Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Zdeňkem Kühnem o ústavní stížnosti stěžovatele Pavla Buška, zastoupeného JUDr. Vladimírem Davidem, advokátem, sídlem Mírové náměstí 48, Louny, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel podal dne 25. 6. 2024 ústavní stížnost. V rubrice ústavní stížnosti označil jako napadená celkem tři (či možná čtyři) rozhodnutí obecných soudů: rozsudek Okresního soudu v Lounech ze dne 10. 3. 2023 č. j. 9 C 335/2021-142 s dodatkem "ve znění usnesení o náhradě nákladů řízení ze dne 19 5. 2023 č. j. 9 C 335/2021-153", rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 10. 2023 č. j. 84 Co 152,153/2023-199 a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 4. 2024 č. j. 24 Cdo 859/2024-277. Dále v textu (bod 5) ústavní stížnosti jako napadená rozhodnutí označil jen dvě rozhodnutí, a to rozhodnutí krajského soudu a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2024, ovšem pod č. j. 84 Co 152,153/2023-199. V petitu ústavní stížnosti pak navrhnul jen zrušení rozsudku Nejvyššího soudu, tentokrát opět ze dne 29. 4. 2024 č. j. 24 Cdo 859/2024-277.
2. Ústavní soud stěžovatele vyzval k odstranění vad ústavní stížnosti, upozornil jej na nesoulad rubriky, textu a petitu ústavní stížnosti, poučil jej rovněž o následcích nevyhovění výzvě. Stěžovatel ve lhůtě stanovené soudem zaslal upravenou ústavní stížnost, ve které však vady neodstranil. Stěžovatel pouze do bodu 5 ústavní stížnosti doplnil, že napadá také rozsudek okresního soudu. V petitu pak pouze upravil, že napadá usnesení, nikoliv rozsudek Nejvyššího soudu. I po úpravě ústavní stížnosti jednak není jasné, jaká rozhodnutí vlastně stěžovatel napadá (dokonce tento nesoulad textu a petitu ústavní stížnosti prohloubil), jednak není jasné, jaké rozhodnutí Nejvyššího soudu požaduje zrušit.
3. Ani z textu ústavní stížnosti není možné spolehlivě dovodit, která rozhodnutí vlastně stěžovatel zamýšlel napadnout. Stěžovatel totiž nejprve v části I. (označené jako "Východiska podání ústavní stížnosti") označuje jako napadená tři rozhodnutí, zcela obecně pak uvádí, že důvodem podání ústavní stížnosti je porušení práva na spravedlivý proces tím, že mu "obecné soudy upřely právo nabývat dědictví", vlastní argumentaci zde ale neuvádí. V části II. ústavní stížnosti (označené jako "Vymezení předmětu řízení před obecnými soudy") popisuje průběh řízení před obecnými soudy a své dílčí výtky proti jejich postupu, v zásadě však neuvádí žádnou ústavněprávní argumentaci. Pouze v závěru této části uvádí, že "dovolací soud" porušil jeho právo na spravedlivý proces (aniž by bylo jasné, kterým rozhodnutím). Poté již v ústavní stížnosti následuje petit a odkaz na separátní podání sepsané samotným stěžovatelem (ke kterému Ústavní soud nepřihlížel).
4. Ústavní soud dodává, že nyní nejde o případ, kdy stěžovatel sice formálně určité rozhodnutí nenapadá petitem ústavní stížnosti, ovšem z jejího obsahu je zřejmé, že ústavní stížnost směřuje i proti němu (srov. např. nedávné usnesení ze dne 28. 5. 2024 sp. zn. III. ÚS 966/24 , bod 9 a odkaz na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 20. 4. 2004 Bulena proti České republice, stížnost č. 57567/00). Ústavní stížnost v nynější věci je nejasná, nadto je zde nesoulad ohledně rozhodnutí, které v petitu uvedeno je.
5. Za tohoto stavu není ústavní stížnost pro nesoulad mezi obsahem ústavní stížnosti a jejím petitem projednatelná (srov. přiměřeně usnesení ze dne 17. 10. 2023 sp. zn. IV. ÚS 2310/23 , body 15-17, ze dne 27. 1. 2021 sp. zn. I. ÚS 3012/20 , bod 4, či ze dne 4. 2. 2019 sp. zn. II. ÚS 4286/18 ). Soudce zpravodaj proto ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 16. července 2024
Zdeněk Kühn v. r. soudce zpravodaj