednictvím právního zástupce.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 16. června 1997

JUDr. Eva Zarembová soudce zpravodaj